 Mám pocit, že jsem až moc závislá na své mámě. Vysvětlím: jsem dospělá, vdaná žena, mám dvě děti, čtyř a pětileté kluky, a hodného manžela. Pracuji jako učitelka na základce, takže mám i víc času na své děti, na domácnost i na sebe, a přes léto docela dost volna. Jenže můj manžel není moc doma - hodně pracuje, vrací se domů až k večeru. A většina mých kamarádek zas ještě děti nemá, mají ještě jiné zájmy a možnosti.
A tak
máma je jediná, se kterou mám pocit, že můžu volně probírat rodinu, děti,
manžela. Prostě běžné denní starosti a radosti. A hlavně si povídám s normálním
dospělým, a ne jen s dětmi, kterými jsem celý den obklopena. Tak tedy denně mámě
volám, venčíme spolu psy, radím se o vaření, máma děti příležitostně hlídá…
Jenže mám takový nepříjemný pocit, že nejen že jsem na ní až moc závislá, ale
že ji okrádám o její soukromý čas.Ona si nestěžuje, ale manžel měl už nějaké řeči...
Co si
myslíte? Jak vlastně je správně - kdy je to moc, a kdy tak akorát, myslím toho
času, kdy můžu být spolu s mámou dohromady? NIKOLA
|