O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


ĎÁBEL Z VINOHRAD PDF Tisk E-mail
Úterý, 01 leden 2019

Image result for jiří šlitr synByl rok 1969. Já už na Vinohradech nebydlela, ale v tamější Chodské ulici pořád ještě bydlela moje máma a sestra s rodinou. Ségra měla prvního syna, už půl roku byla na mateřské, a protože peněz nikdy nebylo dost, přibrala si na hlídání ještě blinkacího Péťu, jehož maminka nastoupila brzy do práce. Ta tehdy dělala v Tesle, na vývoji barevné TV, a byla šťastná, že kluka nemusí dávat do jeslí.

 


 

 

 

A tak jsme to věděli hned druhý den, i když osudným mu ve skutečnosti nebyl byt v Chodské, ale jeho ateliér na Václaváku. 

 

Když odcházel naposledy z domova v Chodské ulici, zněla jeho bytem píseň z představení Jonáš a Dr. Matrace „Jó, to jsem ještě žil“. Na Boží hod roku 1969 totiž pozval své známé na oběd, z něhož se vytratil s tím, že se za hodinu vrátí. Už se nikdy nevrátil.

 

 

Image result for jiří šlitr

 

Geniální hudebník, malíř a komik, Jiří Šlitr, zemřel 26. prosince 1969. Usnul navždy v náruči mladičké semaforské fanynky Jitky Maxové a s ním navždy skončila jedna slavná etapa pražského divadla Semafor.

Na místě tragédie nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou, podle příbuzných a přátel rozhodně netrpěl žádnými psychickými problémy. Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako nešťastnou náhodu, vrahem se podle nich stal plyn, unikající z kamen.

 

O Jiřím Šlitrovi je všeobecně známo, že byl sice samouk, ale přesto geniální hudebník a že svůj strnulý neherecký projev dokázal povýšit na skvělé komické kreace se zpěvem, při kterých se diváci smíchy mohli potrhat. Ve skutečnosti byl vystudovaný právník, ale svého vzdělání využil pouze v roli advokáta ve filmu Zločin v šantánu.

 

 

 

 

 

Image result for jiří šlitr město věží

 

Co se o něm už dnes moc neví, že byl i vynikající kreslíř, karikaturista, scénograf a ilustrátor. Šlitr vášnivě rád kreslil, a tak jste ho mohli leckde potkat, jak si něco čmárá do skicáku obyčejnou tužkou, nebo inkoustovým perem.

 

Prý existuje spousta jeho obrázků z New Yorku.

 

Ty neznám, ale, co znám, jsou jeho panorama i zákoutí Prahy, kde svými typickými čmáranicemi skvěle vystihl atmosféru zobrazovaného místa.

 

V knihovně mám publikaci „Praha měSTO věží“, autorem je Jiří Suchý a ilustroval Jiří Šlitr.

Ta vyšla v roce 1970 a jejího vydání se Šlitr již nedožil.

 

 

 

 

 

Malá ochutnávka:

 

Blbče, pravila paní Vávrová ke svému muži. Koukej se trochu kolem sebe! Jinak jsme mohli zůstat doma.

Pan Vávra pozvedl hlavu dosud svěšenou a pomyslel si:

Má pravdu, Božka. Koukám do země a ta je stejná, jako u nás. A kupole mi unikají. Například támdle. Chrám svatého.....chrám nějakého svatého a mně by málem unikl.

A pan Vávra se zakousl pohledem do chrámu a hltal jeho architekturu, aniž tušil, zda je gotická, či barokní. Ale paní Vávrová spokojena nebyla.

Koukáš po chrámech a tu ženskou jsi neviděl.

Jakou ženskou?

Tu vymóděnou.

Panu Vávrovi přišlo líto, že propásl vymóděnou ženskou a napříště si slíbil sledovat nejen chrámy, ale i ženské.

Koukáš se pořád po ženských, namítla paní Vávrová. Počkej, jak to doma schytáš!

 

 

P. S. Jak to bylo se smrtí Jiřího Šlitra doopravdy, to se už nikdy nedozvíme.

Vražda a sebevražda, dvojitá sebevražda, nebo vrahem byl svítiplyn?

