O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JAK JSME VÁNOČNĚ VĚŠTILI |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 27 prosinec 2018 | |||||||
![]()
„Ba ne, pouštíme je přeci každý rok, tohle není zrovna kvalitní výmluva. Jednou se to musíš naučit i ty. Pak, až jednou budeš chtít, nebudeš vědět jak na to.." Ale to už hodný manžel zasahoval: "Já lodičky připravím rád", a sápal se po ořechách. Jenže, v rámci udržení vřelé rodinné atmosféry odpovídám: "Žádný takový, zase by to tatínek za tebe udělal, jako vždycky všechno? Tak to ne..., ne a ne a ne, musíš to dneska zvládnout sám!"
Synek tedy s vervou praštil do prvního ořechu, načež jedna půlka téměř odstřelila psa, kdežto druhá se totálně rozdrobila. Dalším ořechem zasáhl mě, lednici, mikrovlnku a psa. "Počkej, to se musí jinak..." snažila jsem se nějak zabránit úrazům.
"Tak chceš snad, abych se to naučil sám?"
Přibližně pátý ořech měl téměř polovinu skořápky zachovalou. "Tohle už stačí, to je docela dobrá loďka", řekl s přehledem. "To snad nemyslíš vážně, kdo by takovýho chcípáka vůbec měl odvahu postavit na vodu?" "Tatínek, ne?", řekl s větším zájmem junior. Po cca 45 minutách a totálně rozmláceném asi kilu ořechů, jsme byli schopni vybrat šest pěkných a hlavně použitelných skořápek.
O několik hodin později stojíme všichni nad lavórem s vodou. "Každý si musí svou lodičku postavit na vodu sám!", organizuji věštební rituál.
Dcerka zcela nekompromisně svou skořápkou odpálila manželovu loďku, která se s nebezpečným kymácením vydala na cestu po okraji lavóru. Dcerka: "Jeee, tatínek nás letos opustí..." Manžel: "Jakto, vždyť ty si mě přece odstrčila!" Dcerka: "Ale odplaval sis sám..“
Synek: „No, když všichni, tak všichni – tak proč nemá náš pes svoji lodičku?“ OK, pro klid v rodině zvedám extra skořápku, zapaluji svíčku. Když ji držím asi třicet cm nad vodou, nějak záhadně mi vylétá z ruky a se silou kilového závaží padá přímo doprostřed na dno lavóru.
"Á, maminka letos zabije našeho pejska." "Jojo , utopí ho!" "Vypadne jí z ruky a zlomí si vaz!"
Rozebírání potenciálních smrtí našeho mazlíčka přeruší informace dcerky, že synek už umírá.(Aka: dohořívá jeho svíčka.)
Dcerka: "No, nejdřív umře on, pak tatínek, pak maminka a nakonec umřu já. Helejte, koukejte, brácha už umřel!" Synek: „Nojo,
koukni, maminka se taky nějak cuká…“ (Plamínek na mojí lodičce se mihotá, střídavě zhasíná a rozhořívá se.)
Dcerka: "Koukej, mamince se nějak nechce umřít."
Nakonec jsme teda umřeli všichni. Byla to fakt vřelá rodinná vánoční atmosféra s mými teenagery. No, aspoň že máme na Vánoce veselo.
Tak ještě jednou, všem a dodatečně – šťastné a veselé, a ať vaše lodičky plují pohodově a klidně!
Lenka
|
< Předch. | Další > |
---|