NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - II.
Středa, 21 duben 2010

A tak jsme vyzbrojeni průvodcem Lonely Planet a foťákem vyrazili do ulic Quita. První den jsme zamířili do Starého Města, které je na seznamu historických míst UNESCO a nebyli jsme zklamáni. Úzké uličky, koloniální architektura starých domů, kostelů a náměstí, vytváří jedinečnou atmosféru.

 

 

 

 

 

      Orientace je poměrně snadná díky vysokým horám a 45 metrů vysoké soše Virgen de Quito. Zdá se, že každé město v Ekvádoru má nějakou tu pannu (proč sakra zrovna pannu?) jako svého ochránce. Ta v Quitu stojí na vysokém kopci, takže je dobře vidět. Ono ostatně všechno v Quitu stojí na kopci, nebo pod kopcem. Všude je nutno šplhat po schodištích či strmých ulicích. Pro nás, kteří jsme prožili poslední dva týdny na Vancouver Islandu v prakticky nulové nadmořské výšce, to byla pořádná zabíračka.

 

 

     Řešili jsme to tak, že jsme se každých pár minut zastavili a zuřivě zhluboka dýchali. Pohled na nás musel být velice zábavný, ale nikdo z místních nám nevěnoval velkou pozornost. Nejspíš jsou na to u turistů zvyklí. Jenže těch turistů většinou nikde moc nebylo. Příjemné...

 

 

 

 

 

 

 

 

     Po několika hodinách křižování historického centra jsme zatoužili po odpočinku a usedli na lavičku v parku u prezidentského paláce. Jenže běda - náměstí se začalo rychle plnit demonstranty. K mé hrůze si ti dobří lidé přinesli spoustu transparentů s rudými hvězdami, srpy, kladivy, kovadlinami, šroubováky, zaťatými pěstmi a spoustou dalšího pracovního nářadí. Dokonce i portréty dvou fousatých Němců a Uljanovic Vládíka jsem zahlédl.

 

 

 

 

 

   Starší pán, který seděl vedle nás na lavičce a který uměl dobře anglicky. nás však ujistil, že se nejedná o komunisty, ale o odboráře, demonstrující za vyšší mzdy.   "Pokud to jsou odboráři, měli by vědět, jaký osud by je čekal v komunistické diktatuře",  řekl jsem mu a pán se mnou souhlasil. Uprchli jsme z náměstí a začali hledat něco na jídlo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Brzy jsme objevili ulici, plnou malých restaurací nabízejících almuerzos. Věděli jsme, že almuerzos jsou hotová kompletní jídla za přijatelnou cenu, tak jsme dvě z nich objednali.

 

     Polévka byla hustá, krémová, ale bez chuti. Džus teplý a udělaný z prášku.

 

     Z nedosmažených hranolků kapal olej, rýže tvrdá jako broky a plátek hovězího pocházel zřejmě z kravky, která přestala dojít, ale kterou ještě dalších deset let zapomněli omylem porazit. "Tak přesně taková jídla nám dávali v jídelně vojenského útvaru Pezinok",  řekl jsem ženě. A tak jsme podruhé během hodiny odněkud uprchli.

 

 

 

     Chtěl bych poznamenat, že jsme prchali až po zaplacení 3 dolarů, úsměvech a poděkování panu majiteli. Byl to velice přátelsky a ochotny člověk.

 

     Když už jsem u těch dolarů - Ekvádor nemá svou vlastní měnu. Bývalá tam kdysi měna zvaná "Sucre", ale když díky inflaci došlo během 10 let k jejímu tisícinásobnému znehodnocení, přešla ekvádorská vláda na americké dolary. Jen mince jsou místní. Mají stejnou velikost jako americké, ale jmenují se centavos. Je to asi škoda, ale pro turisty je to praktické.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Při cestě zpět do hotelu jsme se na rohu dvou ulic téměř srazili se třemi běžícími chlapy. Dva z nich měli rychlonabíjecí brokovnice "pump action", třetí samopal M-16. Všichni tři měli prsty na spouštích a všichni tři na nás postupně ty flinty namířili. Většinou na žaludek, nebo na krajinu srdeční. Ani jeden z nich nám však nenamířil do obličeje. Zřejmě gentlemani. Celá scéna trvala necelé dvě vteřiny, pak se pánové naštěstí rozhodli pokračovat v běhu. Dostihli obrněný vůz určený k vybírání peněz z bank, čekající na křižovatce na zelenou. Dva z nich skočili do otevřených zadních dveří, třetí zůstal venku a mířil na okoljdoucí až do chvíle, kdy naskočila zelená a kdy byl svými kolegy pozpátku vtažen dovnitř.

