 Bydlím kousek od Pražského hradu. Už od klukovských let ho mám prolezený od sklepů po půdy, a to doslova. Celý život přes Hrad chodím ať na procházky nebo tudy vedou mé pěší cesty do centra. Ale dali mi najevo, že už tudy nesmím. Před branami Hradu stojí šílené fronty nebožáků, kteří se chtějí dostat dovnitř. Odzkoušel jsem, že nějakých deset minut čekání je úplně o ničem, dobu čekání odhaduju tak na hodinu.
Objel jsem
kus světa a navštívil památek spoustu. Ale otevřeně: NIKDE jsem nezažil nic
podobného. Tak nebetyčnou zpupnost člověk nevidí ani u bran moskevského Kremlu.
Hrad je památka. Je to kus Prahy, přes který vedou
procházkové i jiné cesty. Je to mimochodem také sídlo prezidenta. Ale nepatří
prezidentovi. Patří této zemi a jejím občanům. Někdo na to zřejmě zapomněl.
U vstupů tedy probíhá nebetyčná buzerace, jak kdybyste
se vládci vesmíru cpali do jeho privátní ložnice. Protože mám Hrad prolezlý už
od klukovských let, zcela odpovědně mohu konstatovat, že taková buzerace tu
nebyla ani v dobách bolševické diktatury. Nebyla. Je hůř. Cizí turisty to
nesmírně zprudí, otráví a pravděpodobně odradí od toho, aby návštěvu Prahy
doporučili svým kamarádům. Pražany zprudí ale ještě daleko víc. Tahle buzerace
nám Hrad prostě uzavřela a ukradla. Už nemůžeme jít na procházku do Hradu ani
přes něj, neposedíme si v katedrále. Stali jsme se nežádoucími. Hlupák, který
to nařízení vymyslel a nařídil, nám ukradl Hrad. Je v tom smyslu zloděj. Jestli
se chce soudit, prosím.
Ono to na Hradě navíc nějak graduje. Před nějakoou
dobou ještě bylo možné z Prašného mostu projít na Hradčanské náměstí aspoň přes
baštu, tedy vlastně mimo areál Hradu. Už to nejde, zabarikádovali to dokonale.
Ani Jelením příkopem nemůžete.
Je to jedno z nejblbějších opatření, jaké si
prezident, jeho kancléř a ochranka Hradu mohli vymyslet. Nejen pro tu aroganci,
ale také pro nesmyslnost.
Někdo mi řekne, že jde o bezpečnostní opatření. Není.
Žádný bezpečnostní expert, který nemá mozek vypitý až na lebeční kost, by nic
podobného nemohl schválit. Tohle opatření naopak vytvořilo nesmírně nebezpečné
situace, kdy je obrovská skrumáž lidí na jednom místě. Ten, kdo to vymyslel,
vytvořil cíl pro útočníky. Unavený, naštvaný a zoufalý dav stojící bez
jakéhokoli zaopatření před bezpečnostním rámem. Naprostý blbákov.
Tohle opatření nechrání ani prezidenta. Kdo by na něj
chtěl útočit, (Prosimvás, kdo by na něj chtěl útočit?), udělá to jinak a
efektivně.
Kdo by chtěl útočit na Hrad a poškodit tu památku
(proboha proč by to dělal, teroristé budou útočit na jiné cíle!), má k tomu
přesně stejné možnosti jako bez bezpečnostních rámů.
To opatření nemá s bezpečností nic společného, je jen
zpupnou demonstrací arogantní moci. Ještě zpupnější než za Husáka.
Asi s tím nic neudělám. Trend návratu estébáků a
bolševických bafuňářů sílí a lidem to zdá se nevadí. Leda můžu slíbit, že
jestli někdy budu prezident, zruším tu debiláž během prvních minut. Chci Hrad
plný lidí, chci Hrad, který bude žít a dýchat. Patří téhle zemi a jejím
občanům, ne zpupným buřtům s funkcí. A to ani kdyby tou funkcí byl prezident
republiky.
TOMÁŠ HOUŠKA
|