Doufám, že je to už dobře vidět, že ani housenka, ani hodinky, ani kvítí - že nic vám nezkazí požitek z hádání, co který předmět vlastně představuje, jaké numero se za ním skrývá. Musím se zcela upřímně přiznat, že JÁ NA TOHLE NEMÁM. Já jsem zvládla spočítat časem své prsty na rukou i nohou, vím už, kolik nohou má můj pes (jsem vždycky, když mu ty zaprasené končetiny po procházce meju, nesmírně ráda, že nejni stonožka). Ale vy jste všichni úžasní šoumeni! 

"Zítra je 1. máj, ale pusu pod rozkvetlou třešní určitě nestihneme - ta naše třešinka už dávno odkvetla. I když...před pár lety na to třešňové předčasné kvetení manžel vyzrál - když stromek v dubnu kvetl, ustřihl malou větvičku a schoval ji do mrazáku. A já pak mohla dostat prvomájovou pusu pod sice zmrzlou, ale kvetoucí  třešní". Tohle píše Iva Trhoňová, autorka báječné knížky "RUCE V MOUCE",  o které jsme také na Kudlance četli.

Jako malou mne vodívala babička po Praze a vyprávěla mi nejrozličnější zajímavosti. A tak v hodinách, kdy (jako jedináček velmi zaměstnaných rodičů) jsem byla často sama - stávala jsem se v duchu prostou dívkou, dámou měšťanskou či šlechtičnou. Podle doby, o které mi babička vyprávěla. Vzpomínám na záchvěv hrůzy, když jsem zírala na černý pařát, visící na řetězu v jednom kostele.