O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

LÉTAT ČI NELÉTAT? PDF Tisk E-mail
Pondělí, 24 červen 2019
Eva HauserováPrávě svádím urputný vnitřní boj: mám úplně přestat létat letadlem, jak to dokáží dodržovat mí radikálnější ekologičtí přátelé? Jsem na tom jako onen kuřák z anekdoty, který zanechává kouření třicetkrát denně... Popravdě zase tak moc často nelétám, ale naposledy jsem byla letos v lednu na Zanzibaru, a kdybych neměla ekologické zábrany (uhlíková stopa a klima), pomalu bych si na příští zimu začínala plánovat další dovolenou u nějakého tropického moře.


 


 

 

Tyhle dovolené, které jsem začala podnikat až na stará kolena (Kuba, jižní Indie a do třetice ten Zanzibar), mi dávají strašně moc, jednak se člověk na vlastní kůži setkává s jinými kulturami, což se nedá nahradit žádným zprostředkováním typu videa nebo knížky, a jednak je plavání a šnorchlování v teplém moři snad úplně to nejlepší, co vůbec můžu zažít. Takže představa, že už bych si to nikdy v životě nedopřála, je pro mě mimořádně bolestná. Kdyby měli všichni stejnou ekologickou stopu jako já... 

 

Když se snažím nějak obhájit svoji současnou ekologickou stopu a svůj způsob života, argumentuju tím, že mám jistě poloviční až třetinovou stopu proti tomu, kdybych si se stavem planety nedělala žádnou hlavu a o ekologických problémech bych neměla tušení. V takovém případě bych neinvestovala devadesát procent svých sil do dobrovolné práce v ekologické neziskovce, ale asi bych místo toho vydělávala a zase utrácela peníze, a to především za cestování, a pak za hezké věci do domu, na sebe a podobně. Rozhodně bych si také řekněme každých pět let koupila nové auto - zatímco takhle jsem si žádné auto v životě nekoupila a tím, co jsem podědila, jezdím co nejmíň.

 

Zkusím extrapolovat své chování na celou společnost a představit si, jak by svět vypadal, kdyby všichni dělali to co já:

 

- Automobilový průmysl by z 90 % zkrachoval - v naší rodině sedm lidí sdílí jedno malé auto staré 23 let. Dálniční sítě by byly vysoce předimenzované.

- Řezníci by z 90 % zkrachovali - masa zkonzumujeme minimum, kupujeme ho hlavně kočkám, takže ti řezníci, kteří by zbyli, by produkovali především potravu pro domácí mazlíčky.

- Developeři stavící byty by z 80 % zkrachovali - v našem rodinném domku starém 90 let bydlí 7 lidí, můj starší syn Honzík ale bydlí v novém bytě.

Podobná situace by byla se supermarkety a nákupními centry – sice tam chodíme, ale jen málokdy.

- Vládly by takové politické strany, které by uvalily ekologické daně na všechny činnosti a produkty, které dnes beztrestně vytvářejí externality, to znamená výdaje, které musí zaplatit někdo jiný - například zdravotní péči, likvidaci nadbytečných obalů, zadržování vody v krajině zničené průmyslovým zemědělstvím, přírodní pohromy vzniklé v důsledku klimatických změn... Mimo jiné bych silně zdanila právě leteckou dopravu.

- Svět by byl silně překočkovaný, protože všichni lidé by se ujímali bezprizorních koček - ale možná by naopak kočky začaly být vzácnější, protože by všichni zajišťovali jejich kastraci. V každém případě by se všechny kočky měly dobře. (Poznámka – kočka zrovna moc ekologické zvíře není, jde o moji osobní libůstku, nikoli o projev lásky k přírodě jako takové.)

- Zkrachovaly by všechny televizní stanice (vůbec televizi nesledujeme) a celé odvětví ekonomiky související se sportováním – dnešní slavní skvěle placení sportovci by se museli stát amatéry jako za starých časů.

- Naopak by kvetl byznys se zahrádkářskými potřebami, prodej biopotravin a odběr zeleniny přímo od pěstitelů (komunitou podporované zemědělství – KPZ).

