O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TURISTICKÉ ZNAČKY PDF Tisk E-mail
Úterý, 16 červenec 2019
Výsledek obrázku pro NETOPÝR PNGV roce 1888 byl založen Klub českých turistů a hned následující rok byla označena první turistická stezka, která by letos měla 130 let. Jenže nemá, protože neexistuje! Vedla totiž ze Štěchovic ke Svatojánským proudům… Dneska je pod vodu Štěchovické přehrady, projít se nedá, museli byste se jí jedině proplavat. Proto první českou "oficiálně značenou“ je až ta druhá trasa, která vede z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou a na Karlštejn.


Způsoby, jak se orientovat v krajině jsou různé. Pro orientaci hmyzu je většinou klíčové světlo. Ve dne to je svit slunce, v noci i paprsky měsíce. Hmyz vnímá i polarizované světlo. Může tedy určit, kde se nachází slunce nebo měsíc, i když je nebe zakryté mraky.

 

Netopýři, ti mají radar. Některé živočišné druhy, jako poštovní holubi, tažní ptáci, ryby, velryby, tučňáci, nebo psi, vnímají magnetické pole země. Kočky si prý utvářejí obraz svého okolí kromě zraku i podle akustických vjemů. Dokáží si zapamatovat „zvukový obraz“ svého revíru, který není totožný s žádným jiným.

 

Já jsem na tom blbě, nemám žádný echolokátor, pochybuji, že bych se dokázala perfektně zorientovat podle slunce nebo měsíce, nevnímám polarizované světlo a magnetické pole země už vůbec ne. Řídím se zrakem, protože můj orientační smysl je nulový. To se pozná okamžitě, jakmile vlezu někam do metra. Hned jsem pod zemí zmatená, jak Maďar ztracený v kukuřici. Na stanici I. P. Pavlova automaticky jdu na stranu směrem na Vyšehrad, ačkoliv domů jsem měla jít na opačnou stranu.

 

Ani v přírodě se nemohu vždy na zrak spolehnout, ačkoliv mám docela slušnou vizuální paměť. Tak ta mně je houby platná v krajině, kterou neznám, nebo se hodně změnila; a pak jsem moc vděčná za turistické mapy a za turistické značky, abych někde nebloumala celé hodiny a nakonec mne nehledali vojáci a policie v rojnici.

 

Těch turistických map mám celou přepravku a některé jsou i více jak padesát let staré, umolousané a podlepované, ale pořád dobré. Značení může být už někde jinde, ale mají skvělé měřítko 1:100 000, a tak na nich na první pohled vidíte, kolik máte ještě před sebou kiláků. Nevím, proč se od tohoto měřítka u novějších turistických map upustilo, to přepočítávání na km mne moc nebaví.

 

Se 40 000 kilometry propracovaně značených cest na rozlohu státu jsme první v Evropě a stejný způsob značení jinde nenajdete, dokonce ani na Slovensku.

Novou trasu může Klubu českých turistů navrhnout kdokoli, ale o nové trase rozhodují krajské komise značení.

 

 

 

 

 

 

 

Značení tras není jenom natěračství. Značkař musí složit zkoušky a přesně vědět, co a jak v terénu udělat. Vždy po třech letech se každá značka zkontroluje, popřípadě opraví. Jedná se o činnost dobrovolnickou, hradí se pouze materiál, cestovní náklady a značkaři dostávají příspěvek na pracovní oblečení. V celé republice stojí obnova turistického značení asi 14,5 milionu korun ročně.

 

Jednoho značkaře jsem znala, dělal u nás v technologii. V dobách, kdy se ještě chodilo do práce i v sobotu, se ráno do práce dostavil už v pracovním, na nohou pohorky s lyžařskými ponožkami, pumpky, maskáčovou bundu, rybářský klobouk do deště, na zádech bágl a v ruce bedničku s držadlem na barvy a štětce. V zimě v létě - takhle vyrážel koncem pracovní doby na vlak do Braníka, protože měl přidělené okruhy v Posázaví.

