DETEKTIV SEDLINA - 11.
Čtvrtek, 23 duben 2020
Svatbu měl Oliver Pecka na zámečku Stroziny blízko Mrakotína. Po slunečných a teplých dnech bylo poměrně zima a po ránu jemně mrholilo. Kéž by to bylo štěstí, pomyslil si Pecka. Hana Pecková – vířilo mu v hlavě jméno jeho nastávající. Hned ho napadne taková blbost – tak to je tedy pecka. Jenomže do smíchu mu příliš není. Všechno to na něho nějak doléhá – žení se, pak se stane otcem – a zřejmě skončí u policie, aby měl na rodinu více času – a manželství se mu nerozpadlo.


 

 

Těch změn je najednou až moc.

 Hanka si to evidentně užívá. Vlasy má nakadeřené, je celá v bílém – a Oliver raději nemyslí na cenu těch šatů. Hanka chce mít vše natočené – a přenášet to i přes Facebook. Oliverovi to dvakrát po chuti není, ale mlčí.

 

 Slíbil, že pak večer zahraje na kytaru. Povinné úsměvy, spoustu jídla, pití, škrobených výrazů a falešných gratulací.

 Dovede si představit ty drby, že tu bílou si mohla nevěsta odpustit, když je na ní vidět, že už má břicho.  Je mu to jedno. Jako by slyšel ty jedovaté škodolibé posměšky – berou se jen kvůli tomu děcku. To si pište, že to není plánované.

 

 Nakonec – proč si to nepřiznat – nebýt dítěte, nikdy by si ji nevzal.

 

 Na mobilní telefon se Oliver raději ani nekouká. Markéta mu nedala pokoj – a co je nejhorší, opět se spolu vyspali. Nejraději by se někam vypařil – pryč od toho všeho.

 

Sedlinovi tmavý oblek sluší. Přes ruku má zavěšený černý deštník, který mu ještě před chvílí tvořil štít před drobným deštěm.

 Oliver ho jde přivítat – prohodí spolu pár slov.

 

 Konečně to má celé za sebou. Je přežraný, přiopilý – a co hlavně, čerstvě ženatý.

Svatební noc se nekoná. Nebude ani svatební cesta – tu zrealizují až pak někdy. Má však aspoň tři dny volna – a pojedou do Beskyd. Bude z Markétina dosahu.

 Pak ho hned čeká zápřah v práci.

 

 V hlavě má Oliver jeden velký guláš. Jestli to s Markétou včas nezarazí, bude s ním amen.

 Podívá se na Hanku – ta již polonahá spí vedle něho. Je to kruté – ale vůbec ho již nepřitahuje. Jaký asi bude Oliver otec? Zamyslí se. Na potomka se těší – to by mohla být jeho záchrana. Více zatím nechce v tuto chvíli řešit.

 

 Převaluje se – a usnout nedokáže. Až k ránu ho nakonec únava přec jen přemůže – a Oliverovi se tam na chvíli podaří uniknout všem nejistotám a strachům.

 

Sedlina se probíral Peckovými výslechy.

Zajímaly ho hlavně kamarádky Krnávkové. Pecka se je snažil všechny znovu po vraždě Buřínské obejít – a zjistit, s kým vším mohla Krnávková spát.

 A seznam se začínal plnit.

 Sedlinu například zaujalo: „Chvíli randila s Richardem Ferencem. Jenže je pak načapal s nějakým snad finančním poradcem či co – a byl konec.“

 Ale podívejme se, hvízdl si Sedlina. Současně si připomenul, že s Buřínskou, pokud je mu známo, Richard Ferenc nic neměl. Jenže před chvílí mu nebylo známo ani to, že spal s Krnávkovou.

 

Zvláštní náhoda, že Klecírka obhajuje žena, jejíž syn měl s obětí poměr.

 Měl by zjistit, s jakým finančním poradcem že ji to nachytal.

 Nebo tohle: „Jo, vím, že k nějaké kartářce chodila. Jméno neřekla – ale že snad přišla o dceru – ta kartářka. To mi Julie povídala, jako že to je hustý.“

 Koňaříková – a zase je ve hře i její manžel, Mojmír. Prý Krnávkovou neznali. Tak určitě, ušklíbne se pro sebe Sedlina.

 

 Skoro by se vsadil, že Koňařík měl styk s oběma – Krnávkovou i Buřínskou. To by ovšem znamenalo zásadní zvrat ve vyšetřování.

 

 

 

 

 Sakra, zakleje Sedlina, všechny síly by se měly vrhnout, aby se proti Koňaříkovi našli důkazy. Místo toho se budou zabývat nějakým Chlopinou, který zcela prokazatelně s Krnávkovou nic neměl.