Příští rok to bude 50 let, kdy skončila ta nejúspěšnější éra Semaforu.

 

 deeres

 

Komentáře (13)add feed
... : NČ
Takových lidí se rodí jen několik za sto let. Jeho úmrtí byla tragédie hned dvojitá, protože tím skončila i legenda "Suchý - Šlitr". I při mý ohromný úctě a obdivu k Panu J. Suchému, musím konstatovat, že pak už to nikdy nebylo TO VONO.
A tak jsem rád, že jsem naživo nastojáka mohl vidět, aspoň podle mě už nikdy ničím nepřekonaný, představení Jonáš a tingltangl.
Díky vám, Páni S Š, a Panu Suchému též přeju hodně zdraví v novém roce.

Derr, i tobě dík za vzpomínku a ještě jednou Ti přeju jen to nejlepší v novém roce. Jakož i všem zde.
leden 02, 2019 05:21
... : mia I
těch vynikajících je hrstka a jsou tak nějak vnitřně křehcí a zranitelní. Podobně jako Šlitr další. Narážím na dva televizní pořady o Karlu Svobodovi k jeho nedožitým osmdesátinám. Tolik krásné hudby, hlavně tvorba z šedesátých let . Stejně šedesátá léta byla za mne TOP. Když jsem slyšela Depeši, nádhera.