 

 


 

 

 Barva značky se nepřiděluje podle toho, jak koho napadne, červená je dálková, značí nejdůležitější trasu v oblasti.

Modré značky jsou spíš regionální trasy, zatímco zelené jsou místní trasy a žluté spojky a zkratky, které síť pouze doplňují.

 

Nejsou vyznačeny pouze pěší turistické trasy, kterých je 42 885 km, jsou i lyžařské trasy v délce 3 067 km, silniční cyklotrasy 33 817 km, cyklotrasy v terénu 3 757 km, hipostezky 2 826 km a tras pro vozíčkáře je 14.

 

Teď si to leckdo z vás přečte a řekne si: taková blbost, mám chytrej telefon s GPS.

Jenže ten tupej android vám neukáže nejhezčí cestu, nejzajímavější místa a navíc - místo na krásy přírody čumíte na displej.

 

 

 

 

A když zabloudíte do krajiny bez signálu, tak i ten chytrák telefon vám je pak nanic. Já stejně mnohem raději improvizuji, vždy chci jet někam, kde jsem ještě nebyla, mobil ten sebou mám pouze jako pojistku, pokud ho zrovna náhodou nezapomenu doma.

 

První mobil jsem měla až někdy kolem roku 2000 a hned nový mne pěkně vystrašil. Courala jsem na Křivoklátsku, kolem vodní nádrže Klíčava a někde za sebou jsem slyšela elektronické pípnutí, za nějakou chvíli znovu a pak zase a zase. To už jsem znejistěla, jestli se nepohybuji na nějakém zakázaném území a někdo mne nesleduje.

 

Tak jsem odtud mazala pryč, ale pípání mne pronásledovalo, a až po hodně dlouhé době jsem zjistila, že to pípá mně na zádech v batohu dodělávající baterie mobilu.

 

 

deeres




Komentáře (4)add feed
... : Sidon
Já si vzpomínám, že když jsme, kdysi dávno, šli Spišskou Maguru a Pieniny, tak jsme zabrousili i kousek do Polska. A tam jsme viděli turistické značky na stromech jako u nás, ale byly namalované po celém obvodu kmene stromu. Což se mi jeví jako velice dobrý nápad, protože někdy jde stezka špatně rozeznat a člověk z ní lehce sejde. Pokud je však značka viditelná ze všech stran, usnadní to její hledání. Nevím, proč se to ještě nerozšířilo i jinam. Nebo už jo?
červenec 17, 2019 01:03
... : *deeres*
Polsko má podobné značení, jako my, stejně tak je tomu na Slovensku. Proti těmto zemím máme jednu velkou výhodu. Značení u nás je pod jedním palce a v celé zemi se už od začátku značí tradičně, smalými obměnami a hlavně jednotně.
V Polsku ani Slovensku, které mají k našemu značení asi nejblíže, do toho vstupuje indiuviduální značení soukromníků a potm se v tom vyznejte. Dost překvapivé pro mne byly rozcestníky na Slovensku.
Nejenom, že se jim tam červeně kříží dvě různé trasy, to je dost na palici, prtože se lehko spletete a jdete někam úplně jinam, ale nemají tam udanou vzdálenost v kilometrech, ale v čase.
Pro mne to je dost zavádějící, jinak jdu, když mám chlupáče na vodítku a někam spěchám, ale úplně jinak jdu, když mám psy na volno, tak to mně klidně hodinu trvají tři kiláky, zatímco oni jich udělají dvacet.

Dani, nějak se ti tam zdvojily odstavce.
červenec 17, 2019 08:37
... : d@niela
Nojo, děkuju moc... já jsem holt na tebe moc myslela :-)))
a moc se mi to líbilo smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červenec 17, 2019 08:49
... : doktor
Deeres,naše značení ,turistické značení je prý nejlepší v Evropě.Věřím tomu,protože podle značek se vždy dostanu kam mne nohy nesou.
červenec 18, 2019 12:44
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]