O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
SOUTĚŽNÍ POVÍDKA V. |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 30 leden 2008 | ||||||||
Strana 4 z 4
Postupně, za podobných situací a útrap, jsem přestála i jiné potvory. Poslední kapkou pro mě byly ústřice; ty jsem rozchodila až po sedmi letech, konkrétně loni. Nějak jsem nedokázala překousnout to, že se jedí živé. Že tu mušli odklopíš, nadzvedneš vnitřek, který se viditelně smrskává a žije, uřízneš mu nohu, zakapeš citrónem a naklopíš si to rovnou do krku.
Pocit toho, že se mi ještě zbytek dne hýbají v břiše, mi nevzalo ani ujištění mého manžela, že zakapání citronem je okamžitě zabije. Loni na ně udělal ještě jeden nálev jako na tlačenku s octem a cibulkou šalotkou a s tímto tlačenkovým pocitem jsem to zdárně rozchodila.
Jsem na sebe patřičně hrdá, vážení, neboť to stálo nemálo sil a sebezapření a vůbec velké změny v mém přístupu k těmto korýšům. Nicméně krmě jsou to výborné, zdravé a nyní je mám ve značné oblibě. Dnes jsem již mírně i nakloněná tomu, že kdyby šlo opravdu do tuhého, tak i něco připravím sama, ale život je ke mně (v tomto ohledu) vážně milosrdný a zatím to fakt nebylo nutné...
Inka
P.S. Jé, tohle jsem ještě zapomněla, to vám ještě musím napsat: Jednou manžel, ještě když jsme bydleli v Bretani, donesl ráno domu krabici s kraby. Oni si tam stále lezli a šramotili a mě to znervózňvalo, protože jsem s nima zůstala doma sama. Najednou to ustalo a byl klid a mě se docela ulevilo; ovšem jen do chvíle, než jsem zjistlila, že mi jde jeden poměrně rychle obývákem naproti.
Najednou mi došlo co se stalo, rychlým skokem jsem se dostala na židli, aby se mi lépe přemýšlelo, co udělám a nebyla jsem při tom v ohrožení. Mrchy lezly všude; říkala jsem si: kamarádit se s nimi rozhodně nebudu, pochytat je také nemůžu, nikomu z rodiny také zavolat nemůžu, děsně by se mi všichni řehtali ... a tak jsem na té židli přemýšlela a přemýšlela, až se ve mně ozval lovec Pamapalini, slezla jsem ze židle, skočila ke kredenci, vyndala velké kastroly a než se krabíci nadáli, tak jsem každého rychle přiklopila.
A s kastrůlky rozesetými po bytě jsem v klidu počkala, až manžel dorazí domů a nějak to vyřeší. Nevěřil vlastním očím, co se u nás děje a smál se jako blázen, že něco takového ještě neviděl...
Soutěž trvá do 17. 2. 2008. Prosím, texty posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz díky, d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|