Taky přeji vše nejlepší v r. 2019. Danielo, máš ode mne v poště článek na Kudlanku. Vyrazila jsem koncem listopadu na Šumavu poprvé s mým psem a článek je malinko i o něm.
leden 02, 2019 08:21
... : *deeres*
NČ, díky, hlavně ať ten rok 2019 ve zdraví přežijeme, ty, já a i všichno ostatní!
Já je zažila v šedesátkách na jevišti ve více představeních. Semafor a Rokoko, to byl pojem.
Máš pravdu, stejně, jako Werich bez Voskovce, tak Suchý bez Šlitra, už svůj prvotní úspěch nedokázali znovu zopakovat.
Po V W zůstalo hodně skvělých filmů, po S Š jenom "Kdyby tisíc klarinetů", ale zase hodně hudby, písniček, poezie a 20 knih ilustrovaných Šlitrem.
Generace mých rodičů chodila na představení V W na bidýlko. To znám jenom z vyprávění.
Ale filmy jsem viděla určitě všechny, v době největší normalizace, se jejich filmy promítaly v okrajových pražských kinech, v Holešovicích a Libni. Domovina, Dukla, Družba, už ani jedno neexistuje. Pudr a benzin jsem viděla na Silvestra v Dukle (kdysi kino Svět), v úplně prázdném sále. Na film jsme koukali pouze tři, já s přítelem a promítač, co si k nám přisedl, aby se sám nebál. Promítat se mohlo pouze tehdy, když se sešlo 10 platících diváků a my jsme je tam tehdy ukecali, že si zaplatíme deset lístků, on totiž jeden stál tehdy celé dvě kačky.
leden 02, 2019 08:39
... : NČ
Snad to tedy přežijeme, snad i krapítko užijeme. Jak říkala moje babička "dá-li bůh".
Koukám, že ti taky vypadly všechny znamínka plus. Bude nutný je příště nahradit třeba @.
Ty všechny jmenovaný menší kina znám taky, ještě Orient u nás v Kobylisích. Jistě i ty kina větší, v centru. Taky jsem v Semaforu ještě stihnul Šlitra v Poslední štaci - to ale bylo docela blbý, jediný co na tom bylo skutečně ke koukání, byla až neuvěřitelně kratinká sukýnka Milušky Voborníkový.
Další dvojici, Š @ G jsem poznal při uvádění koncertů Olympicu … Hm, to by se to vzpomínalo. To je tak, když se sejdou důchodci a děti z toho mají srandu. Ale zase určitě lepší, než si povídat o nemocech "nojo, paní, ale to nic není, to JÁ MÁM ………..".
leden 02, 2019 09:10
... : *deeres*
Taky vzpomínám na Sluníčko a na Karlín. Kolik z těch tehdy vystupujících už nežije.
Teď někdy jsem se dívala na na Silvestr ze 78.roku, v hledišti seděla jedna moje kamarádka, co už nežije a i vedle ní jeden nebožtík vedle druhého, Haničincová, Švorcová, Jirsák, Rajko Doleček, jediný z té skupiny, kolem ní kdo to přežil, tak Vágner.
Moje máma vždycky, když umřel někdo z jejích známých, tak spokojeně říkala:" Vidíš a to byl(a) o pět let mladší." smilies/wink.gif
leden 02, 2019 09:58
... : doktor
Deeres děkuji za připomenutí bezva muzikanta a úžasného chlapíka.
leden 02, 2019 13:13
... : NČ
Jo, Sluníčko móc dobrý. Karlín sice vím přesně - U Zábranských, ale tam jsem jen pozdějc párkrát sám hrál s kapelama. Olympic ani Karkulku jsem tam neviděl.
Pro nás ovšem byl svatostánkem Olympicu a Š @ G ve Spálence. Tam jsem byl snad stokrát, myslím, že to bylo každej pátek. Povídal jsem si s P. Chrastinou, P. Jandou, dokonce snad ani moc nechybělo a pozvali mě na náhradu za Laurenta. Pak ovšem vzali Kleina, čímž i zbourali konkurenční Karkulku.
Nojo, zase ty stařecký KECY …...
leden 03, 2019 08:50
... : *deeres*
Já Karkulku párkrát ano, i když jsem věkově byla pod čárou. Jenže jsem měla o čtyři roky starší ségru a ta randila s nějakým taky hudebníkem a jedna moje teta bydlela ve Vítkově ulici 24, tak jsme to měli do Kulturáku kousek.
Tohle jsem se dočetla:
1961-1963 soubor Karkulka (Karlínský kulturní kabaret), zřizovatel OKD Karlín, Karlínský kulturní dům.
Hudebně-kabaretní soubor, orientující se na alternativní, v té době neoficiální big-beatovou hudbu a satirické kabaretní skeče, pásma povídek a interaktivních her.
Hlavními protagonisty autor, textař, herec a zpěvák Jiří Grossmann a autor a herec Miloslav Šimek; hudebně od 1962 spolupracoval Petr Janda, zakladatel skupiny Olympic. Činnost se od sezony 1962/63 přesunula do tzv. Divadelního klubu Olympik ve Spálené ulici.
Inscenace:
1961 J. Grossmann, M. Šimek: Proces s big-beatovým králem; 1961 tíž: V tomhle teta nehraje; 12. 4. 1962 premiéra hry Proměny, napsal filmový novinář Vladimír Bystrov.
1962 J. G. M. Š.: Dva z plivníku; 1962 tíž: Hoj, Štěchovice, účast na Ústř. kole STM estrádních a agitačních skupin Plzeň 1962.
V Olympiku uvedli mj. první hrou Mil. Šimka Polotrapno, kterou napsal ji s V. Bystrovem.


Když Grossmann a Šimek začali moderovat bigbeatové skupiny v suterénu Děcáku, tak to už jsem chodila na střední a s holkama jsme tam byly pravidelně.
https://kultura.zpravy.idnes.cz/simek-a-grossmann-poprve-komplet-d49-/divadlo.aspx?c=A131128_145651_divadlo_ob
Ale "nechci slevu zadarmo", tak to ukradli V @ W.
Máš pravdu, stařecké kecy. Jenže to byla doba, kdy se bylo čemu zasmát, Partička to nedovede a trapárny typu, proč máme ve znaku lva, když na hradě sedí prase, mne také moc nepobaví.

