SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - III.
Neděle, 08 červen 2008

Lítala jsem často malými letadly "Dopravní inspekce" a dodnes, když můžu, tak letím. Vždy tam nahoře mám pocit, že jsem nade vším, nad denními starostmi, nad trápením; je tam ticho, klid a pohoda, miluju ten pocit. Když se pak koukáš dolů a vidíš malé domečky, zahrádky, bazénky, lesy, louky, pole a řeky, nebo i moře - říkám si, jak je ta naše zeměkoule strašně krásná.

 

 

 

 

 

     Vyrostla jsem na statku u Benešova; byla jsem tam do sedmi let, a pak už jsem tam nikdy nebyla, až jednou malým letadlem; byl to můj sen, se tam zas někdy podívat .Splnil mi to kamarád, co znal má tajná přání a všechno jsem zase znova viděla z výšky: dvoreček, na kterém jsem vyrostla, naše pole a les, sad, stodolu, statek a hospodu, která k tomu patřila, chvíli jsem tam kroužila a slzy mi tekly, no po 30 ti letech to byl pro mě obrovský citový zážitek.

 

 

     Jednou jsme zase letěli Praha - Tatry a zpět. Cesta tam byla nádherná, plná slunce a já byla v letecké eufórii, že jsem opět blíž Bohu, jako vždy, jakmile se usadím do letadla. Zato za dva dny cesta nazpátek byla cesta plná hrůzy; letěli jsme Cesnou, dostali se do obrovské bouřky a letadlo se asi hodinu propadalo až o metr a půl do hloubky, blesky nás křižovaly, neviděli jsme nic, lilo jako z konve, jen ty obrovské blesky občas prosvítily kopit, nikdy jsem se tak strašně nebála jako tenkrát, ale od létání mě to rozhodně neodradilo, jen jsem to zařadila do šuplíčku "moje hrůzostrašné zážitky".

 

 

     Milovala jsem ty chvíle, kdy jsem mohla zkusit i pilotovat; je to jiné než v autě. Doprava a doleva to funguje stejně, ale když k sobě přitáhnete knipl, tak stoupáte, a když odtlačíte, tak zase klesáte. Je to hádhera, mít to vše ve svých rukou a koukat na tu spoustu budíků. Jindy jsem zase lítala s kamarádem nad Berounskem, docela nizoučko na Karlštejnem - nad naší historií, (to by Karel asi koukal) jaká je to nádhera vznášet se kousínek nad hradem a jeho nádvořími a vůbec všemi těmi zalesněnými kopečky, kde se v údolí line řeka a po slinicích se posunují autíčka. Na sportovních letištích je vždy velmi milá zvláštní atmosféra, dostanente tam kávu a potkáte se tam se spoustou takových a ještě mnohem větších nadšenců a svérázných kořenů, než jste Vy sami a pokud jste alespoň trochu pohledná žena a nebojíte se, tak jste středem pozornosti.

 

 

     Toužila jsem odjakživa si skočit padákem, ale můj rozumný první manžel mi to hned v počátcích zakázal, že prý až odchovám děti, tak pak můžu. Dokonce to po rozvodu sám zajistil a zaplatil. Jupíí  - a a jelo se k Mnichovu Hradišti na malé sportovní letiště. Jela nás tam celá banda nadšenců a zvědavců. Ti, co to už okusili, vyprávěli a my nováčci napjatě naslouchali, co nás čeká a nemine a čím jsme se blížili víc, tím jsme byli nadšenější. Naše děti jely též, manžel jim řekl: "rozhodně neváhejte a pojdte se podívat na poslední minuty maminčina života". A bylo, děti utrousily slzu a já dodala: " že mě živou nikdo nedostane"! a tím jsem vyautovala smutek z našeho výletu. Na letišti byla obrovská euforie, lidičky si tam skládali padáky, někdo už seskakoval, jiní dělali v několika lidech různé nádherné formace ve vzduchu....

