Jindra byl od mládí náruživým rybářem, muškoval pstruhy na horských říčkách a i proto se usadil v americkém státě Oregon, Právě ten oplývá úchvatnými rybářskými příležitostmi. Skoro veškerý volný čas trávil s rybářským prutem a cestováním po severozápadním cípu Spojených států.

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím  každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje. Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela.

Můžu říct, že mi doposud v životě vše vycházelo - mám úžasného manžela, skvělou práci, máme svůj hezky upravený dům, vše je perfektní. Jsme spolu už čtyři roky, mně je třiatřicet, manželovi bude za pár dnů devětatřicet. Před časem jsme se tedy manželem rozhodli, že nastal správný čas mít konečně děti. Jenže...

Je to poprvé, co píšu někam do časipisu o radu. Ale snad když je to anonymní... Četl jsem si hodně zdejších článků s nejrůznějšími dotazy, ale nenašel jsem nic, co by mi dalo nějaký nápad, vhodný k řešení mého problému. Jsme s manželkou spolu už devět let. První doba byla velmi pěkná, ale poté, co žena udělala v zaměstnání velkou kariéru a nyní "velí" velkému počtu podřízených, hodně se změnila.

Jiřina a Kiki. Jiřina, sotva dospělá, odešla z Čech s manželem na Floridu v osmdesátých letech a tam se jim také brzy narodil jediný syn Frantisek, zvaný Frank. Život pokračoval jak má, ale když bylo Frankovi 18 let, Jiřina se rozhodla, že se rozvede. Více než muži ji totiž lákaly ženy…Nechtěla způsobit nepříjemnosti manželovi ani synovi a vyčkala tedy do Frankovy plnoletosti.

Možná se vám můj dotaz bude zdát hloupý až trapný, a někdo mi napíšete, že přeháním a hledám "vši", kde nic není, ale pro mě to je důležitá věc. Viděla jsem a kolem sebe zažila spoustu nefunkčních manželství, a tak si tím svým chci být jistá. Alespoň ze začátku... Mám přítele, jsme spolu vlastně už navážno, a pohádali jsme se.

Do všeobecných stesků nad mizernou prací Policie ČR se připojím se zkušeností přesně opačnou - kterak muži zákona profesionálně a hladce vyřešili prekérní situaci, do které se dostanou náhodní turisté, kteří se zalíbí cizí koze domácí...  Moji rodiče bydlí v malebném jihočeském městečku, jehož okolí je ideální pro zdravotní i romantické vycházky. Vydali jsme se tedy jednoho dne s celou rodinou na jednu z takových vycházek. Trasa vedla kolem samot, nacházejících se několik kilometrů za městečkem.

Našla jsem na netu zajímavý návod, jak vydělat peníze, pár příkladů je i bez práce… Asi ten úplně nejjednodušší a nejrychlejší způsob jak „vydělat peníze snadno a rychle“ je, že se prostě rozhlédnete doma, co již nepotřebujete či nepoužíváte tak často a co má nějakou hodnotu a prodáte to na internetovém bazaru či aukci. Můžete tak jednorázově přijít až k mnoha tisíci korunám navíc a ještě navíc uklidíte doma…

Nepíši s žádostí o radu. V tomhle případě rada neexistuje. Jde jen o postřeh a o ujištění, že i tohle je možné, ač neuvěřitelné. Naše domky na periferii sousedí, a se sousedem Jardou jsme kamarádi. Jarda je sice rozumu trochu jednoduššího, ovšem jinak chlap se srdcem na pravém místě. Kdy co bylo potřeba, dělali jsme společně, jednou já s ním pro něj, pak zase on se mnou pro mě. Všechno bez problémů, prostě sousedi kamarádi.

Pod dojmem povídání o Janu Zrzavém jsem sedě v křesle v obyváku s knížkou v klíně, nebyl schopen se na četbu soustředit. Nenalil jsem si ani sklenku. To je co říci. V myšlenkách se vracím do kurzu kresby a malby. Napadl mne další příběh! Po jedné naší úspěšné výstavě jsem, asi ještě s patnácti malíři z klubu amatérských výtvarníků, dostal pozvání na kurz kresby a malby.

Dopsala jsem článek o tom smutném výročí a pustila si televizi. A bum ho... Další nesmyslné a nepochopitelné řádění. Vraždění autem a nožem "přišlo do módy". Má to velký záběr, nikdo vás hned neodhalí... Asi toho bude čím dál tím víc. Poslouchala jsem pak na "24" probíhající diskuzi. S řadou názorů, co tam uváděli, lze souhlasit, ale! Nikdo z nich neřekne, co je jádrem věci. Proč do Evropy stále a stále nekontrolovatelně pouštíme davy lidí, o kterých nic nevíme – no, snad přímo ani nechceme - nic vědět.

Sotva jsem si ráno odevřela "čtyřiadvacítku", už se to na mne řinulo: přesně před rokem svět zažil další milník v boji s terorismem – belgický Brusel. Sebevražední atentátníci loni zabili na letišti Zaventem a ve stanici metra Maalbeek 32 lidí, okolo tří stovek zranili.

Dobrý den, díval jsem se tady na webu do předchozích dotazů, ale přesto se raději zeptám. Má dcera ukončila magisterské studium. V lednu minulého roku. Poté do května měla vypracovat a předložit závěrečnou diplomovou práci. Tento termín si nejdříve odložila na měsíc září a posléze na další termín, tentokrát na měsíc květen tr.

Rakovina vaječníků. Hrozba, černá můra děsící ženy nejrůznějšího věku. Někdy se léčba povede, jindy je už pozdě. To se také bylo údělem velmi oblíbené americké spisovatelky, autorky cca 30 knih pro děti, několika monografií i učebnic, Amy Krouse Rosenthalové. Dva roky se snažila se zákeřnou nemocí bojovat, ale před pár dny, 13. března tr., to její organismus vzdal.

Potkala mě nečekaná rána, od posledního léta se potýkám s alergií. Na co? To pozvolna zjišťuju a je to pátrání skoro detektivní. Doufala jsem, že alergie patří k záležitostem vyhraženým spíše pro mladé, které moji generaci míjejí, ale není tomu tak. Zřejmě jsem si po desetiletích používání různých očních šminek vypěstovala choulostivé a dráždivé oči – přesněji řečeno kůži na víčkách.

Chalupa je na zámek. Ještě překontroluji okenice. Hotovo, a hurá domů, no raději budu říkat hurá do města. Neodolám, a pak večer po delší době s manželkou koukám na zprávy v TV. Zprávy nic moc. Nic, co by mne zaujalo. Prostě chalupa je chalupa. Ale heleme se… Přece něco upoutalo mou pozornost.

Po delší době tu mám pro vás zase hádanku - trošku těžší... A jako obvykle, hádejte, kde je těch minimálně pět rozdílů? Jinak - pokud byste chtěli návod, na to, jak se řežou láhve, abyste v nich mohli také pěstovat bylinky, klidně ho sem dám. Já to nezkoušela, ale vábí mne to :-))). Super je, že se ani nemusejí zalévat: je tam všude knot, kterým si rostlinky potřebnou vodu nasají z té spodní nádoby. Docela vtipné, což?