 To se jednou ráno probudíš a je ti čtyřicet. Tvl. Nemůžeš mít děti, nemůžeš vstát a NIKDO tě nechce. Chceš být sexy před klukem s rokem narození 1995 a tak si nonšalantně sedneš na klaviaturu. Čekáš harmonický souzvuk a místo očekávané čisté kvarty obsáhneš dvě a půl oktávy. Asi slušnej oddíl.
Máš o 20 kg víc, než ve dvaceti. Úplně najednou. Uvidíš se na fotce ze
srazu abiturientů a dojde ti, že tady něco nehraje.
V obchodech si tvrdošíjně nosíš do kabinky sukně ve velikosti 38. Když zjistíš,
že to nedáš ani přes stehna, necháš si potupně přinýst čtyřicítku a tu nedopneš
v pase. Zkusíš jinej kus, bo to musí bejt špatně střihnutý a - není. Špatně seš
TY. Kua. Před měsícem jsi měla přece emko? A pak ti dojde, že ten měsíc byl
dlouhej cca 20 let.
Pro chlapy seš průhledná jako SKLO a je úplně jedno, co máš
na sobě. Je dokonce jedno co říkáš a jak se chováš.
O mozku ani nemluvím. K
tomu se nikdo nedostane. Ať si objednáš škopek nebo šálek heřmánkového čaje,
furt sklo. Nerozhoduje jestli jsi víla, nebo kanálie. Sklo. Klukům se líbí, že
jsi vtipná. Ale jsi na ně tak nějak... jakoby všechno moc, nebo co. Matně si
vybavuješ, že když jsi ve dvaceti měla péřovku na slona, bagančata a řekla jsi
jedno slovo za hodinu, všichni na tebe čuměli. Teď se potácíš městem na
jehlách, v mraze máš výstřih k pupíku a chlapi do tebe nárážej jak do sloupu
elektrickýho vedení. Sice s nátěrem od Chanela, ale furt sloupu. Kdejakej
toulavej čokl si ti tě všímá víc, než oni.
Sedíš v práci za mizernej plat a bydlíš na půdě u rodičů. Zatímco tvoje
schopnosti, zkušenosti a sebevědomí jsou na vrcholu, nikdo tě nikde nechce
zaměstnat. Víš v čem seš dobrá, ale bohužel je to úplně něco jinýho, než jsi do
teď dělala. Takže jakou máte praxi???? A seš v prdeli, holka.
Nepamatuješ si jaký to je, být někým obejmutá. Pohlazená. Milovaná. Zamilovaná.
Jaký to krucinál je? Umím to ještě?
Jedno dne zjistíš, že to umíš a hodně dobře, ale že už jaksi ty objekty nejsou
s tebou kompatibilní, bo jsou spárovaný s někým jiným. Všichni. Začne ti to
bejt jedno, protože sex bys mohla mít, na rozdíl od svého dvacetiletého já tak
8x denně. Protože pohlazení má cenu zlata. Protože za trochu lásky šla bys... A
seš v dalším průseru. A takhle se to vrší jeden průser na druhej. A to je život
ženy v kostce. Rubikově. Když už to vypadá, že jedna strana lícuje, druhá se
celá rozjede. A tak s tím vergluješ dokud ti síly stačí.
Jak je to dál, zatím nevím. Řekla bych, že na konci se ta kostka celá rozpadne
a ty koukáš na ty barevný kostičky a je ti to úplně jedno. Máš po menopauze,
máš psa a máš to u prdele.
No uvidíme. Dám vědět za další měsíc.
LOVE YOU ALL
- moje drahé, statecné ženy
Neohrožená žena
Komentáře () |
 |
|
|
|
 |
