MÁ JEŠTĚ ŘEMESLO ZLATÝ DNO?
Pondělí, 14 říjen 2019
Říká se, že řemeslo má zlatý dno, pak ale je divný, že jich není jak naseto a dobrého řemeslníka abys pohledal. A když najdeš, tak buď je to neumětel a když náhodou umí, tak má diář nabitý a za odvedenou práci tě pak klidně připraví i o poslední pětikačku. Z těchto důvodů se jim snažím vyhnout, pokud to jenom trochu jde. Raději si to zmatlám sama, než aby to zmatlal nějaký umělec a já mu za to ještě platila.


 

Zasekával se mi na domovních dveřích přídavný zámek a protože jsem měla obavy, že jednou už neodemknu, vyhledala jsem na netu zámečnictví, které zastupuje firmu FAB a objednala novou cylindrickou vložku. Měli ji na skladě a tak hned druhý den jsem pro ni zajela do Prahy, do Vršovic. Když už jsem tam byla, tak jsem se zeptala zámečníka, jestli by měli i dlouhou fabku pro dveřní bezpečnostní závoru FAB 1550, ve 4. bezpečnostní třídě, jak po mně vyžaduje pojišťovna. Chlápek byl hrozně ochotnej, hned fabku předložil, ale že se musí upravit. Normální fabka má jenom jednu packu, která otáčí zámkovým mechanismem, dveřní závora musí mít fabku s kolečkem, s několika packami, které tam zámečník musí dodatečně vložit.

 

Za týden jsem si ji vyzvedla už upravenou a vyplázla 3.000,- Kč.

 

Doma jsem závoru rozmontovala a v tomto momentě jsem už byla naštvaná: fabka, co mám doposud ve dveřích, má pastorek se dvanácti ozuby, a ten chytrák do nové fabky vložil jenom desetikolečko. Ty dva zuby tam chybí a desetikolečko nedokáže závoru zamknout do polohy, kdy já mohu vyndat klíč. Chvíli jsem si myslela, že to nějak ožulím, prostě obě ramena závory povytáhnu kousek ven a pak už budu zavírat jenom na jeden západ. Tak jsem to znovu rozmontovala, pak zase smontovala, klíč v zámku doprava i doleva běhal jak švýcarské hodinky a já si poklepala na rameno, jak jsem geniální. Jenže - pak jsem chtěla otevřít dveře z bytu do chodby, že zámek vyzkouším i z druhé strany, a v tu ránu jsem měla po radosti. Kvůli povytažené přečuhující závoře, dveře šly otevřít jenom na škvíru, protože ta blbá povytažená závora u pantů překážela.

 

Takže znovu do Prahy, reklamovat, ačkoliv mně bylo jasný, že těžko budu dokazovat, že jsem mu správně uvedla typ závory, ale alespoň ho sprdnu na dvě doby, umělce. Já zaplatím dalších pět stovek a on tam snad namontuje správný pastorek. Asi to tušil, narazila jsem tam na zavřené dveře, z důvodu dovolené...

Tak jsem vztekle dupala po Vršovicích a abych se z toho alespoň vychodila, řekla jsem si, že proběhnu krásně opravenou Grébovkou nahoru na Vinohrady a na Míráku skočím do „Áčka“.

 

Cestou jsem míjela továrnu Kooh-i-noor, evidentně již mimo provoz.

 

Nedávno jsem četla, že v likvidaci je Kooh-i-noor Hardtmuth, který je tradičním výrobcem výtvarných potřeb. A teď koukám, že i Kooh-i-noor Waldes, tradiční výrobce kovové textilní galanterie, ukončil provoz.  Továrna po zamítnutí dědických nároků zůstala v rukou lidí, kteří se podíleli na krachu IPB. Letos na jaře objekt od nich koupila Pražská správa nemovitostí a bude ji přestavovat na rezidenční čtvrť.Tím skončí po více než sto letech světově proslulá ochranná známka KOH-I-NOOR.

 

Doma jsem si na internetu večer četla o historii továrny, o době, kdy ještě existovali řemeslníci, kteří uměli své řemeslo, o době, kdy jsme byli světově proslulou průmyslovou zemí.

 

 

 

 

 

Patentka – neboli stiskací knoflík - je spojen se dvěma jmény. Prvním byl velký český podnikatel baťovského formátu a nefalšovaný světový král knoflíků, Jindřich Waldes, a druhým zručný mechanik Hynek Puc, bez kterého by nevznikl automatický stroj na výrobu patentek.

