Kudlanka - ZKLAMANÁ A NEJISTÁ

Tak nevím - je to v pořádku, nebo jsem snad divná? Připadám si tak. Víte, mám takový dotaz - nevím si sama se sebou rady. Stále se něčeho bojím a jsem až moc nedůvěřivá. Neustále se obvinuji, že je to jen mé špatné „já", které za to všechno může. Moc se totiž bojím o manžela. Velmi ho miluji, ale jsem si nejistá.

Je to totiž tak - jsem už potřetí vdaná a doposud jsem nějakou kliku na dobré manželství moc neměla. Předešlý manžel byl pedofil a ten další mě obral v podnikání o peníze. Já vím, že to moje nynější zlatíčko takový není, ale... Prostě jsem stále podezřívavá, žárlivá a nevěřící, i když¨si to v hlavě porovnám - říkám si „pro a proti", tak vždy je tam něco, co mě nervuje...

Jestli vono to nebude tim, : NČ

že se třeba příliš snadno, lehkomyslně a rychle vdáváš!
Není kam spěchat, je třeba se nejdřív dost dobře ujistit!!! Hlavně vo tom, s kým si nedělitelně pořizuješ věci nesnadno dělitelný a věci nevratný (majetek, nemovitosti, dluhy a zejména děti). Dá se přeci i společně nějakou dobu žít ale přitom si OBA nekompromisně udržovat svý vlastní zázemí včetně hospodaření s prachama. To je pojistka nejen pro tebe ale i pro něj!!! A jestli todle ten chlap nepochopí, pak to nejni ten správnej! Jenže to už si zřejmě zase prošvihla.
Jestliže jsi teď žárlivá a nedůvěřivá, tak seš na nejlepší cestě k tomu, aby to zase dopadlo blbě. Hysterii a žárlivost žádnej chlap nesnese!

březen 25, 2008 06:33

no já na své pocity vždycky dám, jsou pro mě důležité a : Inka

většinou se nemýlí. A pokud nějaké takové mám, vždy si je ověřím zda jsou opodstatněné a bohužel vždy ano. Ale je lepší znát pravdu i když není příjemná a nebo se nechat opíjet rohlíkem v sladkém snění??? Asi je to na každém z nás co jsme schopní unést a co pro to také udělat.

březen 25, 2008 12:04

... : atamka

Nejlepší na tomhle je, že všechny nepříjemnosti, které očekáváme se nakonec stejně projeví, ačkoli minimalizujeme jejich vzniknutí. Je to tím, že čemu se člověk brání, to se zákonitě dostaví. A dělat si dopředu starosti s tím, že když cokoli špatně dopadne (v tomto případě vztah), neunesu to a zřejmě skočím pod vlak, je naprostá pitomost. Když se totiž takový moment dostaví - a že jich je za život dost - zároveň se něco změní k lepšímu. Dobrý je si takový svůj postoj uvědomit a vědomě ho zlikvidovat, protože jenom otravuje život a vědomě se radovat z toho, co je a že je to právě teď! Tomu se totiž říká štěstí. A štěstí se musí prožívat, je to dar... a nefrfňat už dopředu, že mě jednoho dne opustí.

březen 25, 2008 12:48

Sama to nevyřešíš : bombastic.1

Hanko tady se nedá poradit,každý případ se řeší individuálně a jsou dvě
možnosti.Buďto navštívíš psychologa nebo se svěříš drahé polovičce a budete to řešit spolu.
Tvůj problém je že jsi pesimista bereš všechno moc vážně jsi moc důvěřivá a takové lidi se dají lehce využít i zneužít.Sama to neustojíš a spadneš zase do propasti.Přeji Ti ať vše dobře dopadne.

březen 26, 2008 09:00