...ale stačí to?

 

Jenomže sama sebe takhle „opít rohlíkem“ nedokážu.

Dobře vím, že toho můžu dělat mnohem víc a že moje ekologická stopa je pořád ještě příliš vysoká, protože čerpám dvakrát až třikrát víc planetárních zdrojů, než je ona sedmimiliardtina, na kterou mám nárok. Ve svém okolí mám příklady lidí, kteří toho na svém životním stylu opravdu už moc vylepšit nemůžou, například vegani žijící v dobře izolované maringotce vytápěné pár kousky dřeva, zcela bezodpadově, samozásobitelsky a lokálně... zatímco já mám sakramentské rezervy. Jenomže to se už dostávám k hranici, kde mi další omezování začíná připadat nepohodlné, stresující a prostě příliš náročné.

Během posledního roku, od léta 2018, pozoruju ohromný posun v povědomí společnosti o klimatických změnách a o jejich nebezpečnosti.

 

Právě před rokem jsem si zapsala do deníku témata dvou zpráv na titulní stránce novin - cituji:

 

„V pondělí 14. května, když už krajinu (a zahrádky) sužovalo déletrvající sucho, půda se měnila v prach a kytky vadly, byly dvě hlavní zprávy následující: zaprvé panuje hrozivé sucho, studny vysychají, stromy usychají, vegetace vadne, a tento trend trvá už několik let – důsledek globálních výkyvů klimatu... a zadruhé, zaměstnanci mladoboleslavské škodovky dostali rekordní mzdu kolem sta tisíc a utrácejí jak diví...

 

Related image

 

 

Takže lidé čile kupují auta, konzumují a mají pocit prosperity, zatímco se jim pod nohama ztrácí to nejdůležitější, bez čeho neexistuje život... voda. Nevěnují tomu pozornost – taková je zřejmě naše lidská přirozenost – dokud jim doma něco poteče z kohoutku.

 

Ta kombinace zpráv na mě působí jako začátek nějaké katastrofické dystopie – neukazuje to, v jak divné a vykloubené době žijeme? Nebo spíš – jak lidi obecně, nikdy v dějinách, neuměli předcházet svým problémům a nechávali je vystupňovat pozitivní zpětnou vazbou – zesilujícími se a nabalujícími se mechanismy – do úplné katastrofy?“ Tehdy jsem si připadala se svými temnými tuchami jako ten vonnegutovský kanárek v dole, ale po roce vidím, že těch kanárků už jsou celá hejna, ozývají se synergicky a hodně nahlas a pocity znepokojení až paniky a naléhavého nutkání s tím něco dělat se exponenciálně šíří – nejvýraznějším projevem je hnutí středoškoláků Fridays for Future.

 

Závazek: budu pokutovat sama sebe. Jak?

 

Můj argument pro cestování do tropů je, že do zemí globálního jihu by turisté určitě neměli přestat jezdit, protože pomáhají ochraně tamní přírody a přinášejí místním lidem výdělky. Viděla jsem to na Zanzibaru – mají tam kvetoucí podniky založené na turistech, například výlety na místní farmy za kořením, do rezervace ve zbylém kusu pralesa s endemickými opičkami, prodej místních ručně potiskovaných tkanin a tašek, nebo obrovskou voliéru s tropickými motýly, do které turisté rádi zaplatí vstupné – celá vesnice se živí chovem housenek a dodáváním kukel do voliéry. Kdyby neměli tuhle obživu, měnili by místní les na dřevěné uhlí. Tyhle zdroje výdělku obvykle vymysleli lidé přijíždějící z bohatší části světa – protože věděli, co turisté chtějí.

 

Image result for zanzibar turistika

 

 

Platí obecněji, že bez turistů by místním lidem nezbývalo, než se uchýlit k čerpání zbylých přírodních zdrojů, které v místě mají – kácet a vypalovat pralesy, hubit zbylá zvířata, zakládat plantáže... protože by prostě neměli na výběr. To, co vydělávám v Čechách jako maličké peníze, pro ně znamená hodně, když to u nich utratím, a já za to získám přesně to, co je pro mě v životě důležité – poznávání nových kultur a tropické přírody. (Zase vím, že tohle neplatí všude a že některé soběstačné ráje, jako třeba Ladak, údajně turistika zničila... ale věřím, že realisticky vzato bohužel situace takhle často vypadá. Typickými zeměmi, kde je přírodní bohatství závislé na turistice, jsou třeba Keňa nebo Malajsie.)

