O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

AHOJ, TADY EMIL! PDF Tisk E-mail
Neděle, 09 prosinec 2018
Přejít na obsah
AHOJ, TADY EMIL!
Strana 2
V roce 1982 jsem nelegálně emigroval do Kanady. Nelegálně znamená, že jsem v Montreálu opustil s manželkou letadlo ČS aerolinií při mezipřistání, a to - již bez nás - pokračovalo na Kubu. Byli jsme jediní. Kanada nám dala povolení k dočasnému pobytu, a informaci, starej se sám o sebe. Pracovní povolení jsme dostali až za měsíc. Peněz jsme měli tak na týden pobytu a nikoho jsme v Kanadě neznali.


 

 

 

 

 

Nyní posunu své vyprávění o 20 let. Všechny strasti začátku jsme zdárně přežili. Vedl jsem svou vlastní firmu a zaměstnával asi patnáct lidí. Kanada po roce 1990 přestala přijímat „politické“ uprchlíky. Bohužel, k mému zklamání. Do té doby totiž Poláci a Češi z větší části tvořili můj pracovní tým. Rád podotýkám, že mám na ně ty nejlepší vzpomínky.

 

Asi vás zajímá, co jsem dělal. Uklízel jsem. Dařilo se mi najít tolik práce, že jsem to nestíhal sám, a tak jsem se stal podnikatelem. Měl jsem smlouvu s velkými sportovními kluby, restauracemi, bankami, kostely a stavebními firmami. Můj plán byl otevřít si restauraci, ale přání a skutečnost často nejde ruku v ruce.

 

Když začali z Čech prchat Cikáni, nestačil jsem zvedat telefony. Sháněli práci. Měl jsem dohodu s jednou stavební firmu, která pracovala pro pojišťovnu a opravovala domy po požárech. Když potřebovali lidi na mimořádnou práci, volali mě. Dali mi vědět vždy pár dní dopředu.

 

Nebylo to jednoduché, měl jsem v rezervě dlouhý seznam zájemců, ale sehnat někdy do čtyř dnů dvanáct lidí, mě dalo sakramentsky zabrat, a to jsem volal i na pracovní úřad. Stavební firma ale platila královsky, a tak jsem telefonické galeje zkousl. Byl jsem za své zaměstnance zodpovědný a věřil jsem jim. Jednou, při stěhování nábytku z vyhořelého domu, jsem v nočním stolku našel snad kilo zlatých cetek. (Nejsem si jist, zda by mi to ti snědí chlapci nahlásili.) Při tomto náboru zaměstnanců jsem se seznámil s Emilem. Byl to pětačtyřicátník, mohutný chlap, vyučen byl kuchařem. Jeho žena byla Cikánka. Asi po dvou měsících, když jsem si získal jeho důvěru, mi vyprávěl svůj příběh.

 

Emila komunisti zavřeli i s třemi komplici na šestnáct let za plánovaný únos letadla. Celý malér se stal prý obyčejným nedorozuměním. V restauraci se bavili o únosu letadla na základě zprávy v novinách, že někdo někde únos letadla provedl. Dík většímu množství piva se přeli, kdo a jak by únos provedl. Teoretická debata o únosu skončila tím, že přijel policejní anton a z vězení se dostali ven až za dlouhou dobu.

 

Po sametové revoluci vláda Emilovi zaplatila tři sta tisíc korun odškodného. Za krátký čas se ale octnul ve vězení znovu. Tentokrát za prodej bytů, které nevlastnil.

Po návratu měl již nový plán. Majitelem své obchodní firmy udělal člověka, který byl na hranici svéprávnosti. Nakoupili na fakturu televizory v hodnotě pět milionů, pak je obratem prodali a fakturu nezaplatili…

 

Když mu byla v Čechách horká půda pod nohama, odjel se svou snědou družkou a jejím synem na cestu kolem světa. Poslední zastávka byla v Karakasu. Peněz již měl málo a vrátit se do Čech nemohl. Světové zprávy hovořily o diskriminaci českých Cikánů, které Kanada vítá s otevřenou náručí. Díky své snědé družce zakoupil letenky do Kanady. Zde jim imigrační úřad ihned zajistil byt a slušnou částku na stravu.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]