Jsem
mladá a v celku běžná ženská. Nepěstuju adrenalinové sporty, nic
nevynalézám, chodím do práce, žiju jako statisíce jiných. S přibývajícím
věkem si ale říkám, zda proces dospělosti je jen akceptování toho, že
se člověk má jen tak plus minus dobře. Čím jsem starší, tím víc si
myslím, že to, že jsem dospělá, je jen že jsem si už zvykla na život.
Dětství a bezstarostný život
skončil, a dospělost jsou jen povinnosti a starosti. Ne, nechci si nějak moc
stěžovat, mám se dobře, mám dobrou práci, mám přítele, bydlíme spolu. Jenže si pořád
říkám: Tohle je všechno? Takhle to vypadá být dospělý? Jen čas v práci, trocha
svobodného volna, sem tam dovolená - o tom snad život není. Nebo je?
A tak nevím - mám jen zimní či
jarní depresi? Ale když já na to myslím pořád. Pravda, je mi 33, děti ještě
nemám, ale nejsem si jistá, zda by rodinný život něco změnil. Nebo jo? Sleduju
kamarádky, a že by byly nějak extra nadšené…
Má někdo
podobně pocity?
A nepište mi
prosím, že jsem “rozmazlená, zhýčkaná”,
jak říkám, mám
se relativně dobře,
ale…
LINDA
|