Za příčinou úmrtí disku se u nás nevrtělo a nevrtělo... No, podle všeho je chorobnej i dlouho nepotřebovanej laptop, můj drahej surface, který si tedy postavil hlavu, že jako dýl jak 5 - 10 minut ne-e... Ale můj úhlavní ajťák, drahej syn, i přes svoje faktický ochoření a právě v těhle chvílích mající před sebou pár důležitých pracovních termínů, se přes téměř totální úmrtí disku, snaží ho přehrát na novej. Jojo, čím máme dokonalejší krámy, tím je s nimi život složitější.

Lidi maj chřipku a jiné nemravnosti, a to, co nemá duši, taky občas ochoří. Mě začal chořet počítač; už asi měsíc skuhral, občas prohlásil, že jako takhle ne, že on si potřebuje odpočinout, a klidně, uprostřed mý práce, si šel dát dvacet. Celou tu dobu jsem se ho snažila ukecávat, že tohle mi prostě nemůže udělat, že už budu hodná a fakt dám pryč tu haldu všech možných zbytečností...

Jak už jsem psala, mám dva kluky. Když byli malí, jezdili jsme každý rok na dovolenou na Vysočinu. Otec mých dětí pracoval na jednom úřadě, který vlastnil čtyři rodinné chaty. A ty byly krásně zařízené, kousek od nich byl přímo luxusní rybník a nádherný les. Takový malý ráj. Tam rostly nejen houby, ale byly tam i maliny a spousta borůvek.

Den 29. února byl vyhlášen Mezinárodním dnem boje proti vzácným chorobám. Datuje se od roku 2008, a jak vidno, slaví se vždy po čtyřech létech. Ale připomenout si ho můžeme i dnes. Moderní genetické testy pomáhají odhalit vzácná onemocnění ještě před narozením dítěte. Ta mají genetický základ a jsou také podmíněna dědičností.

Tentokrát vám nebudu dávat hádanku, ale jen připomenu to, co jistě většina z vás ještě nezapomněla ze školních let. Stejně - je obdivuhodné, co všechno, jaké neuvěřitelné věci, si dokážeme ještě po mnoha letech vybavit z paměti... A pokud náhodou máte někde malé "okénko", jistě si to dnes zase obnovíte (i když nevím, k čemu nám konkrétně tohle vlastně je...)

Dobrý den, potřeboval bych poradit s naší současnou velmi tíživou situací. Totiž - před rokem jsem si s přítelkyní vzal půjčku, bohužel jsem nyní byl propuštěn, takže momentálně se dostáváme do složité situace, kdy příjem máme 11 000 a výdaje kolem 13 000 (nájem, služby) na méně se nedostaneme.

Pár bezva citátů: "Dějiny znají mnoho velkých i malých idiotů přistrčených tou či onu vlivnou rukou k výhodnému korýtku. A daleko víc jich samozřejmě neznají." - "Celé dějiny světa jsou krutým posměchem na slova: Milujte se vespolek." A na konec: "Dějiny bývají kruté k velkým slovům i k velkým myšlenkám, nejsou-li do nich zapsané krví..."

Nevím jak vy, ale mne dějepis velmi bavil. Tedy - ráda jsem si četla, co kdo kde vyvedl, případně, jak to dopadlo. Ale průšvih pro mne byla ta data... Panebože, sotva jsem se naučila, kdy se založil nějakej triumvirát, už zase se to rozpadlo... A stejně tak jsem si pletla objevení Ameriky s mým datem narození. Nojo, čísla... To nikdy nebyla má doména. Ale stejně je ta historie hodně zajímavá, co říkáte?

Dogma je tvrzení, o němž se nepochybuje, řekl mi můj moudrý strýc Google. Nojo, tak jo. Jenomže s tím mám občas dost velkou potíž, protože já sice ani tak nepochybuju, nejsem šťoura za každou cenu, ale ptám se, proč. Tohle "proč", je vůbec takový blbý slovo, často vrážející klíny do mezilidskejch vztahů, právě v případech, kdy tázanej sám neví, proč.

Fascinují mne rozdíly mezi muži a ženami. Jsme TAK odlišní a přesto spolu (někteří) můžeme žít. Řekla bych, že je to intergalaktická rarita. Marťani, jakožto vyspělá intelignece, mají podle mě na beton oddělené ložnice. Dnes – po dvaceti letech každodenního dojíždění vlakem, jsem si všimla, že i v tak banální otázce jako je cestovaní do práce a z práce vlakem, se dá vypozorovat typické chování pro muže a ženu.

Milé Rybičky a Rybové, máte na to, abyste zhmotnili své sny! Navzdory úspěchu a štěstí, které vám tento rok nabízí, přináší však v jeho finále Jupiter varování. Nenechte se unést přílišnou závratí ze své oslnivosti a zachovejte skromnost.

Jsou místa, kterým se rozumný člověk už zdálky vyhýbá: radioaktivní skládky, státní úřady, pracovní pozice v nadnárodních společnostech nebo semináře o probouzení vnitřní víly v každém z nás. Existuje však místo, jemuž se nevědomky vyhýbáme denně – a přitom je to pouhé kliknutí myší, co nás dělí od světa nekontrolovaného šílenství, skrytých běsů a lákavých nabídek na spodní prádlo.

Celý život bydlíme na vesnici a máme spoustu zvířat, koně, kozy, drůbež… Baví nás to, je to náš styl života. No, ale nedávno se k nám přistěhovali lidé z města. V rámci přiblížení se k přírodě, ale zjevně nechtějí zas až tak moc blízko. Na všechno si totiž neuvěřitelně stěžují.

Z Vogelsangu, o kterém bylo minulé povídání, sjíždíme opět do údolí k Losenici. Pokračujeme po hlavní silnici. Zde se následně objeví několik osamocených domků a informační cedule říká, že jsme na Karlině Pile. Osada Karlina Pila vznikla koupí louky Josefem Bienertem, majitelem pily na rezonanční dříví na Modravě.

Po celém světě se mluví přibližně sedmi tisíci jazyky, přičemž některé z nich už neexistují ani v písemné podobě. Každý z těchto sedmi tisíc jazyků je pro určitou skupinu lidí jazykem mateřským, a i proto byl vyhlášen Mezinárodní den mateřského jazyka. Tento den – tedy 21. únor - nám připomíná význam jazyka, primárně toho mateřského a jeho rozmanitost.

Dobrý den, předem moc díky Kudlance za otištění a současně se omlouvám, že jsem neposkytla všechny informace. Je toho tolik, a já jsem vás nechtěla zbytečně zatěžovat detaily. Ale třeba právě ty detaily jsou mnohdy důležité, i když mně se zdají zcela banální…Taky - třeba je opravdu chyba ve mně?

Tak copak se vám narodilo? Chlapeček nebo holčička? Bohužel, občas se přihodí, že to není tak jednoznačné... Rodiče jsou mnohdy zděšeni tím, „co“ se jim to narodilo za dítě a prosí lékaře o časný zákrok, aby dítě bylo normální. Lékaři se tomu povětšinou nevzpírají. I jejich cílem je dosažení normality jedince. Ovšem co v těchto souvislostech znamená být normální?