Současná populace Země má kolem 7,8 miliardy. Údaje jsou vždy přibližné, protože pro minulost chybí přesné údaje a budoucnost je předmětem odhadu a výpočtu. Současné předpovědi však počítají se stálým růstem i do budoucna, i když se jeho rychlost bude snižovat. Různé modely počítají s tím, že by světová populace mohla dosáhnout 9,5 až 10,5 miliardy v roce 2050. Pro většinu lidí je to jen velká cifra, toť vše. Když ale vezmeme 100 osob a rozdělíme je do statistiky, tak nám vyjdou tato čísla:

Ta skleróza, o které píšu v nadpise, je moje osobní vlastnictví, jednoduše už nezvládnu myslet na víc věcí. Tedy: myslím na jídlo a na uklízení, pak na jídlo a na to, že musím všechno zase vyluxovat, protože se všude příšerně práší, pak na jídlo a že musím napsat haldu ouředních dopisů.... No, hlavně na jídlo, protože jsem se rozhodla hubnout. Doufám, že tuto neuspořádanou větu berete jako dostatečnou omluvu, že jsem vám sem nedala vyluštění hádanky:

Jako příloha jsou brambory podávány v mnoha variacích. Šťouchané, jednoduše vařené, v podobě knedlíků, zapečené, v podobě kaše, pečené, smažené bramboráky i placky na tisíc způsobů, v polévkách ... a plno dalších bramborových laskomin. Jídla ze syrových brambor i vařených. Jsou také nejčastější součástí rychlého občerstvení v podobě hranolek i lupínků. A ty saláty... Je to jedna z nejdůležitějších potravin.  

No, musím přiznat, že je pro mne docela těžké pro vás vybírat hádanku. Protože pokud ji sem dám, je možno předpokládat, že alespoň chápu zadání, i když nezvládnu řešení. Ovšem, jsem téměř přesvědčena, že následující hádanku vy, moji drazí, zcela jistě zvládnete levou zadní, s jedním okem spícím, druhým do dáli zírajícím. Narozdíl tedy ode mne...

Myslela jsem na chlapy, a čím víc jsem jich měla plný zuby, tím víc jsem na ně musela myslet. Myslela jsem na ně v práci, doma, cestou do práce a z práce, myslela jsem na ně i ve vaně a to bylo docela nebezpečný, to jsem pak měla jasno, jak moc mi chybí. Ale ve skutečnosti jsem si naplnila celé dny vším možným tak, abych neměla ani mezeru na myšlenky na ty zatracený chlapy, jenže když už jsem při luštění křížovek musela myslet zas na ně, tak jsem si řekla, že bych s tím měla něco udělat.

Dobrý den, Kudlanko, už nevím, kde se zeptat. Snad najdu odpověď tady. Mám trvalé bydliště u přítele, i mé děti, a náš vztah uz skončil. Zatím si fakt nemůžu najit pro nás jiné bydlení, tak se chci zeptat, jestli mě může i s dětma jen tak vyhodit, když tady máme trvalé bydliště… Nájemní smlouvu žádnou nemáme. Určitě tady nechci byt už ani den navíc, od ledna koukám každý den na inzeráty a nic nebylo, jen prodej, a na hypotéku fakt nemám, jsem obyčejná pracující.

Když jsem jednou vyslovila přání, že bych někdy ráda viděla azurové pobřeží, nebylo nic, co by mi můj (bývalý) přítel D. odepřel. Protože měl velmi podnikavého a cestovatelského ducha, stejně, jako já a byl to muž činu, netrvalo dlouho a mé přání mi splnil. Na sbalení kufru jsem měla asi třicet minut, a ačkoliv jsem pragmatická žena do nepohody, musela jsem při balení zklamaně usoudit, že večerní koktejlové šaty a Prada lodičky na jehlovém podpatku nevyužiji, zato si úplně vystačím se svátečními tepláky a keckami.

