Byla nebyla jedna dívka, bylo jí právě devětadvacet, něco měla za sebou, něco před sebou - když jednoho úžasného dne potkala svého „rytíře na bílém koni", australského milionáře... Tedy domnělého milionáře, muže krásného, mužného a chápavého, do kterého se bláznivě zamilovala, za svým dosavadním životem udělala neohroženě tlustou čáru  -

a neohroženě se vydala hledat své štěstí na opačný konec světa. Najde konečně to, co hledá?  Ale ne, tím to nezačíná, to až pak - nejprve si přečtete o dívčích létech „před milionářem", o jejím vtipně a rozmarně popsaném dětství...

-   u k á z k a  -

     Na gymnáziu jsem poprvé okusila pachuť skutečně nešťastné lásky. Bylo mi patnáct, on se tenkrát do Čech přistěhoval z Tádžikistánu, byl krásně nahnědlý a vypadal přesně jako ti chlapci z plakátů, kterými si nešťastné dívky jako já polepovaly zdi svých pokojíčků, a se kterými jsem se ve svých snech líbala pod vodopádem.  Seděl v poslední lavici, žvýkal jahodovou žvýkačku, cucal pískací lízátko s příchutí coca-coly, na klíčích nosil malou baterku, se kterou prosvěcoval spolužákovi nosní dírky, po celý rok chodil v jedněch vybledlejch džínách a roztrhaných botách, protože na nové chudáci jeho tádžičtí rodiče neměli, chodil prvním rokem na kung-fu, zadrhával, levé oko mu vždycky koukalo o něco výš než to pravé, což vypadalo navýsost impozantně, a mě si vůbec nevšímal.

     Raději randil se svými tádžickými kamarády, kterých měl sice poskrovnu, ale nějací se bohužel našli. Opakoval si s nimi azbuku, konverzoval v ukrajinštině a já z něj byla totálně vedle. Jezdila jsem s ním v tramvaji, kde mi předváděl bojové chvaty, chlubil se svou svítící baterkou, a několikrát mi dokonce nabídnul jahodovou žvýkačku, z čehož jsem se pokaždé několik dnů nemohla vzpamatovat. Začala jsem na něj myslet čím dál tím víc a čím dál tím víc jsem musela odolávat pokušení chytit ho za ruku, odtáhnout na nějaké temné místo a tam ho brutálně znásilnit. Nebo jsem spíš toužila po tom, aby mě on odtáhl na nějaké temné místo a znásilnil. Ale on nic...

     Celé čtyři roky, co jsme spolu jezdili tramvají, zůstalo jen u jahodových žvýkaček, bojových chvatů a klíčenek na baterky, což mělo za následek, že z mojí někdejší psychické pohody se postupně stávala nepohoda. Byla jsem zoufalá, jak jen poprvé zamilovaná dívčina plná ideálů o lásce může být. Chtěla jsem se s Tádžickým přistěhovalcem držet za ruku a líbat se s ním za svitu luny pod vodopádem, ale bohužel nám nikdy měsíc nesvítil. Nakonec jsem se mu v tramvaji na zastávce Prašný most, když jsme oba dožvýkali jahodovou žvýkačku, ze své lásky vyznala. Vyklopila jsem ze sebe, že se s ním chci držet za ruku a líbat pod vodopádem a že ho chci, chci, a to teď a moc!

Vypisujeme další soutěž

o tři knížky z nakladatelství Smart press

       Pro další ukázky a informace stačí si kliknout na níže uvedenou knížku... Přeju vám příjemné počtení a věřím, že následující otázky pro vás nebudou vůbec těžké :-)))

 SOUTĚŽNÍ OTÁZKY a jeden úkol:

1) Ve které kapitole se píše o tom, že „Bez článků o sexu by sex snad ani nebyl sexem.“?

2) Jak se jmenují její tři kamarádi z gymplu?

 úkol: připište jednu anekdotu na téma manželství - láska - partnerství

UPOZORNĚNÍ:

Soutěž trvá do 31. 3. 2008.

Prosím, své odpovědi posílejte na adresu:    

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela

Zdeni, píšu tam: : d@niela

a) Pro další ukázky a informace stačí si kliknout na níže uvedenou knížku... Přeju vám příjemné počtení a věřím, že následující otázky pro vás nebudou vůbec těžké :-)))

takže tam je si možno hodně - hodně - hodně moc přečíst a velmi jednoduše otázky zodpovědět. Obě dvě... Stačí jen myší zajet na tu modrou knížečku a kliknout...

b) je tu psáno toto: Prosím, své odpovědi posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz

I to má svůj důvod - pak bych totiž ty anekdoty dávala souborně... po několika, víš?
OK, tak fajn

březen 13, 2008 20:21