 


 

Tito dva pánové založili společně v roce 1902 firmu Waldes a spol. Následně již v roce 1903 konstruktér Puc uvedl do chodu převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků, jinak patentek, která nahradila deset dělnic při výrobě stiskacího knoflíku. A to znamenalo převrat v jejich výrobě, růst obliby v textilním průmyslu i u domácích švadlenek, a tím samozřejmě i zvýšenou poptávku. Nejen u nás, ale v celé Evropě a posléze i ve světě. Výroba se rychle rozrůstala a v roce 1907 postavili novou továrnu ve Vršovicích, která zaměstnávala 300 dělníků a záhy se stala největší v Rakousko-Uhersku.

 

Související obrázek

 

 

Nejznámější a nejprodávanější patentka se prodávala pod jménem Koh-i-noor, podle údajně největšího diamantu na světě, který vážil 186 karátů. Stará pověst vypráví, že drahokam stejného jména byl umístěn v oku staroindického boha. Když kámen poprvé viděli perští dobyvatelé Indie proti slunci zvolali "KOH-I-NOOR" - česky "hora světla".

 

 

 

 

Známé logo firmy – “Miss KIN“ – vzniklo prý na lodi plující roku 1912 do Ameriky, kdy si Waldesova společnice Elisabeth Coyens žertem vložila do oka patentku a malíř František Kupka ji zvěčnil na plátno. Grafik Vojtěch Preissig pohotově vytvořil logo firmy.

 

 

 

 

 

Jak pokroková byla konstrukce strojů mechanika Hynka Puce, dokazuje právě automatická zakládačka. Tento stroj po několika málo úpravách nikoli zásadního rázu vyhovuje i dnešním, velmi náročným požadavkům výroby a totéž platí i o řadě postupových nástrojů, jejichž konstrukce nebyla ani vývojem mnoha desetiletí předstižena. Ve třicátých letech dvacátého století vyráběly Waldesovy firmy polovinu veškeré světové produkce kovových spínadel.

 


 

Waldes byl vlastenecky založen a jeho židovský původ ho za okupace začal ohrožovat na životě. Prozíravě již dříve poslal svou rodinu za moře, avšak sám zůstal. Zapojil se do ilegálního odboje, ale nakonec byl zatčen a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Poněvadž peníze nesmrděly ani okupantům, podařilo se jeho rodině za 8 miliónů korun vykoupit mu svobodu a letecky se dostal do Lisabonu.

Plavbu do New Yorku však nepřežil, zemřel za nevyjasněných okolností v květnu 1941 při zakotvení lodi v kubánské Havaně.

 

 

Po válce byla firma na základě Benešových dekretů znárodněna. O továrnu Waldese připravili už nacisti, a proto nešlo majetek v plném rozsahu restituovat zpět Waldesovým potomkům. Jindřich Waldes se mj. věnoval celý život sběratelství. Založil ve Vršovicích Waldesovo museum šatních spínadel, ale lákalo ho také umění.

 

Vedle knoflíků sbíral obrazy, grafiku a sochy, zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky nebo grafické listy Josefa Váchala. Také zakoupil unikátní soubor gotických klenotů a spínadel, nalezený koncem 19. století zazděný na Karlštejně.

I přesto, že Waldesovi dědici celý mqjetek v restituci nezískali, věnovali tento „Karlštejnský poklad” z Waldesových sbírek v roce 1995 našemu státu a nyní je vystaven v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

 

 

 

 


 Jindřichu Waldesovi byla v roce 2000 posmrtně udělena medaile Za zásluhy.

 

 

 

Jaký rozdíl proti hamounským dědicům po Karlu Friedrichu Des Fours Walderode, za války člena Sudetendeutsche Partei...

Výsledek obrázku pro des fours walderode

25 let české soudy žaloby rodu Des Fours Walderode odmítaly jako neoprávněné.

Až letos došlo k opačnému verdiktu. Semilský soud, a v odvolání pak i Krajský soud v Hradci Králové, uznaly rodu Des Fours Walderode jejich požadavky v hodnotě tři miliardy korun na majetku.

Tak jak vidíte, v tomto případě klidně došlo k prolomení Benešových dekretů a k ošklivému precedensu.

