CO S TAKOVÝM TATÍNKEM?
Čtvrtek, 28 srpen 2008

 Dobrý den, začnu rovnou k věci. Můj bývalý manžel si kupodivu vzpomněl, že děti mají prázdniny a tak si je na tento poslední týden vzal k sobě. Nic proti tomu nemám, nejsem z těch matek, co urputně brání otcům vidět svoje děti. U nás je to spíš naopak, i když  "táta" je to spíš na baterky. Tak jsou u něj od pátku.

 

 

 

 

 

 

     Volám jim zhruba ob dva dny, na chviličku, jen chci slyšet, jak se mají a pod.  Stejně tak včera: volala jsem a zvedl to starší, šestiletý, Davídek. Ptám se jak se má a co dělá, on odpoví, že neví, jestli mi to může říct a odtáhne se od telefonu, kde slyším, jak se ptá otce a babičky jestli mi to může říct. Oba  souhlasí.

 

     Trpělivě čekám, rozhodí mě to, ale nesmím nic dát znát. Davídek mi vykládá, že je od úterý nemocnej, že má vysokou horečku a zvrací, není mu dobře. Ještě chvilku si povídáme, potom chci k telefonu mladšího, čtyřletého Šimona. Slyším mluvit babičku, jak říká, aby se pochlubil, že má koupený nový auta. Šimon to zopakuje a pak si normálně spolu vykládáme, co dělají. Nakonec chci k telefonu exmanžela, doufám, že mi popíše, jak na tom David vlastně je. Odpoví, že se nemám starat, vyléčí ho. Pak ještě dodává, že kluci za mnou nechcou - to jako třešničku na dort.

 

     Připadá mi, že čím víc jsem v pohodě, tak oni musí kopat. Tohle nepochopím. Ať ubližujou mě, ale ne dětem. Minulý měsíc jsem řešila se Šimonem jednu věc. Začal se bát, najednou ani ve dne nechtěl chodit sám na záchod, tvrdil, že se bojí duchů. To mě zarazilo, Šimon totiž není žádný ořezávátko, ničeho se nikdy nebál. Tak jsem se ptala, a Šimon se pak rozvykládal, že mu babička s taťkem říkají, že máme doma duchy a strašidla... Co na to říct? Snažím se z kluků vychovat poctivý a slušný lidi. Nechci, aby se jednou chovali jako jejich táta. A čekám, že snad časem pochopí, čeho se ten "táta" na nich vlastně dopouští.

 

  Já sama bych je chtěla před ním bránit, ale nevím jak a jestli vůbec můžu.

 

 

                                                                                                                                                                                                  Simona

 

 

 

Komentáře
Milá Simono, : Ája
první, co mě napadlo po přečtení Tvého dopisu jako odpověď na otázku z titulku, bylo nakopat do...
No, to je sice řešení rychlé a stručné, nicméně chápu, že Tobě moc nepomůže. A tady je pak každá rada drahá. Kloučci jsou ještě malí...

Pokud se člověk nechce pouštět do nějakých soudních, úředních tahanic, které jsou (nejen) psychicky nesmírně náročné a stejně se to na dětech podepíše, tak jediné, co mě napadá, je zkusit s exmanželem nějak rozumně promluvit - ale chápu, že to nemusí být vůbec možné. To, aby se synek ptal na dovolení, jestli mamince smí říct, že je nemocný, to prostě není dobře...

A ty strašidla, duchové atd...:-( Možná bych zkusila zajít na sociálku (správně odbor péče o dítě - určitě to znáš z rozvodu..) Třeba budeš mít kliku a narazíš na někoho rozumného, kdo si vás pozve třeba oba a pokusí se exovi vysvětlit, že tohle se dělat nemá...
Anebo vás odešle např. k psychologovi nebo k mediátorovi.
Musím říci z vlastní zkušenosti, že u mediátora bylo jediné místo, kde se s mým exem dalo aspoň trochu rozumně mluvit, resp. kde byl donucen minimálně aspoň trochu vnímat taky moje argumenty. A jinak - jen doufat a čekat, kluci povyrostou a budou se na věc umět podívat i jinak...

Jen ještě jedna věc - radím - též z vlastní zkušenosti - o exovi jsem před dcerou nikdy nemluvila špatně (narozdíl od něho o mně..) a přineslo to své ovoce - dcera mi důvěřuje, když tatínek něco fakt udělal špatně - očividně špatně, že to to dítě taky pozná, tak jsem to v klidu přiznala, ale nikdy ne s komentářem, že je blb apod. Zrovna tak, jako přiznávám svoje chyby. Moje dcerka je už větší, prošla si díky našemu rozvodu ledasčím, ale věř mi, že s věkem se to lepší..
Drž se (a tu pr.... mu nenakopávej - jen v duchu - doopravdy to nestojí za to ;-))

srpen 28, 2008 13:02
Myslím, že to Ája napsala zcela dokonale - : ivanka
je to strašně těžký, tohle zvládnout...
Ovšem to trapný strašení malýho kluka, to je podraz na entou. Opravdu - taky bych ti doporučovala to někde říct, protože co ty víš, co by ještě mohli dětem proti tobě říkat!

srpen 28, 2008 23:06
pokud se nedokážeš dopustit : alena puntíkovaná
ještě většího svinstva než oni - nemáš šanci. Se slušným chováním, bohužel, vůbec ne. Bohužel, lidi i úřady vždycky uvěřej spíš drzýmu manipulátorovi, než vydě šený a utrápený mámě, která má o své dítě opravdový strach. Jediné, co ti zbývá, je intenzivně se modlit, aby si tatíček již brzo narazil nějakou super kočku, který bude synek vadit. Pak o něj tatíček ztratí zájem a
všechno se vrátí do normálu.
srpen 28, 2008 23:22
Neposílat je. : Tereza K.
Být tebou vůbec bych ty děti k němu neposílala. Je hezký, že je nechce odtrhávat od táty, ale tohle není dobrý otec a jedine co se mu povede bude ty děti rozetvat proti tobe a udelat jim v hlave neporadek. Lepsí zadny tata nez spatny tata.
září 02, 2008 11:58
... : :Simona
děkuju za vaše rady, pro Terezu K. taky díky za názor, ale není to tak jednoduchý, bohužel on je jeden z těch co mi pak na sociálce dělají peklo, že bráním ve styku. Je to tak jak píšou holky tady, uvěří jemu, já už tohle zažila. Celej sociální systém, v tomhle problému stojí u nás v ČR za prd. Dokonce jednou mu soc.pracovnice poradila at´kluka vyzvedne ze školky bez mýho vědomí, a to jen proto, že druhej byl marod a já nechtěla aby si je zrovna ten den bral, tomu menšímu to přišlo strašně líto. Ex šel rovnou do ředitelce, kde vylíčil svou verzi, dojemnou, pak zavolali mě. Stydím se za to dodnes, koho jsem si vůbec tenkrát vzala.
září 02, 2008 14:32

Powered by Azrul's Jom Comment
busy