|
No,
není to zrovna láska nebeská, ale poslední dobou se mi po něm dost
často zasteskne, a to fest, hlavně není-li poblíž. Je to navíc závislost
jednostranná, protože je mi absolutně a doslovně "u ...", tedy on, u tý
mý. Naštěstí mi věrně slouží, rozhodně nedělá to, co občas prováděl
jeho předchůdce, který mi mé dary vrátil párkrát zpět, někdy i s haldou
fuj vody vůkol. Však toho jsem striktně poslala ke všem čertům, tedy do
sběrného dvora, kam se podobní nezvedenci odvážejí.
Tento můj současný kamarád
bere ochotně a zdvořile vše. Však jsem si ho, poučena předchozími zážitky,
opravdu vybírala, pročetla spoustu recenzí, a jsem nyní velmi spokojena. nebáli jste se jako malí, že tam na vás něco vyleze?
Samozřejmě, že se ho snažím
nezahlcovat haldou papírů. I když si vzpomínám, že předchůdci těch současných,
ti z dob mého mládí, byli vskutku otrlí; nepohrdli ani fest tiskovinami. Už
moje babička na toto téma vždy s úsměvem říkávala, že je nutno dodržovat
správný rituál: "...musíš každý ráno, jak Rudý právo", a taky tam
byla vždy po ruce halda natrhaných novin, které bylo nutno během tvoření
každodenní zásilky pěkně zmačkat, řádně promnout a zjemnit, aby ta tvář, která
jimi bude následně očištěna, neutrpěla případná odření.
Dnes jsme hýčkáni nadýchanými,
voňavými a tenkými obláčky, které však občas odchod produktu našeho zažívání
znemožní. Zvláště, pokud utíráme, utíráme, utřít nemůžeme.... Až to všechno
ucpeme. A jsme v situaci, kdy dochází k použití obyčejného zvonu. Případně
to tak na hodinku vzdát, nechat ty mizerné obláčky se rozpustit, a doufat, že
se zadaří. A nebo - koupit si nového...
Ale zpět k tématu: Také se vám
občas, při nějaké té situaci, po tom svém, případně později už po jakémkoli, děsně zasteskne? Hlavně
tak někde na ulici, během nějakého vyřizování, někde mezi lidmi...
To člověka pěkně rozhodí, co? JAK ŘEŠÍTE TAKOVOU PREKÉRNÍ SITUACI?
d@niela
|
