Jsem docela zvědavá, jestli časem dáme dohromady něco, co odsouhlasí obě veličiny - venušanky i marťani. Nepřipadá vám někdy, že je to víceméně stálý boj "kdo z koho" (co vyrazí atd.)? Že jen vedle sebe žijí dva jedinci, co "plní úlohu rodiny", ale jeden o druhém toho moc nevědí, komunikují spolu nejvíc o vaření, nákupech, vydáních a podobně, případně si lezou na nervy drobnými "špeky"..
Jeden z komentářů, autorem je tippler, obsahuje následující DESATERO (v podstatě odpověď na to první), které vůbec nevypadá špatně - ale... stejně bych i tady měla plno připomínek. Co vy? Jak se líbí vám? 1) Přestanu tu brečet a pokusím se pochopit, že miliskováním s "kámošem" spokojenou rodinu nevytvořím 2) Budu chtít po chlapovi věci splnitelné, pochopitelné, definovatelné 3) - 4) Nebudu manželovi kecat do toho, jak vydělává peníze, ale budu po něm sakra chtít, aby nějaký vydělával 5) Na cizího chlapa se leda tak podívám a usměju, jazyk do krku mu cpát nebudu, o jiných částech těla nemluvě 6) Nebudu si už nikdy na nic a na nikoho stěžovat, protože jediný, kdo může za to, co se děje kolem mě, jsem já sám/a. 7) Půjčím si v knihovně něco jinýho než brak od Rosamundy a možná pochopím, čím se liší láska od vzedmuté hormonální hladiny 8) Jestli na manžela přijde druhá míza, zavzpomínám si na doby minulé a pomyslím si něco o Božích mlýnech. 9) Až uvidím, že má manžel trable, nebudu mu výslechem přidělávat další. Když bude chtít, řekne mi to sám. 10) Smířím se s tím, že stejně jako všichni ostatní, ani můj manžel není dokonalý a možná dokonce zjistím, že má víc dobrých vlastností než špatných (zvýrazněno na kolemjdoucího a Evičky přání a všech štiček přikázání)
|