 

 

 

 

 

 

 

 

     Byla tam velmi zvláštní atmosféra nadšení, všechna auta měla otevřené dveře a kufry a nikdo se nebál, že se mu tam něco ztratí, pro strach tam prostě nebylo místo a to bylo cítit i ve vzduchu. Instruktor si nás po jednom vzal a každému zvlášť ukázal, co se bude dít a následovat, a jak se chovat ve vzduchu. A už přilétalo malé letadlo, do kterého se vešlo asi 12 parašutistů a dva tandemy. Po cestě nahoru se ještě vtipkovalo a za ohlušujícího hluku jsme postupně stoupali do výšky 4000 metrů nad zemí; pak se  najednou otevřely dveře a na povel vyskakoval jeden za druhým jak po másle. Vůbec jsme nepřemýšlela, že neskočím, já prostě necouvám. Když už jsem se dostala až sem, tak vzhůru do bezvědomí!!!

 

     Mezi dveřmi stál instruktor našeho tandemu, já se mu zavěsila do takového měsíce mezi nohy, ruce na kříž přes prsa a nohy skrčit v kolenou nahoru, chvíli jsem se koukala dolů a jen mi hlavou kmitlo, že je divný, že se vůbec nebojím, že to asi ani není úplně normální, on na mě zařval, já zařvala:  "tak jedem!" a vrhli jsme se oba po hlavě dolů ze 4000 m nad zemí a při rychlosti 400km(hod).

 

 

     Bylo to něco úžasného, těžko se to popisuje, je to úplně bláznivé. Chvíli vidíte spodek letadla, chvíli ta políčka, jak se otáčíte, než se stabilizujete, pak jen roztáhnete ruce a nohy a plachtíte pár minut jako pták, tváře vám bublají ve větru, vlasy stojí všechny nahoře... jako jeden muž. Pak se vytáhne padák a úplně vás to vynese nahoru... a najednou se vše úplně zpomalí, všude je jen klid a ticho a vy si jen tak plachtíte... když máte člověka, co skočí s vámi a natáčí vás, tak navíc ještě děláte opičky na kameramana.

 

     Také si tam můžete vyzkoušet na vlastní kůži. jak vlastně funguje proudění vzduchu, protože když v tom, jak jste roztažení jak žába a letíte, tak když zdvihnete jednu ruku, tak se tím směrem najednou začnete točit a když zase druhou, tak se začnete otáčet tím druhým směrem, úplně cítíte jak Vás ten proud vzduchu drží a nese a Vy to můžete korigovat, je to takové prima plavání ve větru.

 

     Vše to ale trvá jen malou chvilku a začne se pomalounku přibližovat zem, instruktor, než dopadne na zem, tak vám nařídí, abyste si dala nohy do pravého úhlu před sebe a on to dobíhá, já jen cítila jak mě polní strniště šimrá na zadku - a už jsme stáli na zemi. Je to obrovský emocionální zážitek.  Pak se všichni z bandy k vám rozběhnou a ti, co neskočili, chtějí vědět jaké to je a už se těší nahoru, protože jsou právě na řadě.

 

     A vy najednou za chvíli koukáte, jak se vám z nebe snášejí vaše děti, co tomu pokušení také nakonec neodolaly...

 

Inka

 

 


 

 

 

 

 

UPOZORNĚNÍ:   

Soutěž trvá do 30.  6. 2008

 

 

 

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

 

 

díky, d@niela 

 