 

     My stáli ještě pořád na rohu, s vytřeštěnýma očima. Pak jsme si všimli, že nám kromě jakési indiánské babičky nikdo nevěnuje sebemenší pozornost. Babička se přátelsky usmívala a my pokračovali s třesoucími se koleny v chůzi.

 

     V hotelu jsme se na terase u piva Pilsener (tamní nejoblíbenější značka) rozhodli, že se nám i přes almuerzos, rudé odboráře a ozbrojence v Ekvádoru líbí a že by byla hloupost posuzovat celou zem podle prvního dne.

 

     A měli jsme pravdu...

 

Mikin a Joanne,

ze země zimy a sněhu

 

 

Komentáře
Jezis, : Ceskymo1
to je ale krasna babicka! A vubec - tos mi pripomnel jak na me kdysi mirili samopaly vojaci ve Spanelsku, a to jsem tam byla jenom nakladakem. Kdo vi, jak bych dopadla, jet tam osobakem...? Mas pravdu, kazda zeme ma neco a takovydle setkani jeste vubec neznamenaji, ze ta zeme je spatna.... proste jste jenom byli ve spatnou chvili na spatnym miste. smilies/wink.gif Tesim se na dalsi povidani!
duben 21, 2010 04:20
Ceskymo, : Mikin
jo, je to krasna babicka, jen bych chtel podotknout ze ta fotka neni ode me. Daniela je genius na vyhledavani vhodnych podobenek (oblibene slovo moji babicky). Ani tu fotku jidla jsem neporidil ja. Almuerzos tak krasne nevypadaji. Moje jsou jen prvni dve fotografie.
Mam ale spousty dalsich fotek, hlavne tamnich indianek i kdyz se damy velice nerady nechavaji zvecnovat.....
duben 21, 2010 07:18
Mikine, asi jsi jim nezaplatil... : wendy
ale je fakt, že domorodce mnohdy to věčné focení štve nebo i uráží. Nedivím se. Ale když já mám taky tak ráda folklór a k tomu i lidičkové té země patří, že.
smilies/wink.gif
Vojáci a vůbec osoby se zbraněmi jsou velmi nepříjemným doprovodným jevem cestování.
duben 21, 2010 07:52
Wendy : Mikin
to mas pravdu. Nam tady v Dawsonu vlezou do hospody turisti ne aby si dali pivo, ale aby fotili nas, domorodce, jak ho pijeme. A pak se divi, kdyz je nekdo posle tam, kde slunce nesviti.
Ovsem to ale nejspis zalezi taky na kulture a zvycich. Me se v JV Asii mnohokrat stalo, ze me lidi za to, ze je fotim podekovali, nebo se aspon usmali a dobrovolne me pozovali. Zkratka a dobre jim lichotilo, ze jsou pro neznameho cizince atraktivni nebo nejakym zpusobem zajimavi......
duben 21, 2010 08:15
Jiná země, jiný mrav, : wendy
tak se k tomu hochu stav...
smilies/wink.gif
duben 21, 2010 08:33
Mikine, : Marie1
jak to tam v té vaší hospodě vypadá? Nemáš nějakou fotku?
smilies/grin.gif
duben 21, 2010 10:56
Aha - a už je to tady ! : wendy
Dobře, Maruš - začíná prezentace "domorodců" !
smilies/wink.gif smilies/cheesy.gif
duben 21, 2010 12:15
Marie 1 : Mikin
Ja bych radeji zustal u toho Ekvadoru, ale tady mas od "skorodomorodce" na dawsonskou hospodu jeden odkaz. Barnacle Bob nam hral na svatbe...... smilies/cool.gif
http://www.youtube.com/watch?v=lXruWZTVDhQ&NR=1
duben 21, 2010 15:48
Mikine : mia I
dík za článek. Přečtu si všechno o víkendu až budu mít čas a svůj opravený počítač.
duben 22, 2010 09:12

Powered by Azrul's Jom Comment
busy