Povím vám, jak bylo u nás doma v pátek večer. Občas totiž pořádáme „koko pátky". To se sejdou se u mě (v počtu jedné až dvou) důvěrné kamarádky a probíráme pak opravdu všechno. Teda, všechno rozhodně nezvládneme. Jeden večer na to sotva stačí a mně je jasné, že v brzké ráno se mi  těsně u hlavy - jako vždy - ozve:

Záležitosti ohledně výživného (zde řešené) jsou skoro vždy smutné - jedná se většinou o to, jak od neplatícího rodiče získat příspěvek na výživu pro jeho dítě - které přeci v žádném případě nemůže za to, jak si ti "dospělí" pomršili svůj vztah. Dnes vám předkládám k nahlédnutí případ jedné středoškolačky, která se dostává (ne vlastní vinou, jak jinak), do hmotné nouze. O domov už v podstatě přišla... Máte radu?

Čtyři české základní školy už jsou "férové". Získaly doklad, že nabízejí individuální přístup a snaží se integrovat znevýhodněné děti, především romské a handicapované. Certifikát Férová škola jim udělila nezisková organizace Liga lidských práv. Téměř neučí frontálně (což znamená, že učitel stojí před tabulí a děti sedí v lavici, pozn. red.), mají skupinovou výuku nebo se chodí učit ven.

Panejo, před pár dny skončilo léto a začala škola; a teď už se jen párkrát vyspíme a budou na nás všude mávat zelené větvičky, červené mašličky, sobi přijedou z Emeryky, Děda Mráz překabátěnej na Santu bude vykukovat i pokřikovat odkudkoliv,  všude samý "Rolničky, rolničky..." a nastane "reklamní čas" shánění dárků. A jen o něco později - uklízení, pečení... A tak je tu už dopředu pár dobrých nápadů, triků a návodů:

Byla jsem včera v OBI, koupit nějakou dřevotřísku, lišty, šrouby a co já vím ještě. Šla se mnou kamarádka, prima "baba", taky v letech a taky "nadměrně půvabná". Už jsem jí před pár dny anoncovala svůj úmysl skupinového zeštíhlování, ptala se na její názory... V OBI jsme nakoupily a při cestě ven Marcela uviděla u kasy svůdně nastavené kontejnery s různými zmrzlinami. Hned bafla jeden kornoutek.

Zdál se mi na dnešek divný horor.  Že jsem kdesi, v cizí zemi, pracovala na státním úřadě. A tam se vám děly věci... Tak třeba tam všichni vedoucí měli reprezentační fondy. To vám byl úžasný vynález, tyhle repre fondy... Schválně - jen si to poslechněte, to například u nás určitě by možné nebylo, co říkáte?

Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit o mém problému s přítelem. Znám se s ním dva roky a rok už žijeme ve společné domácnosti. Přítel byl vždy trochu žárlivý, ale zdá se, že celá věc se nyní zhoršuje. On např. konkrétně nechce, aby k nám přijela má dcera, která je nyní v Americe a má tam známost. Dokonce mi řekl, že si nepřeje, aby dcera přijela se svým přítelem, protože on je mi věkově blízko a já bych se před ním určitě nakrucovala a on tomu chce předejít.

Jednoho dne se můj manžel probudil a prohlásil, že by si dal suvlaki. Ač v Řecku jsem bývala pravidelně o prázdninách pečená vařená (za mlada), neměla jsem nejmenší ponětí, o co se jedná. Recept jsme pak  našli na internetu a od té doby, suvlaki děláme celkem pravidelně, minimálně jednou za tři týdny.

Jako každý rok, přibližně v tuto dobu, si vždycky říkám: tak nám to zase začalo... Tentokrát je to třetí a už i čtvrtá třída. Holčičku dokonce čekají v březnu její první kulatiny. Letí nám to tryskem, opravdu. Letos je to ovšem zase o stupínek lepší. Markétka přinesla ze školy seznam, doma si nafasovala peníze a odešla si všechny ty obaly a lenochy a sešity a bůhví co ještě, koupit sama.

Strakonice jsou okresní město na soutoku řek Volyňky a zlatonosné Otavy. Proslavila je výroba motocyklů a fezů, ale hlavně jsou spojeny s dudami. Dudy a dudáci mají v  prácheňském kraji dlouholetou tradici. Přes čtyřicet let se v pravidelných intervalech koná ve Strakonicích Mezinárodní dudácký festival.