Komentáře
... : karola
moc hezký, taky bych se ráda proletěla, jednou jsem už k tomu měla našlápnuto, měla jsem objednaný vyhlídkový let nad Prahou, ale pak se nekonal... Počasí se zhoršilo a já pak už se do letadla nedostala.
červen 09, 2008 09:23
Inko, obdivuju tě, : ivanka
musí to být báječné - ale to se vůbec ani trochu nebojíš?
červen 09, 2008 10:40
taky jsem si říkala, : Inka
jestli se mnou není něco špatně, ale nebojím. Nevím, možná jsem taková dobrodružka, nebo pro životní šťávu potřebuju nějaký adrenalin, nevím.
červen 09, 2008 12:48
No tak jsem dneska musela umýt okna v kuchyni : alena puntíkovaná
a musela jsem vylézt na židli aw posléze na linku, abych opět pověsila záclony.Čímž mám pro dalších půl roku (u nás se nekouří) výšky a adrenalin za sebou...a jsem tomu ráda. smilies/cheesy.gif
červen 09, 2008 22:03
Musí to být úžasné : Milena
letět takovým malým letadlem ale já o ten zážitek pravděpodobně přijdu. Nedovedu si představit jaká síla by mě donutila si do něj sednout. Snad jenom za nějakých nevyhnutelných důvodů, a ještě by se někdo musel bát víc než já. Mám takový divný pocit v krajině břišní i při cestování normálními dopravními letadly a jsem docela ráda, když už jsem na zemi. Ale při přistání je mě úplně nejhůř. Prostě to mám tak nějak v sobě.
červen 10, 2008 11:01
Ali kdyby Ti ten adrenalin nestačil, : Inka
tak přijeď, také potřebuju umýt strašně moc okna, přistavím ti štafličky smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif, Tom Ti bude jistě pomáhat jako mě onehdá když jsem bílila špajz, pak jsme měli černého kocoura s bílými puntíky smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červen 10, 2008 12:17
No já čumím kudy čtu... : strejda
Ta Inka mě doslova fascinuje svou všestranností. Tak ona nejenže staví barák, organizuje, sama maká do nevidím (loni začala a už bydlí...už myje okna, ona už tam má i internet), navíc pracuje kdesi ve víně (asi i koštuje), ona dokonce létala a létá a teď ještě skáče z oblak... Panenko skákavá...


No já být svobodný...


(sakra, sakra..., ale i mladší...)


Já bych si dodal odvahy..., jel bych do Prahy..., předběhl bych toho Francouze... a dělal bych jí mravné i nemravná návrhy...
To je fakt ženská do nepohody!

(A vůbec nevadí, že je blondýna...)

červen 10, 2008 23:48
jo jo strejdíku, život je krásnej : Inka
a je takovej jakej si ho uděláme, tak se snažím si ho udělat hezkej, občas se mi to vymyká a ani starosti jako mají jiní lidé mě rozhodně nemíjejí. Strejdíku moc bych potřebovala od Tebe radu, s tou Wifi si mi poradil moc dobře a dobře to funguje. Jen kvůli jednomu programu "Shareza" na stahování písniček a filmů musím mít jakousi veřejnou adresu a tím i bohužel chytám kde jaký vir na počítač, potřebovala bych moc od Tebe poradit, co si tam mám nainstalovat za nějaký dobrý a funkční ne moc zatěžující PC antivirák co se dá stáhnout z Internetu. Jakmile to zapnu začnou mi tam naskakovat samé tabulky a chyby a Trojský kůň a kde co, je to docela peklo, nevím co s tím. Děkuji Ti moc za radu.
červen 11, 2008 10:24
Inko, já nejsem odborník na software, snad jen pokročilý uživatel. :-)) : strejda
asi Tě zklamu. Tady je myslím David tím pravým. Ale pokud se ptáš na antivirák, já už léta používám AVAST home, je zadara, je pouze na registraci a já jsem s ním velmi spokojený. Je možné ho stáhnout ze Slunecnice.cz Poté obdržíš mailem authorizační kód, který zkopíruješ a vložíš do požadované kolonky. Já tu mám Avast home edition, v. 4.8. Je to na rok a po roce tě sám upozorní, že Ti uplynula lhůta a prostě to jen opakuješ. To víš, že jsou asi lepší antiviry, placené, ale já mám s ním velmi dobré zkušennosti. Mám tu zvolenou automatickou obnovu databáze a skoro obden se mi to tu samo obnovuje. (Pokud jsem zapnutý, to je jasné.) Ještě jsem nechytil nic nakažlivého, co by mě ohrozilo. No a pak to občas projedu Spybotem a také AD-Awarem. Proti špionům. I to je na Slunecnici.cz
Myslím si, že pro běžné domácí použití to bohatě stačí.

Včera jsem makal jako šroub až do devíti večer a dnes se mi nějak nechce nic dělat. Je tam pošmourno, tak si tu popíjím, pokuřuji a lelkuji. Dělám si život krásnější. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červen 11, 2008 11:20
děkuji moc, : Inka
mrknu na to, já budu mít za týden dovolenou a budu si také tak žít, strašně se na to těším.
červen 11, 2008 15:03

Powered by Azrul's Jom Comment
busy