Tak jsme zase o kousíček dál. S pomocí Jany alias Sherloka Holmese a následným ověřením mnou - tedy Watsonem - jsme se dopátraly pachatele rozsypaných komentářů. Že vrahem není zahradník je teď už celkem jasné. Je to obyčejné písmenko "n" či "N"-  které poblázní všechna ostatní, dostane-li ještě navrch háček,  potvůrka jedna.

Dětské tábory? Na ty se nedá zapomenout! Byla jsem sice jen na dvou, ale i tak je považuju za významný milník v mém životě. Bylo to v mém raném věku poprvé, kdy jsem byla delší dobu mimo domov a tzv. bez maminky. Přeci jen jako dítko vesnické jsem tolik nepotřebovala vypadnout do přírody, ale spíše se otrkat ve větším kolektivu.

Ahoj Danielo a kudlanky, velmi by mě zajímal názor druhých - ted váš -  na následující problematiku. Vzhledem k reformám ODS se budou snižovat a redukovat sociální výdaje, údajně tvoří velký díl v rozpočtu. Důchodcům se prý zastaví valorizace důchodů, maminkám se odstupňuje mateřská dovolená.

To byl ale den... Myslím tím sobotoneděli... Protože v sobotu jsem si šla lehnout až v neděli kolem šesté ráno, a když jsem se kolem poledního vzbudila, zjistila jsem, že je - ke všem čertům - ještě o hodinu víc. A pak už se to na mě všechno valilo... Připadala jsem si jako pětiletej kluk, který má obhajovat radar v Čechách...(a i ten by tomu snad rozuměl víc :-))

Jsem moc ráda a současně mám i moc strach… Většina z nás jsme ve svém nitru hodně konzervativní, máme rádi, když místo, kam si chodíme odpočinout, popovídat si s přáteli, se zas tak moc a často nemění. Přiznávám, že já se "trochu" vymykám. Snažím se stále o drobné změny, inovace…

Není to ani desatero. Pouhých osm bodů, ale je v nich skryto jisté kouzlo (nejen). Původně jsem tenhle „návod na pohodovou domácnost“ dostala jako vtípek pro zasmání. Ale přestože je to psáno cca před padesáti šedesáti léty, je to velice moudré. Ovšem – neplatí to jen pro ženy a ani kompletně tak, jak to "leží a běží" – berte to jako návod pro ty, kteří jsou doma a čekají na příchod „pracujícího“. Je v tom kus pravdy, životem prověřené...

Na Václavském náměstí se sejde dav žen, protestujících proti mužské nadřazenosti. Tu na podium vystoupí Němka a povídá: "To jsem tuhle přišla domů a řekla manželovi, že přestanu prát. Tak první týden nic nevidím, druhý týden taky nic a třetí týden vidím, jak si manžel pere sám." Dav je pln obdivu, tleská a jásá. Když na podium vystoupí Američanka, říká:

Nemáme doma velké zvířátko, pouze dvě morčátka. Jsou to dvě mladé slečny, které se u nás dost dobře zabydlely. Mají vlastní klícku, ve které však přebývají pouze v době naší nepřítomnosti a pak v noci, jinak mají volný výběh. Tuto možnost nesmírně rády využívají a tak každý den po vypuštění pořádají „rychlostní závody kolem klece“ se zdoláváním nejrůznějších překážek...

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním.

Dva Eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za  hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody.

Dlouhá léta jsem věřila, že je na světě všechno správně rozdělené, umravněné - lidé, zvířata, ptáci, rybičky, plazíci, hmyz, baktérie a další z našich souputníků. Lidičky, kteří se světem pohybují přivázáni ke svým psům, jsem považovala za poněkud dětinské, nesamostatné a prostřednictvím zvířat si prodlužující sebevědomí.

Vdala jsem se do Vídně. Na zdejším úřadě práce jsem se zapsala do kursu účetnictví. Je mi jasné, že to bude těžké, ale to jsem ještě zdaleka netušila, že to nebude jen účetnictví. Lektorka je mladinká, trochu zakřiklá dívčinka, nicméně velmi milá. Celkem je nás tu osm. První zrada: jsem jediná, kdo má problém s německým jazykem. Všechny ostatní účastnice kursu jsou buď Rakušačky, nebo sice cizinky, ale v Rakousku již narozené, tudíž rozumějící…

Milá Danielo, obracím se na Vás s prosbou o radu, případně i ostatních kudlanek. Dostala jsem se v životě do situace, se kterou si nevím rady. Jsem vdaná, ale s manželem žijeme již několik let odděleně (bylo to jeho rozhodnutí, bylo to těžké období, a nakonec jsme se ustálili na nějaké dohodě o odděleném žití, přičemž na domácnosti se finančně podílíme oba, a o děti (14 a 18 let) se netaháme).

Dnes mě uhodil do očí titulek "160 na dálnici". Čeho dosáhneme zvýšením nejvyšší povolené rychlosti na dálnici? Kolik času ušetřím, když pojedu rychleji? Na úkor čeho? Budeme jen více spěchat, abychom toho stihli ještě více a tak se ještě víc a víc honili? Když pojedu po dálnici nějakých 100 – 200 kilometrů, ušetřím si jen pár minut, pokud nenarazím na nějakou zácpu, nehodu nebo uzavírku. 

Před pár dny jsem rovnala věci v mrazáku a našla tam poslední zbytek úlovků z našeho podzimního houbaření. Většinou houby mrazím tak, že je podusím v mikrovlnce, rozdělím do hranatých mističek od rostlinného másla, které jsou na to ideální tvarem i obsahem, zchladím a zamrazím.

Karel Plíhal tvoří neopakovatelné texty plné poetiky, hledá a nachází zajímavé rýmy a slovní spojení. Poté je s lehkostí doplňuje příjemnými melodiemi, a tak vznikají jeho písně, které spíš pohladí než nakopnou. Při poslechu jeho studiových alb je zřetelně cítit postup směrem k jednoduchosti.

Jen abyste se  mohli ubezpečit, jak jste chytří - samozřejmě, že vím, že jste to všichni uhodli :-))) - vám budu přidávat jedno po druhém všechna rozluštění... JO - A KDYBYSTE SAMI NAŠLI NĚJAKÝ HEZKÝ OBRÁZEK - PŘÍPADNĚ HÁDANKY -  pošlete, buď jen návrh, případně pokud byste si sami pohráli s obrázkem....