 

Dobrá, ale přesto: jak srovnat se svým svědomím ty letenky?

 

Už předloni jsem se rozhodla nenechávat na leteckých společnostech kompenzace uhlíkové stopy – takzvané offsety – a pokutovat se raději sama. Znamenalo to, že jsem už ze tří letenek věnovala vždy deset procent na nějaký ekologický účel, v posledním případě to bylo dokonce dvacet procent, protože mě svědomí hryzalo stále silněji a protože se mi naskytla báječná příležitost – přispět na autobusovou výpravu francouzských permakulturistů do Senegalu.

 

Letos jsem se rozhodla a slavnostně se zavazuju, že se odteď budu pokutovat ve výši 100 % ceny letenky – to znamená, že pokud si zase koupím letenku někam do tropů za 15 000 Kč, pošlu dalších 15 000 Kč nějaké ekologické iniciativě. Cestování se mi tím prodraží přesně tak, jaká by situace podle mého názoru měla být všeobecně, neboli tím budu suplovat to, co by měl dělat stát.

 

Nechcete to zkusit taky?

 

EVA HAUSEROVÁ

 

 

 

 


Komentáře (7)add feed
... : mamča
Nechci zkoušet pochybné šetření přírody tím, že si nekoupím letenku. Nekoupím já, koupí jiný. Chovám se co nejvíc ekologicky, nepiju balenou vodu, třídím odpad, zachytávám dešťovou vodu na zalévání zahrady, pěstuju si vlastní ovoce a zeleninu vč. brambor. Neplýtvám jídlem, pitnou vodou ani elektřinou. Co víc můžu ve svých podmínkách pro přírodu udělat ?
Studentské hnutí "Fridays for Future" bych nepřeceňovala. Když vzpomenu na svá studentská léta, tak se hodila každá příležitost, kdy nejít do školy. A dnešní studenti mají dokonce možnost nejít do školy každý pátek, a mají na to "uznávaný" důvod.
Že jim bude v budoucnu scházet pětina učiva, jim nedochází. A tak jen vzhůru k vytváření masy pologramotů ! To je přece ten pravý účel !
červen 25, 2019 06:40
... : *deeres*
Já tedy nevidím neviditelný CO2 pouhým okem, jako máklá Gréta, ani zatím nevěřím na chemtrails, ale úplně mně stačí, že přes nás vzlétávají letadla z Ruzyňského letiště. Teď v letním období letadla startují každé dvě minuty. Emise z letecké dopravy - oxidy dusíku a oxidy síry z proudových motorů na kerosin nebudou nejzdravější. Navíc vysoká hlučnost, protože nad námi jsou ještě hodně nízko.
Kdyby pámbu chtěl, abychom létali, tak nám dal křídla, jenže on nám dal nohy.
To, co Eva Hauserová zkoušet nebudu, jednak nekradu a kdo ví, kde by ty prachy skončily.
Jak píše mamča, každý by měl začít u sebe s tím málem na které stačí. Když vidím spoušť, co tu zůstává po nyní aktuálních školních výletech na multifunkčním lesním hřišti, tak si říkám: "Kdo asi ty děti vychovával?"
Autobusem s nimi zajedou po polní cestě až k hřišti, spratky vypustí a my pak sbíráme odpadky a sázíme nové stromy. Posprejovaný altán, židličky z altánu pro prcky z MŠ rozvěšené po stromech a přeřezaný provazový most přes rokli a z něho uzkradené lano.
Dovedu si představit jak bych to za svého mládí schytala od starých trampů, kdyby bylo poznat, kde jsem tábořila.
červen 25, 2019 09:48
... : doktor
Životní styl,který žijete vám asi vyhovuje.Je scestný a k nápravě by nedošlo,ale upřimně Vás chci poprosit nechte si své rady a poznatky pro sebe,nebudete ( mírně řečeno ) trpně.
červen 25, 2019 12:50
... : toulavejV
Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli to je fejeton rádoby humorný, nebo si takovou blbost autorka fakt myslí.

