O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

S VLKY TO BYLO LEPŠÍ PDF Tisk E-mail
Neděle, 06 leden 2019
Přejít na obsah
S VLKY TO BYLO LEPŠÍ
Strana 2
V sedmi letech ho adoptovala vlčice a byla mu lepší matkou než jeho macecha. Poprvé v životě pocítil lásku a péči. Když ho po dvanácti letech nalezla v divočině policie a proti jeho vůli jej odvedla do civilizace, byl to pro Marcose Rodrígueze Pantoju nejděsivější moment v životě. Lituje ho dodnes.

 

 

 

 

Jeho příběhu nechtěl antropolog Gabriel Janer Manila vůbec věřit. Tak fantaskně povídání Marcose Pantoji znělo. Líčil, jak ho vychovávala ve španělských horách Sierra Morena vlčí smečka. Vlci ho učili, jak slézat pohoří, čím se živit a jak přežít. Žil s nimi v jeskyni, hrál si s jejich mláďaty. Unikátní šanci potkat muže se skutečnou minulostí „vlčího dítěte“ však vědec nechtěl zahodit. Příběh proto začal zkoumat a ověřovat. Mnohé vzpomínky o symbióze se zvířaty se do Pantojiho hlavy otiskly velmi subjektivně, ale základní fakta shledal antropolog pravdivými. Pantoja žil dvanáct let v divočině. V izolaci od lidí, zato ve vlčí smečce.

 

Image result for marcos rodriguez pantoja

 

 

Narodil se v roce 1946 ve španělské provincii Córdoba a jeho dětské roky v lidské společnosti mu nepřinesly štěstí. Ve třech letech mu zemřela matka a od otcovy nové partnerky si užil jen to špatné. Když mu bylo asi šest či sedm, jak později odhadoval, otec ho poslaldo hor Sierra Morena, aby tam pomáhal pastevci koz.. Stařec ho naučil mnohé. Jak se starat o třísethlavé stádo, zasvětil ho do výroby nástrojů i kladení pastí na lov zvěře. Než však malého chlapce mohl uvést do osamělého horského života pečlivěji, brzy po Marcosově příchodu zemřel.


Chlapec zůstal v horách sám. A rozhodl se v horské samotě zůstat. Věděl, jak lovit králíky a koroptve. Jednoho dne objevil jeskyni s vlčaty. Lidské mládě do příbytku vlezlo a začalo si s vlčími vrstevníky hrát. Tak dlouho, až se unavilo a usnulo. Když se vetřelec probudil, zjistil, že v jeskyni je vlčice a krmí mláďata masem. Měl hlad, pokusil se tedy kus jídla uzmout nejbližšímu vlčeti, následovalo však napomenutí od matky v podobě seknutí tlapou. Stáhl se. Když však mláďata vlčice nakrmila, hodila kus masa i jemu. Nakonec se stal jedním z nich.

 

V průběhu let se měnil. Přestával mluvit, nebylo s kým. Slova nahradily zvuky, vrčení, chrochtání. po dvanácti letech osud vyměřil jeho vlčímu životu konec. Devatenáctiletého mladíka se shrbenou a sehnutou chůzí našel v horách policista a přes veškeré jeho protesty ho odvedl. Dolů, mezi lidi, do civilizace.

 

Pro Marcose Pantoju byl návrat nejděsivější chvílí jeho života. Vše ho děsilo. V momentě, kdy se ho holič snažil zbavit vousů, se bál, že mu jde břitvou podříznout hrdlo. Když před něj postavili polévku, voněla mu, ale nevěděl co s ní. Udělal si misku z dlaně, ale horký pokrm ho popálil, vyjekl a rozbil talíř. Zápasil s jeptiškami, které se ho snažily přimět spát na posteli.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]