Nedávno mě zase vystrašilo rádio hovorem s jakousi oční lékařkou. Lidi málo choděj na preventivní prohlídky, přijdou teprve, až když blbějc viděj. Většinou přijdou jen proto, že chtěj brejle, ale to už může bejt pozdě, různý choroby jsou pak už neodstranitelný. Bejt na stáří slepej, to se mi fakt nechce. Překonal jsem tedy nepřekonatelnej odpor k ordinacím a čekárnám všeho druhu, a v dohodnutou dobu do čekárny dorazil. Tam jsem byl sám, pak ještě přišla jedna velmi odpudivá, asi padesátiletá bába, a narvala se na židli vedle mě, ač místa bylo všude dost.

Poslední dobou s námi počasí pěkně mlátí o zem. Jednou bylo - i když jen na Šumavě - přes minus třicet, včera jsme se zas mohli opalovat, sluníčko se snažilo tak, že bylo někde i plus sedmnáct. No, a jak se s tím mají vyrovnat klouby a kosti a vůbec? Předpověď na dny budoucí je stejně taková nějaká neslaná nemastná: Převážně slunečné počasí bude trvat od úterý do čtvrtka. Občas se nevyhneme mlhám či nízké oblačnosti. Tam pak mohou být i nižší odpolední teploty. Určit tyto lokality je obtížné. Celkově je třeba počítat s většími lokálními rozdíly v teplotě a možnou větší nejistotou. Z pátku na sobotu  nás zasáhne slabá studená fronta, kdy možná bude teplota kolem 9 °C.

To vám takhle přijde malá Ivetka za maminkou a říká: "Maminko, proč jsem tak jiná než ostatní dětičky?" Maminka s povzdechem odpoví:  "To nevim Ivetko, dojdi se zeptat tatínka!" Smutná Ivetka sklopí hlavu. Přijde tedy za tatínkem a ptá se: "Tatínku, prosim tě, ptala jsem se maminky, ta mne zas posílá za tebou - hele, proč jsem jiná než ostatní dětičky?" "To nevim," odpovídá tatínek, "dojdi se znova zeptat maminky!" A Ivetka sklopí druhou hlavu...

Neříkejte, že vám se nikdy něco podobného nestalo: udělali jste něco jinak, než bylo běžně zvykem, než jste dosud znali, a ono to perfekt fungovalo. Avšak postupem doby jste zjistili, že vůbec nejste žádní vynálezci, ale že je to používáno bůhví jak dlouho, jen vy jste to neznali, a že jste tedy "vymysleli trakař". Vzhledem k tomu, že vím, že nic nevím, tak bych si v průběhu života mohla s "trakaři" otevřít velkoobchod...

Toto pondělí jsem zahájila aktivní účetnický kurs v jedné firmě, který mi nostalgicky připomněl moje začátky ve Švýcarsku. Po nějaké době, co jsem si vyzkoušela život v jiných zemích a Česko mi bylo pořád malé, rozhodla jsem se usadit ve Švýcarsku i za tu cenu, že musím opět začít od začátku. Zklamaně musím uznat, že na mě nečekala slavobrána s uvítacím výborem a uchytit se před několika lety bylo více, než těžké.

Už čtvrtý měsíc bez přestávky patří Česko mezi země, které covid postihl nejvíce. Každých deset minut zemře v naší zemi jeden člověk, který by, nebýt epidemie, žil o něco nebo o hodně déle. Sto padesát úmrtí denně, přes šest za hodinu: to sama statistika vyzvání umíráčkem. Během týchž deseti minut se kolem padesáti lidí dozví, že mají pozitivní test. Stejný počet lidí se z covidu uzdraví. Někteří doopravdy, někteří naopak zůstanou ležet na stejné jipce připojení na stejné hadičky, jen budou vykazováni v jiné kolonce zdravotnických statistik.