Tuhle jsem v rádiu chvíli poslouchal vážně myšlený nebetyčný hovadiny ekoteroristy z nevládního Glopolisu, mezinárodní organizace zelených bláznů, kterej chtěl, aby lidi nejedli hovězí, protože zvířata se krmí sójou z Jižní Ameriky, kvůli který se kácí amazonskej prales, plíce planety. A zapomněl na to, že kvůli pěstování a vývozu sóji tam lidi mají práci a tak i co jíst a mít se lépe. Bez toho vývozu by káceli prales stejně, protože neumí a nerozumí zemědělství a nemají na hnojiva a chtějí jíst každej den! Jo, vážně jíst každej každej den! Dokonce i několikrát! Protože jich pořád přibývá, jak jim humanitární organizace zabezpečují očkování a celkově snižují dětskou úmrtnost, zatímco o omezení nárůstu populace nepadne ani slovo . . . TO je totiž ten největší problém lidstva dneška!

Grónsko bylo zelený za doby Vikingů před tisícem let, kdy žádnýma emisema nikdo atmosféru neohříval. No tak bude zelený zase a když roztaje permafrost na Sibiři, bude se tam pěstovat jídlo, až teda místní vysuší bažiny, jako to udělali v Evropě třeba v Holandsku nebo v Itálii.

Proč si někdo myslí, že můžeme řídit počasí, podnebí, ovládat přírodní síly planety. NEMŮŽEME! Tečka. Jestli má nebo nemá pršet, pršet bude a nebo nebude, ale člověk tomu nemá možnost zabránit. Co ale může je se PŘIZPŮSOBIT. Demonstrace v pátek mu ale určitě nepomohou, jak si myslí zblblí školáci a učitelé přes jejich VŠ vzdělání, což je ovšem neomluvitelný!
červen 25, 2019 13:49
... : mamča
*deeres* Můj táta byl jako dítě skaut. Pak vedl turisticko-přírodovědný oddíl pionýrů, a všechno, co si pamatoval o přírodě a skautingu, nás učil. My jsme svoje děti taky vychovávali k lásce k přírodě. Takové dítě, co chodí na jaře čistit studánky, neodhodí papír v lese. Považovali jsme za svou čest, že po nás nikdo nepoznal, když jsme někde tábořili. A tehdy se mohlo tábořit všude, i mimo kempy.
Je to všechno o výchově.
Je fajn, že existují ještě dneska nadšenci, co se celý rok věnují cizím dětem a v létě s nimi jezdí na tábory, kde není elektřina a sprcha s teplou vodou...a taky žádné mobily.
červen 25, 2019 17:39
... : Josef Kouba
"je nás 7 a všichni jezdí autem starým 23 let".
Opravdu se musím smát jak se tím zachrání zeměkoule před vedrem. V místě kde bydlím má každý dům 2 až 4 auta. Se svolením rodičů smí autem v Kanadě jezdit mládež od 16 let a rodiče dcerušce či synkovi autíčko koupí stejně jako poslední model mobilu.
S manželkou jsme v domečku o 250 čtver. m. a auta máme dvě. Přeci se o to jedno nebudeme hádat.
Ale odpadky se třídí pečlivě, tráva, větve, kompost, plastik, a ostatní, odvoz 1x týdně. Staré matrace, sádrokarton, staré barvy a jiné věci k nepoužití se odvážejí na skládku, za což se platí. 1 tuna betonu 160 dol. Všechny druhy lahví a plechovek se vykupují. Desetník za jeden kus.
Takže obyvatelstvo přeci jen trochu pomáhá.
červen 25, 2019 21:17
... : doktor
Mamčo výborně.Komentář má hlavu a patu,ale hlavně je to pravda pravdoucí.
červen 26, 2019 11:59
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]