leden 03, 2019 10:03
... : NČ
Tak je možný, že jsme se někde i párkrát třeba viděli. Brzy potom jsem se ovšem z bigbítu vrhnul na čistou komerci, za to byly prachy na buchty, na motorku, na benzín, atd.
leden 03, 2019 15:56
... : NČ
Si mi teda naprala do palice brouka jak hrom!!! Vlastně si uvědomuju, že jak tak stárnu, vracím se k písničkám S @ Š, který jsem v mládí ani moc nemusel, opomíjel, a teprve mnohem pozdějc je znova objevuju, coby skutečně skvělý. Zrovna včera jsem bafnul a naladil kytaru a napadl mě Drožkář - absolutní nádhera, jak muzika, tak text. Stejně i Blues o stabilitě, Tři tety, …
Už si nevzpomenu, co jsem měl včera k obědu, ale texty se mi po víc než 50ti letech vybavujou úplně celý a téměř bezchybně. Ani s kytarou potíž nemám, písničky mám v uchu, akordy mi tam padají samy. Šlitrova muzika je melodicky i harmonicky dokonalá a strašně podobná jeho kresbám. Cokoliv by bylo víc, překáželo by. Cokoliv nepatrně zjednodušenýho, chybělo by.
Sem tak votom chvíli přemejšlel a vymyslel jsem, že snad jedinej excelentní skladatel - muzikant, kterej by byl p. Suchýmu rovnocenným partnerem, by mohl bejt J. Nohavica.
leden 04, 2019 07:32
... : *deeres*
Já mám takhle podobně Ježka a občas kouknu do knihy Klobouk ve křoví s texty V @ W. Někdo tu češtinu prostě umí a zrovna tak hudbu,to je nálož od pánaboha, s tím se ti lidé narodí, vydřít se to nedá. A, co Jiří Grossman, zpěvák i textař, po něm také zůstalo pár evergreenů a pořád se dobře poslouchají. Někde tu mám kompletnínahrávky Návštěvní dny a i knihu Besídka zvláštní školy, ilustrace, jaká náhoda, Jiří Šlitr.
Před několika dny jsem byla v Karlíně, U Zábranských pořád existuje, bývalá Tesla Karlín, tu jsem poznala jenom podle čísla, obklad z kachlíčků zmizel, ČKD Dukla, se proměnila v nějaký Meteor centre office park, výrobnu PTP, kam jsem chodila na brigády ( závody Průmyslu Trvanlivého Pečiva, žádní baroni), tak tu jsem nedokázala ani identifikovat a Rohan, ten je pomalu už celý prostavěný až k Palmovce, z Rustonky zbyl jen název ulice. Jen ten tunel pod Vítkovem je pořád stejně strašidelný, jak v těch šedesátkách.
leden 04, 2019 08:57
... : NČ
Sem se, Deer, docela zachechtal. Strašidelnej tunel pod Vítkovem. Dost dobrý a výstižný.
Stejně jak u Letenskýho tunelu šlo při budování především o hromadnej atomovej kryt, o ochranu obyvatel před jaderným útokem.
Ten Žižkovskej tunel mám prolezlej skrz naskrz. Průchod pro pěší je jen menší součástí atomových krytů, nemocnic, skladů zbraní a plynových masek. Měl jsem asi pětiletou možnost, to tam prolézt úplně všechno, včetně pracoviště jadernýho výzkumu v jedný části tunelu.
Teď někdy ještě tunelem prolezu, když musím do Karlína, ale už skutečně jen náhodou. Strašidelnej je bezesporu, zvlášť to blížící se klepání bot, když jde někdo za tebou. Asi před rokem tam uprostřed na zemi dřepěl jakejsi žebrák a naprosto zoufale falešně vyluzoval na housle něco podobnýho LaPalomě. To byl taky děs. Hodil jsem mu desetikorunu.
Znám to tak všude dokonale, pracoval jsem jak v Tesle, tak i v baráku Dukly. Tam byla naprosto bombová zadní vrátnice, výlez skoro přímo před hospodu U Tunelu, a za pytlík mletýho kafe se vrátnej nekoukal..
leden 04, 2019 09:53
... : *deeres*
Já tím tunelem vždycky letěla, zadek pěkně staženej, od tetky ve Vítkový, nahoru na Žižkov a domů na Vinohrady. Z Karlína to je do kopce a ještě zatáčka, do které není vidět, kolem stěn dveře, ze kterých může vylézt bůhvíco. A všude kolem bydleli cikoši, tam se báli v noci někoho potkat i dospělí mužský.
A já mám zase prolezlý protiatomový kryt na Parukářce, nebo snad Bezovce? Dneska se to prý správně jmenuje Vrch sv.Kříže, jenže my jsme tomu říkali vždycky Kapslovna.
leden 04, 2019 10:43
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]