 Oliver si dal tu práci, že kamarádky Krnávkové obešel a ptal se jich na Chlopinu – ukazoval jim i jeho fotografii. Ne, nikde nic. Přitom aspoň některým evidentně svěřovala vše.

 

 Jeho pozornost však upoutala další svědecká výpověď: „Točil se kolem ní takovej kluk – jak on se jen jmenoval – něco jako Čestmír – ne, Cyril, ne, to taky ne – jo, Ctibor. Příjmení měl jako nějakej pták – Sýkorka? Ne, Špaček myslím – ne, taky ne. Havránek. Jasně. Ctibor Havránek. Dala mu jasně najevo, že o něho nestojí. Dolejzal.“

 

Takže zhrzený přítel Buřínské to zkoušel na Krnávkovou. A obě jsou mrtvé. Podívejme, mumlal pro sebe Sedlina – nejdřív člověk mezi nimi nemůže najít sebemenší pojítko – a najednou vyskakuje jedna vazba za druhou. Na toho Havránka si musí rovněž posvítit. Jistě – má alibi – ale ta holka mohla lhát – a jak si ji Sedlina otipoval, je přesvědčený, že lhala. Asi nebude problém to jejich alibi rozbít.

 

 Docela by teď potřeboval k ruce Olivera. Ale co, těch pár dní počká.

 

 Mohl by si zatím doplnit něco o smrti Lenky Koňaříkové.

 Něco už ví – brala drogy, živila se jako prostitutka. Byla uškrcena – a její tělo bylo naaranžováno – jako by vystaveno. Mohlo by to snad předcházet vraždám Krnávkové a Buřínské?

 Oběť nebyla ubodána, ale uškrcena. Ale co když to byl spouštěč? Co když tenhle mord odstartoval další?

 

 Pachatele policie nedopadla. Mohl to být nějaký její klient. Nebo si ji vrah vytipoval zcela náhodně? Jen proto, že v ní viděl „špinavou děvku“?

 

 Tohle by ty mrtvé spojovalo. Vrah je mohl vinit z promiskuity. Trestal je snad?

 Sedlina si nebyl jistý. Nechal se unášet tímto myšlenkovým proudem – ale nějak cítil, že již příliš fabuluje.

 

 Tohle pak bude muset probrat s Oliverem.

 

 

Jindřiška Krešatová byla přesně ten typ holky, který Mojmíra Koňaříka současně rajcoval i odpuzoval. Dodnes si vyčítal, že se s touhle flundrou spustil.

Bylo veřejným tajemstvím, že má své erotické webové stránky a že její byt je vlastně i jejím pracovištěm.

 

Věděla, že jednou opilý znásilnil její kamarádku, Květu Stařínovou. Ta to nehlásila jen proto, že byla na drogách a bála se svědčit. Jindřiška však Mojmíra vydírala, že to celé rozmázne. v bulváru, když jí měsíčně nedopřeje nějakou tu tisícovku. Občas mu jako bonus dopřeje své služby zdarma.

 Mojmír platil.

 

Nejhorší však bylo, že Květa podstoupila odvykací kůru – a dala mu najevo, že chce rovněž kompenzaci. Jednorázovou. Řekla si o milion, jinak to prý celé rozjede. A kromě znásilnění měla v záloze ještě další bombu, kterou mohla odpálit.

  

 Stála tam před ním – černé vlnité vlasy – dala si výrazně tmavý odstín – hluboké hnědé oči a výrazné plné rty.

 

 „Zkazils mi život, hajzle, na druhou stranu jsi mi ho možná i zachránil. Když jsi mi to udělal, rozhodla jsem se s drogami přestat. Jsi doufal, že se předávkuju, co? Budeš platit – a pořádně. Jinak můžeš tu svou dobročinnost zabalit. Tvé heslo je NÁPRAVA, že? Tak abys už začal své hříchy napravovat, šmejde“, flusla mu do tváře.

 Chtěl ji udeřit – ale přemohl se.

 

 Ne – toužil by jí udělat mnohem více, než pouze udeřit. Ale nesměl se nechat unést.

 

 

 

 

 Fotky pro Ruhala měl komplet. S kým a kde se ta coura Barešová stýká – Ruhal bude mít radost.

 Zatím Mojmír Květě slíbil, že milion dostane.

 

Rozhodl se již však, že ta vyděračka musí zmizet. Obě vyděračky – ale Květa dříve.

 Jen uvažuje, jak to navléci. Na drogy? Jako že se předávkuje? Ne – prostě naaranžuje sexuální přepadení.

