NOČNICE A ZÓNOVÝ ÚKLID
Pondělí, 29 červen 2020
Mám problém s úklidem. Jakože mám strašně ráda pořádek. Miluju naklizeno. Miluju šuplíčky, kde jsou věci srovnaný podle barev nebo velikosti nebo důležitosti nebo podle jakéhokoli řádu. Miluju řád. Když se zapřu, jsem schopna ho i stvořit. Čeho ale nejsem schopná, je ho udržet dýl jak tejden. V bordelu se cítím strašně. Ale lenost je u mě naprosto dominující vlastnost.

 

 


Žiju v neustálým napětí mezi tím co bych chtěla a tím co mám. Pořádek - bordel = diskrepance - napětí - frustrace.

 

 

Na obrázku může být: 1 person, sunglasses , hat a closeup

 

 

Když jsem v životě párkrát s někým bydlela, bylo to jiný. Obvykle všechno po všech uklízím. Jak jsem sama, neuklízím vůbec nic ani po sobě.

 

Proto mi přišlo hrozně vhod, že ke mně domů o víkendu začali chodit žáci na hodiny. Jedna z mála situací, kdy se přinutím k úklidu, je totiž návštěva. Říkala jsem si bezva, v sobotu dopoledne naleštím bejvák a budu mít na tejden vystaráno a hlavně, bude to pravidelný, už se nikdy nestane, že bych žila v bordelu.

 

Tak jo. Jenže to bych nesměla bejt tak chytrá, že jo.

Přečůrala jsem totiž sama sebe. Největší tíha úklidu u mě leží v roztřídění různých hromad a hromádek věcí a jejich distribuce na správná místa.

 

V sobotu dopoledne se spí, že jo. Pak se něco chvíli vaří a čas vyhrazený na generální úklid se najednou scvrknul na 30 minut. Takže co udělá vynalézavá žena? Sebere všechny hromádky a nakope je do jedinýho pokoje, kam návštěvy nechodí.

Do ložnice.

 

Výsledek? Jako mám sice furt čistý umyvadlo a záchod, taky mám vyluxováno. Ale do ložnice už pár dní nemůžu otevřít dveře. Asi šotek nějakej...

A taky mi strašně ubylo věcí....

 

 

 

 

 Mimochodem, víte, že existuje takovej blog, na kterým se paní zabývá jen úklidem? Každý den u ní má svojí speciální uklízecí náplň. Každý týden má svůj plán zónového úklidu.

Pondělí ložnice, úterý kuchyň ... atd. Dále tam jsou rozplánované i všechny další činnosti potřebné pro chod domácnosti: jako složenky, plánování jídelníčku - z toho se mi udělala kopřivka - žehlení, zahrada...


Přesně rozplánované jsou i činnosti, které neděláte každý týden, jako například povlékaní peřin nebo čištění oken. Nemusím vám říkat, v jakým šoku jsem byla, když jsem tenhle blog poprvé objevila. Protože já čistím okna prostě když není vidět ven a ještě jen v případě, že mě nenapadne nic lepšího, co bych mohla dělat a cítím se dostatečně fyzicky zdatná.

Vyjde to tak 1x za rok.

 
V životě nikdy jsem podle toho nic neudělala, ale strašně ráda to čtu. Přečtěte si třeba podzimní plán - 8 týdnů do Vánoc. Nebudete litovat. Já jsem propadla naprosté extázi při vstřebávání pojmu čistící sada na zimní boty. Došlo mi totiž, že paní musí mít čistí sadu taky na jarní, letní a podzimní boty. To máme celkem čtyři sady. Nekontrolovatelnému záchvatu smíchu jsem propadla při čtení týhle věty:

 

- stále pokračujeme v nákupech a objednávkách dárků.

  Každou přijatou a obstaranou položku odškrtáváme v tabulce, kterou jsme si vytiskli už před dvěma týdny v tomto dílu.

 

Vybavila jsem si sama sebe, jak jsem loni, 24. 12. dopoledne, rvala v jednom obchodě nějaký paní z ruky poslední kašmírovej svetr.

Paní je prostě geniální. Nedělám si prdel. Fakt se hluboce skláním před někým, kdo je schopen si takhle brutálně dokonale zorganizovat život.

 

Pro nás improvizátory naprosto nedostižné.

Jmenuje se to Terapie domova.

 

Nejlíp se to bude číst s hrnkem horký čokolády v posteli.

Jestli se teda, na rozdíl ode mě, dostanete do ložnice.

 

L. Y. A.,

vaše neohrožená žena

 

 

Komentáře
... : mamča
Kdyby moje dvaadevadesátiletá tchýně vládla počítačem, tipla bych si, že ten blog "Terapie domova" píše ona. smilies/cheesy.gif
červen 30, 2020 06:32
... : *deeres*
Některý ženský jsou šílený, mezi ně patří autorka "Terapie domova".
Mám dceru chaotickou bordelářku, to já nejsem, asi by mne klaplo, kdybych stejně, jako ona neustále něco hledala. Ale na druhou stranu nesnáším akurátní puntičkáře. Za to může moje máma. U nás se uklízelo v sobotu odpoledne, protože se ještě dopoledne chodilo do práce i do školy. Měli jsme rozlehlý byt, kde se podle mámy muselo všechno lesknout. Neuklízela ona,ona vařila a já a ségra jsme musely blejskat byt.Jenom těch mosazných klik, které jsme musely leštit Sidolem. Máma si po úklidu vzala bílé rukavičky a jezdila v rýhách na vykládaných dveřích a kontrolovala vysoký lesk u klik. Jen pámbu ví, kde vzala ty panské způsoby. My jsme se to samozřejmě snažily ošulit a tak jsme nakonec prach utíraly jenom na těch dveřích.
červen 30, 2020 12:13

Powered by Azrul's Jom Comment
busy