PÍCHALI JSTE NĚKDY, ČI PÍCHÁTE JEŠTĚ NYNÍ?
Úterý, 25 srpen 2020

Určitě si ještě pamatujete na tu technickou "vymoženost", která dlouhá léta zaměstnavatelům umožňovala přehledně a snadno evidovat docházku. Ještě nedávno většina zaměstnanců začínala svou pracovní směnu "odpíchnutím" příchodu. Obvykle natiskly čas příchodu či odchodu na příslušné místo kontrolního lístku.



Z minulých století se ale příliš záznamů o tom, jak se docházka evidovala, nezachovalo. Ve 2. polovině 19. století se začaly objevovat první docházkové hodiny. Bylo to ale dost nedokonalé zařízení, které se příliš neprosadilo.

Vlajkovou lodí je neobvyklý stroj Bürk - Bundy Original. Velmi důležitou hodinářskou firmu Bürk založil pan Johannes Bürk v roce 1855. Firma od počátku vyráběla nejen běžné hodiny, ale také přístroje pro zaznamenávání času všeho druhu. V roce 1900 společnost Bürk založila společnost International Time Recording Co. (ITR) u amerického výrobce hodin Bundy.

Tento typ píchaček vynalezl Alexander Dey v Glasgow v roce 1888. Používal velký číselník s rovnoměrně rozloženými sekvenčně očíslovanými otvory. Koncový ukazatel na středově otočném rameni byl vložen každým pracovníkem do příslušného očíslovaného otvoru. Tím posunul polohu centrálního papírového bubnu tak, aby vytiskl datum a čas vstupu a výstupu každého čísla na předtištěný válec papíru uvnitř krytu. Časový mechanismus byl řízen osmidenním strojem. Jiným pérovým mechanismem je nastavováno dopoledne/odpoledne a den v týdnu. Informace z tisku papírového papíru používala mzdová účtárna pro výpočet odměny každého zaměstnance na konci týdne.

Stroje se lišily v závislosti na počtu zaměstnanců, které dokázaly obsloužit. Vyráběly se varianty od 50 do 200 zaměstnanců. Čím více čísel, tím větší je tiskací buben pro navinutí formuláře a větší přední číselník. Tento princip byl používán po několik desetiletí.
 
 
Kompletní píchačky z padesátých let.ORIGINÁL - raritka - inzerce, prodám -  Hyperinzerce.cz
Existuje několik různých způsobů k dosažení stejného cíle, kterým bylo přesné zaznamenání počtu hodin odpracovaných každým zaměstnancem.
 
K tomu, aby kontrolní hodiny byly úspěšné, musela být jejich obsluha jednoduchá a musely být přesné a spolehlivé. To na jejich konstrukci i po hodinářské stránce kladlo vysoké nároky.

První typ časového zapisovače používaného ve Velké Británii byl patentovaný a vyrobený William Llewellin (1881) a Frank Brook (1889), ale pravděpodobně nejprve vynalezl John Adams v 1855.
 
 
 
Kontrolní hodiny měly buben rozdělený do přihrádek například po 10 minutách.
 
Přicházející pracovník sejmul z nástěnky svůj žeton a hodil ho do otvoru v hodinách.
 
Pověřený pracovník, zaznamenal čas příchodu podle toho, do které přihrádky žeton spadl.
 
 
 
 
Záznamníky karet jsou nejpoužívanější a nejúspěšnější typ kontrolních hodin.
Stejná základní konstrukce se používala již téměř století.
 
Není omezen počet zaměstnanců, neboť každý pracovník má vlastní kartu, na kterou zaznamenává příchod a odchod každý den podle data, hodiny a minuty. Karty na měsíc či na týden byly uloženy v očíslovaných regálech přilehlých k hodinám.
 
Tento systém používali i v naší republice masově rozšířené píchačky Elektročas / Pragotron.
Vynalezl je patrně Daniel M Cooper v Rochesteru v USA v roce 1894.
 
 
File:Pichacky.jpg - Wikimedia Commons
 
 
Docházkový systém se za tu dobu značně změnil. Začal se postupně víc a víc zdokonalovat. V 80. letech 20. století se objevily lepší digitální hodiny a podniky na ně začaly postupně přecházet. V té době ovšem docházelo k rychlému vývoji moderních technologií, a tak už v 90. letech začaly digitální hodiny nahrazovat elektronické docházkové terminály.

Evidence docházky se ze začátku zaznamenávala pomocí čárových kódů – každý zaměstnanec měl svou kartičku s originálním čárovým kódem a pomocí něho se evidoval. Čárové kódy doplnily postupně kartičky s magnetickými proužky, začaly se objevovat čipy a čipové karty – ty fungují dodnes.
 