 

Deeres

(Moc chytrá a moc naštvaná)

 

 

 

Komentáře
... : NČ
Nojo. Já to tak mám se vším. Jdu koupit hadičku k WC a následuje dotaz, jestli půlku nebo tříosminku, a na který straně? Si u odborníků vždycky připadám jak debil. Jak to mám vědět? A oni na mě taky jako na blbce koukají. Tak jdu radši do Bauhausu, starou hadičku beru s sebou a porovnávám.
Jo, ale zase třeba u nás v instalatérských potřebách někdy i poraděj, když viděj blbce, to zase jo, to poraděj. Sice s neskejvaným despektem k blbovi, kterej stejně neumí vzít do ruky ani siky (ani neví, co to je) a stejně to pak zmrší, ale to nějak překousnu. Nerad. Ale nejvíc mi vadí, že se většinou vůbec nebavěj, šáhnou do regálu, strčej mi do pazoury sice věc správnou, ale samozřejmě nejdražší z těch správnejch a než se stačim zeptat kolik to stojí, už mají napsanou nehoráznou fakturu. To mi vadí, že mě ani nenechají zjistit, jestli není něco lacinějšího. To si to radši důsledně prolezu v tom Bauhausu.
Tak je to stejný i tady vedle v Barvy-laky. Docela pěkná buchta, zvyklá na nákupy řemeslníků, kteří přesně vědí a přesně pojmenujou, co chtěj. Když tam vlezu já, s tím, že potřebuju takovýto s takovymtim, hodí na mě pohled jak na nejneschopnějšího debila, pa hodí oči v sloup (zřejmě i tiše vzývá Boha), strčí mi do pazoury tu nejdražší barvu, a než se zeptám, kolik to stojí, už mi dává fakturu na 4 stovky. No a já, protože jsem odjakživa před hezkejma děvčaty plachej, ostýchavej, sotva špitnu, jestli to teda můžu zaplatit kartou. Na víc se nezmůžu.....
říjen 14, 2019 12:11
... : doktor
Hahahaha,NČ nádhera,docela realisticky se vidím v podobné situaci , já starej Kadel.Ahoj
říjen 14, 2019 12:30
... : *deeres*
Já takhle ukvapená normálně nebejvám. Stejně, jako ty,popadnu starý a jdu koupit podle toho. Tady jsem si ale řekla, že za zeptání nic nedám a na nákup jsem se nechala zlomit jenom proto, abych nemusela zase jet opakovaně do Prahy.Tak nakonec jsem stejně jela, navíc zbytečně a teď mám fabku za 3.000,- Kč, která je mně úplně nanic, pojedu tedy znovu a ještě připlatím.
I já to mám stejně, že řemeslníci se ze mne snaží udělat pablba, proto je doma nechci. A to jsi mužskej, s blbou ženskou rovnou jednají s nadřazeností. Já to znám z fabriky, nějaký čas jsem dělala dipečerku. Pokud jsem narazila na líný netáhlo a nepomohlo ženské oblbování, tak jsem musela prokázat, že umím číst výkres a vyznám se v technologickém postupu, tedy jeho tvrzení, že to nejde, je kravina.
Mimochodem Barvy-laky jsou na Palmovce a další na Letenském námětí, v obou prodejnách jou starší báby, ale vědí všechno. Zrovna nedávno jsem na Palmovce opruzovala s tím, že potřebuji nějaké lepidlo, které je po zachnutí půhledné, něco jako býval Kanagom a odolné proti vodě.K mému údivu mně necpala žádný předražený Paattex, ale ze šuplíku vytáhla Kanagom za pár šupů.

říjen 14, 2019 12:42
... : d@niela
Však si vzpomínáte, jak mi měnil ten jeden šarmantní a elegantní pán zásuvku... Za tři litry a i s fakturou...
No, přiznávám, že sem to taky tenkrát vyplázla, aby jako viděl, že mne jen tak nic nerozhází. Ale rozhodilo. Nakonec jsem to pak dostala zpátky, ufff, po měsíci.
říjen 14, 2019 13:15
... : NČ
Dobře ti tak, elegantní, šaramantní dámo!!!
říjen 14, 2019 13:25
... : mia I
jj šikovný pán. Už jsem tu o něm také psala před pár lety Zašlá sláva - Pražský Baťa.
říjen 15, 2019 08:21

Powered by Azrul's Jom Comment
busy