 

Uškrtí ji. A pro jistotu si vezme nůž, kdyby dělala drahoty. Nenechá si přece od ní zničit život.

 Ještě je třeba doladit několik drobností.

 

 Vilém Brožan neměl na svou dceru náladu. Ale co měl dělat. Stála tu před ním jako bohyně pomsty – a byla rozlícená na nejvyšší možnou míru.

 

 „Takže ty s ní stále chrápeš?“

 

Měl vztek, že mu má dcera kecat do jeho soukromí. Ale současně se před ní cítil provinile. Nebylo to totiž poprvé, co spal s holkou, která její dceři přebrala kluka. K tomu si uvědomoval, že rozchod rodičů nesla Markéta sakra zle. Jenže – je to jeho život, ne? Co jí má co skládat účty. Je už dospělá – a co ví, tak se s mužskýma rovněž nepáře.

 

 „To je snad moje věc“ – snažil se nebýt příliš hrubý a neodseknout jí. Spíše to konstatoval jako fakt. Neměl náladu se hádat.

 

 Zato Markéta přímo vřela.

 

„Je to děvka. Udělala to schválně – jen, aby mě ranila – a ty se s tou courou dál stýkáš.“

 Začínalo ho to unavovat. Ztvrdly mu rysy, hlas mu zchladl – takže už v něm nebyl ani náznak hrané vřelosti.

 

 „Podívej, holčičko – je mi líto, že ti zkrachoval další vztah. Ale nehledej chyby jenom u druhých. Pokud vím, takys  pár klukům zamotala hlavu – a pohrála sis s nima.  Jako mrzí mě to – ale proto se nebudu omezovat v osobním životě. S Monikou se hodlám stýkat, kdy se mi zlíbí.“

 

 „Spíš kdy se zlíbí jí“, s odporem se ušklíbla Markéta. „Je mi z tebe vážně zle.“

 „Asi se už nemáme, o čem bavit“, pokusil se otec hysterické dcery co nejdříve zbavit.

 

Byl zvyklý se přetvařovat. Nic jiného už vlastně neuměl. Nabízel lidem produkty, o nichž věděl, že nejsou nijak výhodné. Ale naučil se mluvit vemlouvavě, přesvědčivě – a působit jako světa znalý muž. Tím ale právě vůbec nebyl. Ve skutečnosti nebyl ani trochu sebejistý – sebejistota byla toliko maskou, přeludem, na nějž se měli chytit ti, kteří ho neprohlédli.

 

 Markéta ho však měla přečteného od hlavy až k patě. Byl pro ni slaboch, kterým pohrdala – ale ona vlastně pohrdala celým svým okolím.  

 

 Její matka se přestěhovala do Prahy. Žije s  o pět let mladším mužem, který vlastní fotoateliér – a živí se výrobou různých plakátů.

 

Ona mu dělá účetnictví. Bydlí ve vilce poblíž Flory.

 

 Markéta toho chlapa vyloženě nesnáší – přijde jí snad ještě jako větší panák než její otec – a to je co říci. Štve ji, že je vlastně na otci závislá.

Nechává jí bydlet ve své chatě – dává jí peníze.

Měla by mu vlastně líbat paty. Při té představě se otřese a zvedne se jí žaludek.

I ze sebe samé. Nejraději by zmizela. Jednou provždy – a ukončila tak své nekončící trápení.

 

  Je to vlastně hrozná degradace. Za chvíli u něho bude škemrat o prachy – a aby něco dostala, bude se muset tvářit, že Monika neexistuje. Nebo že jí je to jedno.

 

Jak jí teď jenom chybí její Max. V tu chvíli si vybaví tvář Jana Klecírka.

Nejraději by ho vykastrovala a nechala ho pomalu umírat.

Až se děsí, jak se jí při té představě udělá líp.

 

 Práskne za sebou dveřmi a pádí odsud, aby se vyplakala, kde ji nikdo neuvidí. A pořád v ní hlodá neobytný našeptavač, hlas, který jí s otravnou pravidelností připomíná, že buď by měla odstranit sebe – nebo ty, kdo ji ubližují a zraňují.

 

 Obává se však – že ani na jedno nemá dost sil. Ne – zaměří se na něco jiného. Konečně bude mít chlapa, který bude v její moci.

A bude to ten polda. Je jí úplně fuk, že se oženil a čeká děcko.

 

Čas ohleduplnosti pro Markétu skončil.   

 

 

MAREK ŘEZANKA

pokračování příště
 
 

 

Komentáře

Powered by Azrul's Jom Comment
busy