PES DO DOMU... - I. |
Pondělí, 12 květen 2008 | |
Dědečkovi Aran se svými nápady přilnul k srdci tak, že bez smlouvání platil pošťákovi za roztrhané kalhoty, tetě Fanynce za sežrané papuče a sestřenici Olince za nový penál. Myslím si ovšem, že Olinka si ten penál okousala sama, aby si mohla koupit nový dvoupatrový s obrázky. Omlouvá ji však to, že Aran jí způsobil veliké vnitřní dilema. Olinka se ve škole přihlásila do kroužku mladých přírodovědců a ochránců přírody. Bylo to v době, kdy jsme v nějakém kroužku museli být všichni.
Kdo se nepřihlásil dobrovolně, byl do nějakého zapsán školníkem Hrbáčkem. Bylo rozhodně lepší krmit rybičky, než si hrát někde na řepném poli s motykou na Mičurina.
Naštěstí paní učitelka vedla děti k lásce ke zvířatům celkem nenásilně. K tomu půjčovala dětem svého kocoura Kokeše plemene „ruský modrý" vždy na několik dní domů. Měly ho ukázat rodičům a vysvětlit jim, na co má kocour vousy. Na vesnici, kde měl každý tři kočky, kocoura, kozu, prase, králíky, slepice, kohouta, kačeny a husy, to byl velmi zajímavý výchovný krok. Paní učitelce, která po škole dostala z Prahy umístěnku do naší vesnice v akci „město pomáhá venkovu", se však kocour jako pomůcka jevil z hlediska Komenského principu „škola hrou" jako nenahraditelný. Zvláště pak proto, že byl ruský.
Děda vytáhnul ze šopy rýč a šel se všemi poctami ukončit Kokešovu pozemskou pouť pod náš ořech. Olinka se rázem ocitla v obtížné situaci. Z našeho milovaného Aránka se vyklubal bezohledný vrah, který zavraždil celou vesnicí milovaného školního kocoura Kokeše.
Navíc ji celá rodina začala přesvědčovat, že vysvědčení se blíží a proto musí ve škole tvrdit, že Kokeš nám utekl sám. Strýc Olin se dokonce nabízel, že při úpravě školního hřiště jako náhradu odpracuje 50 brigádnických hodin. Vzhledem k tomu, že strýc Olin byl příslušníkem sboru národní bezpečnosti a fyzické práce se štítil, byla situace opravdu vážná. Olinka to nesla těžce. Celé roky jí doma vykládali, že se lže jen ve škole. Děda ji hodiny přesvědčoval, že v knize „Ruští vynálezci a objevitelé" uvedený Ivan Sergejevič Telefonov nikdy telefon neobjevil. Že to byl jakýsi Bell ze země, kterou soudružka učitelka nazývala prohnilým západem. K jejímu rozpolcení přispělo i zjištění, že kocour plemene „modrý ruský" se nechová v Rusku, ale téměř výhradně v Anglii. A teď má lhát ve škole i ona? Pro Olinku to byly těžké chvíle. Ten penál si zasloužila.
Od té doby přemýšlím o tom, zda chováme my psa, nebo pes nás. Je nad slunce jasnější, že Aran měl fajfku pro tyto mimořádné případy dobře ukrytou a použil ji ve chvíli, kdy to považoval za nezbytně nutné. Po létech, které jsem v naší rodině prožil v přítomnosti psů mnoha plemen jsem dospěl k názoru, že se psy je to stejné jako v knize „Ruští vynálezci a objevitelé" s Ivanem Sergejevičem Telefonovem...
Lžeme sami sobě. Dnešní věda dokáže potvrdit, že jediným předchůdcem všech plemen psů je vlk. Nedovede však ani s použitím poznatků genetiky, biochemie a psychologie zvířat odhalit tak prostou věc, jako je fakt, že pes si ochočil člověka. Bylo to takhle:
pokračování zítra
L.M.
Komentáře
Jé, až zítra... : wendy
nás náš pes taky chová, a chová se k nám celkem slušně. Ráda si o tom všem počtu. On už to má jistě dávno nastudované !
květen 13, 2008 07:52
nevím jak ten Bell : alena puntíkovaná
ale ruský vynálezce soudruh Telefonov vedl drát z ucha do p**ele a skuteně uslyšel ho*no.
![]() květen 13, 2008 08:11
... : Sandra
Alena:
![]() ![]() květen 13, 2008 12:40
|