Po základní škole studoval vojenskou školu v Liptovském Mikuláši. Později se vyučil kominíkem. Ale pak se už věnoval jen zpěvu - v Brně navštěvoval pěvecký soubor Kampanela, pokračoval tamtéž na konzervatoři a nakonec studium ukončil na konzervatoři pražské. Jeho umělecké jméno mu vymyslela Gabriela Osvaldová. Bohuš Matuš, o kterého se jedná, má o třicet let mladší partnerku – sedmnáctku. Spolu mají už čtvrt roku starou holčičku Natálku.

Ministryně financí představila nedávno dluhopis republiky. Navrhla ho občanům jako super dárek na vánoce. Místo třeba ponožek, říkala. OK, pojďme se na ten dluhopis trochu podívat. Investovat můžete od 1.000 Kč. Ale dejme tomu, že se plácnete více přes kapsu a koupíte si dluhopis za 10.000 Kč. Za založení účtu zaplatíte poplatek 250 Kč. Aby vám pod tím stromečkem skutečně něco leželo, tak si musíte také nechat ten dluhopis vytisknout - to stojí také 250 Kč.

Vláda včera vyhlásila na 14 dní v celé České republice nouzový stav kvůli epidemii covidu-19. Nový stav nouze potrvá do 28. února. „Pro podnikatele se nic nemění, jedou ve stejném režimu jako doposud, stejně tak vládní opatření týkající se aktivit pro volný čas či kultury dál platí“, uvedl po mimořádném jednání vlády vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček.

Sedmý týden tohoto roku je studený až hanba. Každý den zápasím s chutí otočit kohoutkem u topení, ale pohled na stupnici teploměru mne od toho odrazuje: 21 °C je přeci docela slušně příjemných, a téměř zárukou, že nezačnu kejchat a smrkat. Což je jedna z věcí, bez kterých bych se obešla. Tak raději nějaký ten pohyb. Kayo, jdeme ven!!! Oslavencům přeju, aby je žádná nemoc neskolila, a když, tak ať ji dozajista zaženou kapičkou něčeho ostřejšího...

Milá Danielo, poradila jsi dobře mnoha lidem, zkus poradit i mě. A prosím pochopitelně o radu i vás všechny: Je to asi tři měsíce, co jsem se zeptala svého manžela, jestli mu nějak nemůžu pomoct. Viděla jsem, že nestojí za nic, ani s dětmi nějak zvláště nekomunikuje.. Normálně se ho raději na nic neptám, protože jeho odpovědi znám dopředu. Má se špatně, raději se nemám ptát, protože to je pracovní a tomu bych nerozuměla. A jen oznámil, že na něj nemám s ničím naléhat ani spěchat, protože se zrovna nachází ve složitém období. Doba je zlá, chápu, ale...

Ano, každé ráno probíhá podle stejného rituálu... Otvírám oči a mám pocit, že mám mezi nohama balvan. Hřejivý, chlupatý. Ten můj rošťák si zase vybral nejhřejivější místo na mém těle a vyhřívá se, pacholek, v mé nejspodnější energetické čakře. Opatrně se pokouším pohnout nohama. Pak je zkouším ještě víc rozevřít, abych se vymanil... To už jde o něco hůř. Tříselné svaly jsou za noc znehybnělou pozicí ztuhlé — zatímco hřejivá koule mezi nimi reaguje jen mírným zavrtěním.

Čas nás mění … z mrňouse se stává teenager, posléze partner či manžel, přijde dítě a co nevidět jsme tchýněmi, posléze babičkami. Každá ta změna s námi patřičně zacloumá. Mění náš postoj vůči ostatním - jinak se chováme jako dítě k matce, jinak jako matka k dítěti; jiné jsme snachy, jiné tchýně, jiné jsme mámy, úplně jiné je být babičkou. Málokterá se však s tím vyrovnává jednoduše, málokterá přijme v pohodě ty ostatní. V poradně jsme mohly číst několik článků matek, dcer či snach, o problémech manželek ani nemluvě.