ZA ROMANTIKOU NA YUKON - 5.
Sobota, 27 červen 2020
"Já jsem Alena… ". Vzal mne za ruku a vedl mne k nejbližšímu prázdnému stolku, kde jsme se dohodli, že nemluvím bohužel francouzsky, ale dá se mnou domluvit anglicky - tedy při troše dobré vůle… Ta mu nechyběla a on naštěstí angličtinu ovládal, dokonce líp než já. "Měla jsi problém s tím Arabem?" "Ten mám tady s kdekým!" pokrčila jsem rameny. "Proč jsi tu sama, ty tady nikoho nemáš?"

 

 

 

 

"Nemám, nejsem tu dlouho, nedávno jsem emigrovala z Československa."

Hvízdl si: "Ty máš teda odvahu, sem? Necítíš se tu osamocená? Úplně sama v cizí zemi, kde se ani s nikým nedomluvíš?"

„To se ani nedá popsat, jak děsivé sama... Mám strach z každého dalšího dne, nemohu už ani spát, nikdy nevím, co bude, teď ani už nevím, co budu dělat, až se budu muset odstěhovat z Bardo.“ "Bardo?"

"Tam jsou koleje, kde právě bydlím. Ale prázdniny končí a studenti se budou vracet zpátky. A já musím odejít."

"Kam půjdeš?"

"To teda nevim..."

"Přestaň se bát, teď máš mne a já se o tebe postarám, když budeš chtít. Chceš?"

Podívala jsem se znovu do hnědého mírného sametu.

"Chci, Alaine."

 

Políbil mi ruku. Najednou se život zdál strašně jednoduchý...

 

Jeho kamarádi byli tři a nadšeně mne přivítali - zvláště když jim Alain vysvětlil moji story.

 

Jak jsem se pak dozvěděla, pracovali jako učitelé francouzštiny na místních školách. Francouzi po vysoké škole, pokud nechtějí jít na vojnu, jdou učit na rok do Tunisu. Rozevlátý dlouhovlasý Alain, intelektuální Christian a zasmušilý Jean Mark.

 

Poslední Jackie byl zasnoubený s mladou krásnou arabskou dívkou Saidou, která žila v Carthagu-Salammbo, ten ale už končil svůj rok, a za pár týdnů odjede do Francie i se Saidou. Ten tuhle vilu pronajal se svými dřívějšími kamarády, kteří už všichni Tunis opustili.

Alain byl z města Poitiers, někde na jihu Francie a velice mu domov chyběl, přísahal si, že už se nikdy z Francie nehne.

Do Tunisu šel jen proto, že kdyby musel na vojnu, ostříhali by mu vlasy.

 

 

Villa Coupole, La Marsa – Updated 2020 Prices

 

 

Jako jediný měl malé autíčko, do kterého jsme se trošku problémově, ale přece jenom všichni s velkým smíchem vmáčkli a jeli jsme k nim domů, do La Marsy. Můj údiv byl opravdu nelíčený. Obrovský dům, z kterého to bylo tak 30 metrů na opuštěnou privátní pláž, čtyři ložnice, obrovský obývací pokoj a ještě větší terasa, na té, jak jsem později zjistila, hráli kluci dokonce fotbal.

 

Kuchyňka byla malá a tmavá, jenom taková nudle s jedním malým okénkem.

Koupelna měla jenom sprchu. Záchod bez díry v zemi, normální evropský. Vila se jmenovala Dar El Deflat neboli Dům květin.

 

Kluci si vařili sami, tedy kromě Alaina, který rozhodně nebyl kuchař. Většinou vaření spočívalo na Jean Marcovi.

 

 

La Villa Des légendes, La Marsa, Tunisia - Booking.com

 

 

La Marsa je nejseverněji položeným městem Tuniska. Je to místo, kde žijí bohatí Tunisané, diplomaté a dá se přirovnat k francouzské Riviéře. Bílé domy, modré okenice, ulice vroubené stromořadím palem, až dva metry vysoké kaktusy, dřevěné balkony... je to opravdu nejnádhernější místo, co znám.

 

Vila levná rozhodně nebyla, stála kolem 600 amerických dolarů měsíčně, ale kluci se prostě dali dohromady, aby si mohli dovolit trošku luxusu.

 

Druhý den se mnou Alain zajel do Bardo. Naložil mi do auta těch pár věcí, co jsem měla (moc toho nebylo, vešlo se to zase do dvou kufrů, stejně, jako když jsem odjížděla z Česka) a jeli jsme domů. Bylo to krásný, být zase někde doma ...

 

Ten pocit, že si mohu chvilenku oddechnout, že se o mne někdo stará, že mne někdo má rád, že nejsem sama.

 

Už jsem byla unavená a vyčerpaná a taky se mi stýskalo po všech doma...

Vzala jsem Alaina kolem krku a řekla mu, že je mi s ním moc fajn.

 

 

Alena, Yukon

 

 

 

 

Komentáře
... : *deeres*
Jo, jo, za všechno se musí platit a je fajn, když se to dělá dobrovolně a s láskou.
červen 29, 2020 09:32

Powered by Azrul's Jom Comment
busy