Pár bezva citátů: "Dějiny znají mnoho velkých i malých idiotů přistrčených tou či onu vlivnou rukou k výhodnému korýtku. A daleko víc jich samozřejmě neznají." - "Celé dějiny světa jsou krutým posměchem na slova: Milujte se vespolek." A na konec: "Dějiny bývají kruté k velkým slovům i k velkým myšlenkám, nejsou-li do nich zapsané krví..."

Nevím jak vy, ale mne dějepis velmi bavil. Tedy - ráda jsem si četla, co kdo kde vyvedl, případně, jak to dopadlo. Ale průšvih pro mne byla ta data... Panebože, sotva jsem se naučila, kdy se založil nějakej triumvirát, už zase se to rozpadlo... A stejně tak jsem si pletla objevení Ameriky s mým datem narození. Nojo, čísla... To nikdy nebyla má doména. Ale stejně je ta historie hodně zajímavá, co říkáte?

Dogma je tvrzení, o němž se nepochybuje, řekl mi můj moudrý strýc Google. Nojo, tak jo. Jenomže s tím mám občas dost velkou potíž, protože já sice ani tak nepochybuju, nejsem šťoura za každou cenu, ale ptám se, proč. Tohle "proč", je vůbec takový blbý slovo, často vrážející klíny do mezilidskejch vztahů, právě v případech, kdy tázanej sám neví, proč.

Fascinují mne rozdíly mezi muži a ženami. Jsme TAK odlišní a přesto spolu (někteří) můžeme žít. Řekla bych, že je to intergalaktická rarita. Marťani, jakožto vyspělá intelignece, mají podle mě na beton oddělené ložnice. Dnes – po dvaceti letech každodenního dojíždění vlakem, jsem si všimla, že i v tak banální otázce jako je cestovaní do práce a z práce vlakem, se dá vypozorovat typické chování pro muže a ženu.

Milé Rybičky a Rybové, máte na to, abyste zhmotnili své sny! Navzdory úspěchu a štěstí, které vám tento rok nabízí, přináší však v jeho finále Jupiter varování. Nenechte se unést přílišnou závratí ze své oslnivosti a zachovejte skromnost.

Jsou místa, kterým se rozumný člověk už zdálky vyhýbá: radioaktivní skládky, státní úřady, pracovní pozice v nadnárodních společnostech nebo semináře o probouzení vnitřní víly v každém z nás. Existuje však místo, jemuž se nevědomky vyhýbáme denně – a přitom je to pouhé kliknutí myší, co nás dělí od světa nekontrolovaného šílenství, skrytých běsů a lákavých nabídek na spodní prádlo.

Celý život bydlíme na vesnici a máme spoustu zvířat, koně, kozy, drůbež… Baví nás to, je to náš styl života. No, ale nedávno se k nám přistěhovali lidé z města. V rámci přiblížení se k přírodě, ale zjevně nechtějí zas až tak moc blízko. Na všechno si totiž neuvěřitelně stěžují.

Z Vogelsangu, o kterém bylo minulé povídání, sjíždíme opět do údolí k Losenici. Pokračujeme po hlavní silnici. Zde se následně objeví několik osamocených domků a informační cedule říká, že jsme na Karlině Pile. Osada Karlina Pila vznikla koupí louky Josefem Bienertem, majitelem pily na rezonanční dříví na Modravě.

Po celém světě se mluví přibližně sedmi tisíci jazyky, přičemž některé z nich už neexistují ani v písemné podobě. Každý z těchto sedmi tisíc jazyků je pro určitou skupinu lidí jazykem mateřským, a i proto byl vyhlášen Mezinárodní den mateřského jazyka. Tento den – tedy 21. únor - nám připomíná význam jazyka, primárně toho mateřského a jeho rozmanitost.

Dobrý den, předem moc díky Kudlance za otištění a současně se omlouvám, že jsem neposkytla všechny informace. Je toho tolik, a já jsem vás nechtěla zbytečně zatěžovat detaily. Ale třeba právě ty detaily jsou mnohdy důležité, i když mně se zdají zcela banální…Taky - třeba je opravdu chyba ve mně?

Tak copak se vám narodilo? Chlapeček nebo holčička? Bohužel, občas se přihodí, že to není tak jednoznačné... Rodiče jsou mnohdy zděšeni tím, „co“ se jim to narodilo za dítě a prosí lékaře o časný zákrok, aby dítě bylo normální. Lékaři se tomu povětšinou nevzpírají. I jejich cílem je dosažení normality jedince. Ovšem co v těchto souvislostech znamená být normální?

S mým partnerem bydlíme už přibližně dva roky spolu a oba moc rádi pořádáme večírky, zveme známé na různé hry, karty, společné sledování filmů a tak. Máme celkem velkou skupinu lidí kolem sebe, a tak se u nás pořád něco děje. Problém ovšem nastal, když jsem se tak nějak pohádala s jeho kamarádem Michalem.

Trvalo to dlouhých dvanáct let … Manželé se rozhodli, že na stáří půjdou bydlet do pečovatelského domu. Jedná se o samostatné byty, které patří městu, ale funguje v nich pečovatelská služba. Když však konečně přišla zpráva, že byt je jim přidělen, radost ze zprávy vzápětí vystřídalo zoufalství z budoucí ztráty - milovaného psa.

V havarijním stavu je podle nových studií 96 mostů po celé republice.. Po některých z nich přitom vedou klíčové dopravní tepny. Na stav mostů a lávek se v Česku začalo ve velkém dohlížet hlavně poté, co se v prosinci zřítila lávka pro pěší v pražské Troji. Na vině byla tomto případě zkorodovaná závěsná lana. Stavba nové lávky bude trvat nejméně do jara příštího roku.

Na uplynulé Vánoce to byly už dva roky, co mně opustil můj milovaný patnáctiletý bígl. Protože mám ještě jednoho psa, kterému už táhne letos na šestnáctý rok, tak jsem se zařekla, že zatím už dalšího nechci, nového si pořídím, až Pirx odejde za Burákem do psího nebe. Inspirována články od Johna Kixxe na Kudlance, jsem prohlásila, že si potom pořídím něco mrňavého, kapesního, ale s velkým duchem, tedy pražského krysaříka.