Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit ohledně venčení pejska. Máme malého maltézáčka, který je veselý a velice přátelský. Sousedé mají zas miniaturního knírače, který je úplně stejně velice přátelský. Naši psi spolu vychází velice dobře – ovšem, jen přes plot. Jakmile vyjdeme ven je to absolutně o něčem jiném.

Každý z nás touží po velké lásce. Věkem se sice názory i nároky na intenzitu mění, ale pořád jsou pro nás vztahy jedním z nejdůležitějších faktorů pro spokojený a naplněný život. Když se k tomu přidá plná peněženka a vydařené děti, jsme na vrcholu blaha. O zdraví nemluvím. Ale co s tím, když se něco pokazí?

Jde starší muž lesem, když uvidí na cucky rozstříleného chlápka. No nic, pokračuje v procházce a opodál z potoka vyčnívá utopená žena. Po pár metrech najde roztrhaného chlapce, a u cesty plačící děvčátko. "Co se ti stalo, holčičko?" ptá se soucitným hlasem chlápek. "Tatínka mi zastřelil myslivec, maminka se utopila, když se šla napít, bratra mi roztrhal medvěd..." škytá holčička.

Potřebuju poradit od někoho nezávislého ohledně autostopu. Jedná se o to, že manžel chronicky rád bere stopaře. Bydlíme kousek za Prahou, a hodně lidí stále místo čekání na vlak popojede autobusem, a pak přejde na stop. No a manžel tvrdí, že jednak lidem pomáhá, a druhak i on má zpříjemněnou cestu.

Mám takový veselý – (snad) problémek. Je mi 42 let, pravidelně cvičím, udržuju se, chodím ke kadeřnici, snažím se dohánět ujíždějící vlak, a řekla bych, že mi to ještě v rámci možností celkem jde. Pracuju v celkem velké firmě, máme tu IT oddělení a právě s jedním IT kolegou mám ten problém… Tzn., nevidíme se denně, jen když se něco přímo v naší kanceláři stane, tak někdy přijde on.

Při psaní dnešního článku jsem si dost živě vybavila příhodu, kterou mi kdysi dopřál můj drahý muž. To bylo tehdy, když jsme si spolu odskočili oslavit nějaké hodně kulaté výročí svatby do Paříže. Než se mi podařilo na víkend zabezpečit děti, domácnost i zvířata, přilítla jsem na letiště dost hladová a dost na poslední chvíli.

Jak jsem uvedl, z doby, kdy jsem válčil jako novinář, mám pár vzpomínek, na které nezapomenu. Myslím na naše nepodložené pověry. Říkáme si, že pověry jsou blbost, ale stejně nás více méně ovládají. Hranice mezi pověrou a fobií na pověry, je tenká a člověk může docela snadno skončit i u psychiatra.

Obecně platí, že alkohol se v Praze nesmí pít u zastávek MHD, na autobusových a vlakových nádražích, na vltavských ostrovech, v mnoha parcích, vnitroblocích domů, v blízkosti dětských hřišť anebo u obchodních center. Podle návrhu, který předložila radnice, by měl zákaz nově platit na Malostranském, Anenském, Dražickém, Maltézském a Velkopřevorském náměstí či v Nerudově, Karmelitské, Mostecké, Rámové a Bílkově ulici. Později přibyly ještě tři ulice u Betlémského náměstí - Náprstkova, Karolíny Světlé a Anenská.

Dobrý den, potřebuju poradit jak se sousedem…Jsem doma s dcerkou na mateřské a mám souseda, který je vdovec a stará se sám o dvojčata. Moje dcerka chodí do stejné školky jako jeho dvojčata. Bylo mi jich všech líto a slovo dalo slovo a já jsem se nabídla, že mu pomůžu s braním holek do školky, když mám stejně stejnou cestu.

Tak jsem se definitivně rozhodl, že už s tím starým haj*zlem po dvaceti letech nechci mít nic společnýho! Zase začal protékat napouštěcí ventil, už asi po třetí měněnej, taky se přidal i vypouštěcí ventil ... a vůbec! Konec! V OBI jsem si z vystavenejch vybral krásnej, lesklej, chytrej, voňavej, jak Donaldovy rakety (to bude posezeníčko, mňam.

Obvykle přichází jarní deprese po dlouhé zimě z nedostatku vitamínů. Avšak v současném jaru mohou vyvolat depresi spíše neustávající špatné zprávy. Jen za posledních 7 dnů … Zemřel Juraj Herz – kultovní film Spalovač mrtvol jsem viděla snad 5x, Petrolejové lampy a Habermannův mlýn jsou vždy silný zážitek, zemřel Miloš Forman – poděkování patří televizi za nasazení jeho filmů.

Nic netrvá věčně, a tak i v tomto oboru přichází nová doba. Respektive - nová doba, nové jedy. Každá doba má „svoje“. Například osmnácté století je ve znamení arzeniku. Arzenik se stává běžně dostupný ve formě jedu na krysy. A tak tehdejší kriminalistická praxe přímo volala po jednoznačné metodě, jak detekovat arzen v těle oběti.

Ještě nedávno jsem měla na nohou běžky, uplynulo pár dní a je to na triko a na kraťasy. Krásné mne počasí inspirovalo k tomu, vyrazit do lesa a zjistit, co všechno už kvete. A kvete všechno, a naráz. Jsou pryč už sněženky a talovíny, nastoupily bledule, ladoňky a dymnivky. Modrou barvou až do fialova se chlubí podléšky s fialkami, které ostatním kytkám konkurují vůní, která se rozlévá po celém lese.

Většina lidí od sebe krysu a potkana nerozezná. Potkan je větší, silnější a krysu u nás už v podstatě z přírody vytlačil. Krysám se lépe dařilo v dřevěných stavbách, kterým už u nás odzvonilo. Potkani jsou inteligentní, odolní a děsivě rychle se množí. Protáhnou se každým otvorem, jsou žraví a nepřímo způsobili smrt milionů lidí.

Nejprve chodila do rodinné školy s ekonomickým zaměřením, pak pracovala jako švadlena, vdala se, narodil se jí syn, rozvedla se. Dlouhodobě se jí ale nedařilo najít práci. V té době dálkově získala maturitu. V r. 2006, když bylo jí dvaadvacet, se proto rozhodla odejít za bratrem do Británie, do Leicesteru. Záhy si našla práci jako uklízečka v restauraci, pomáhala tam také s mytím nádobí a později přípravou pro kuchaře.

S Martinem chodíme devět měsíců a plánujeme společnou budoucnost. Je pro mne vše, co si může dívka přát. Alespoň to jsem si myslela, než se stalo to, co se stalo. Bydlím zatím na koleji a v poslednich měsících tam bylo pár lidí vykradeno. Jeden večer jsme se s Martinem vraceli po večeři a kině zpátky ke mě, a našli zloděje přímo u mě doma.

Čau, Kudlí. Po tom, co´s nevotiskla mý předchozí, zcela úžasný, pojednání o slově "reforma", posílám ještě jeden postřeh ze života. Naposledy! Slibuju, na mou duši, na psí uši, že to je naposled, co se se svejma blábolama pokouším vtírat do zdejších, neuvěřitelně vzrušenejch úvah o množství cukru do beránka, nebo o postupu štupování fuseklí.