 
 
 
 
Postupně je ale nahrazují zase jiné vymoženosti – biometrické docházkové systémy. Biometrie je velmi rychle se rozvíjející obor, za pomoci jí stačí k identifikaci otisk prstu, oka nebo obličeje. V budoucnu čipové docházkové systémy plně nahradí ty biometrické.
 

Jaké máte zkušenosti s píchačkami vy?

Taky jste občas píchli kámošovi?

Nebo on vám?

d@niela

 
 
Komentáře
... : doktor
Nikdy jsem tuto vymoženost nevyužil,ale jako študák jsem jedno léto měl brigádu v SETUZE u místní dopravy a tam se píchalo a prohlíželi tašky.
srpen 26, 2020 12:48
... : NČ
Když jsem kdysi byl vedoucím brigády, soutěžící o hrdej titul, měl jsem kolegyni, která zásadně chodila pozdě. Tak abysme jako o ten hrdej titul kvůli ní nepřišli, občas jsem to za ni dole odpíchl. Jenže to někdo vykecal a tak se to probíralo na schůzi ROH.
V zápisu ze schůze kterej pak musel každej parafovat stálo doslova:
"Soudruh Zajíc a soudružka Dlouhá byli veřejně napomenuti, neboť bylo zjištěno, že s. Zajíc ji často ráno píchá."
Přestože zapisovatel (střídali jsme se, pokaždý zapisoval někdo jinej) byl dobře obeznámenej s úskalíma psaní "jí" a "ji", nedalo mu to, a v zápisu tehdá použil pravopisně nesprávný krátký i.
Už teda jen hádanka na konec: Kdo byl zrovna ten den určen zapisovatelem?
srpen 26, 2020 14:38
... : *deeres*
Dělala jsem ve fabrice a ty hodiny z horní fotky jsem používala celý pracovní život. Vlastně už od doby, kdy jsem dostala občanku. Měla jsem kde bydlet i najíst jsem doma dostala , ale na nějakou parádu peníze nebyly. Když jsem nechtěla chodit jako poslední šmudla, tak jsem si na parádu musela vydělat. A když ta brigáda byla někde, kde se dalo něco smlsnout, tak to byl vítaný bonus.
Orionka v Modřanech, Fruta, Rybena, Odkolek a Zátka, všechny čtyři továrny v Holešovicích,mlékárny na Harfě a ve Vysočanech, nebo Průmysl trvanlivého pečiva v Karlíně, tak v těch všech jsem mimo jiné brigádničila o prázdninách, nebo v sobotu odpoledne a i v neděli. Ve většině z nich se dělalo na směny a ve všech byly píchací hodiny. Smutná skutečnost je, že z těch fabrik už dneska ani jedna neexistuje.
Po škole jsem nastoupila do ČKD, kde se dělalo od 6.15hod. Naštěstí já jsem ve formě právě ráno a vstávání mně nedělá potíže. Ale ve čtyři hodiny to není nic moc. A tak se s píchací kartou samozřejmě všelijak šulilo.
Pokud někdo dělal v úkole, tak mu bylo jedno. jestli dostane zaplaceno za únor, nebo za březen, dostal zaplaceno za odvedenou práci. Při měsíčním platu, kdy jste museli odvést stejnou práci za různě dlouhý měsíc, už to tak jedno nebylo. Někdo si nechal odpíchnout od někoho z noční směny, někdo píchací kartu násilím vrazil do hodin a odpíchl si další den, ale vůbec nejlepší bylo kamarádství se spojovacím technikem. Ten totiž měl nejenom klíč od hodin, aby je mohl seřizovat, ale ve svém kumbálu měl i vyřazenou tiskárnu z píchaček a klidně vám mohl natisknout celý měsíc na kartu dopředu.
srpen 26, 2020 18:36
... : d@niela
pro mne bylo tohle časný vstávání vždycky krutá šikana. Neskutečně mi vadilo, že se to zpoždění o pár minut vždy trestalo, když to bylo víc jak dvakrát do měsíce, hned srážka z platu. A bylo jedno, jak člověk jinak kvalitní práci odevzdával.
Hnus hnusnej
srpen 27, 2020 13:54
... : *deeres*
Tak u nás se z toho nestřílelo, kdo přišel pozdě, tak si to napracoval a jakým způsobem, to nikdo nezkoumal. Odvedená práce byla podstatná a jakým způsobem někdo přišel k přesčasům bylo lhostejné.
srpen 27, 2020 16:43

Powered by Azrul's Jom Comment
busy