Že to bude zajímavé, je jasné. Že to někomu pomůže opravdu zhubnout, v to doufám. Že z toho všeho mám setsakra zamotanou hlavu – tak to je, dámy a pánové, nabíledni i načerněnoci… Totiž – budete se divit, na čem to "drobně vázne…" Inu, čtěte:   

Před časem jsem se seznámil s jednou spisovatelkou. Přeskočila jiskra a začala hra Na kočku a myš. Jenže  - myška začala moc rychle utíkat a kočka tedy začala honit jinou myš. Tak myška začala honit kočku. Skočila do auta, přijela za mnou na chatu a do slova a do písmene mě uškemrala se slovy "nech si mě..." Její výraz byl tak roztomilý, že jsem podlehl nástrahám.

Dobrý den, mám dotaz. Můj bývalý manžel a já jsme dva vlastníci jedné ideální poloviny domu. Ale -již 4 roky jsme rozvedeni. Bohužel, ale není rozdělený ani majetek, ani vlastnické práva k této nemovitosti. Čili, není ještě nic vyřešeno a stále se soudíme.... Problém je v tom, že bývalý manžel do našeho domu bez mého souhlasu a vědomí nejprve přihlásil dvě nezletilé děti: jedno je jeho syn a druhé je cizí.

Žilo bylo deset pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.

Než rozpoutáme onu štíhlící veleakci, spíš bych měla mluvit o přeměně z poněkud nevzhledné a někdy i bachraté současné kukly v okouzlujícího motýlka (ach, ach, kéž by!), nabízím vám několik textíků; některé jsou už obstarožní, jiné budou zcela nové. Ale všechny „k věci". To, abyste měly/i čas si vše ještě rozmyslet, než do toho půjdete...

Ahoj Danielo, chodím na Kudlanku docela pravidelně. Občas se tu i docela pobavím, tak teď nechám ty ostatní, aby se pobavili zase mým příběhem. Je mi těsně po čtyřicítce, jsem rozvedená a mám dva už hodně veliké kluky. Jeden je na studiích v USA a ten druhý bude za rok maturovat.  Bydlí se mnou, ale vlastně už mě ani moc nepotřebuje.  Máme moc fajn vztah, takový ten pohodový rodičovsko-kamarádský.

V posledním pokračováním svého putování jsem skončil dost drastickým zážitkem z městečka Puyo... A tak jsme se ocitli v městě s krásným jménem Riobamba. Mě do Riobamby hnala hlavně má láska k vlakům a železnicím. Ta mě drží už od dob, co jsme coby trampové křižovali "Českou Kanadu"  po jindřichohradeckých úzkokolejkách a kdy jsem coby technik udržoval telefony a nádražní rozhlas v brněnském "Majlonte".

Ahoj lidi, tak jsem zas po nějaké té době dělala "čistku" v administraci a vyházela spamové registrace. Tedy konkrétně takové ty náletové členy-nečleny, kteří pak jen sbírají naše někde zanechané e-mailové adresy, aby měli koho dále obtěžovat. Jenže - dost možná, že jsem třebas vymazala (omylem) i někoho z vás... Je to možné, pokud jste si zadali nějaké hodně moc "neobvyklé" jméno - jako např. "xyeleandreSEX" nebo tak podobně...

Na Rock creeku a celém Yukonu už je cítit ve vzduchu podzim. Dny se zkracují, čeká nás zase dlouhlá předlouhá zima.. Hrozná představa! Když si vzpomenu, jak jsem ji milovala, když jsem tu žila prvních pár let! Čisťounkej bilej sníh, který jsme roztápěli na kamnech, protože tehdy jsme neměli ani vodu ani elektřinu, svištění saní a oddechování psů v bílém tichu, polární záře...

Každému z nás se někdy zdá, že to co prožívá, by bylo dobrým námětem na knihu, že to zní, jako by to někdo vymyslel. Někdy jsou příběhy tak neuvěřitelné, že se člověk skoro diví, když vymyšlené nejsou - např. pohádka o princezně, která se vrací od oltáře se svým novomanželem, a koutkem oka plaše a smutně  zachytí v jedné z lavic kostela princovu "cizí kněžnu", jejíž existence jí pak nedá klid až do konce života, kdy se princ s onou „cizí kněžnou" nakonec i ožení.