O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

O DÁRCÍCH A NEJEN O NICH PDF Tisk E-mail
Neděle, 02 prosinec 2018
 Přátelé, čtenářky a čtenáři, ráda bych se s vámi poradila o řešení jednoho mého nastávajícího problému. Jsem už v důchodu, mám děti, mám i vnoučata. Stýkáme se velmi často, snažím se rodiny mých dětí nějak extra neovlivňovat, ale mám ten pocit, že slušné chování, co jsem se snažila vštípit mým dětem, se ale bohužel už na jejich děti nijak nepodědilo.

 

 

 


Uvedu příklad. Vnuci sice velmi rádi přijímají kdykoliv a jakékoliv dárky, a nějak už nejsou schopni vyjádřit obyčejné poděkování – třeba říct jen „Díky babi“; a to už vůbec nemluvím o tom, že ani nevědí, kdy mám narozeniny, svátek já, takže se ani nezmíní, nepřijdou, nezavolají. Netrápí mě ani tak, že na mě s tímhle nemyslí, trápí mě, že jsou to moji vnuci, moje krev, a že moje děti v jejich výchově tak žalostně selhaly. Mluvili jsme o tom nesčetněkrát a samozřejmě, bez jakéhokoli účinku.

 

Zkoušela jsem to po dobrém, vysvětlovat správné slušné chování, zkoušela jsem to po zlém, nedávat žádné dárky, nic, nic, nic, žádná dobrá odezva. Čisté sobectví…

Já dárky dávám ráda, já je chci potěšit. A budu v tom nejspíš pokračovat dál. Jen nechci, aby až tady nebudu, se moje rodina změnila na studené, nevychované a chladné lidi. Vždyť jak budou vychovávat svoje děti oni?

 

Máte nějaký nápad, jak je přimět, aby pochopili, aby byli empatičtější?

 

KVĚTA

 

Komentáře (2)add feed
... : M
Mohu vědět, kolik je dětem let?

Obecně, podle mě teď většina dětí žije v materiálním nadbytku a jsou hmotných věcí tak přesycení, že jim jsou úplně šumák.

Naše babička ráda nakupuje (vlastně si těmi věcmi dělá radost především sobě), pak dětem věci dává nebo i posílá jako balíček. Věci jsou to různé, od blbinek jako gumové postavičky, tužky, ponožky až po deku, svítící a hrající obludy, bundy obřích velikostí apod. Nikdy za tu dobu, navzdory jakýmkoliv snahám jí to vysvětlit, se nestalo, že by jim dala něco, co opravdu chtějí. A tak jsme ve stavu, kdy se nám domů valí tuny krámů, úložné prostory v pokojíku praskají ve švech, děti nejsou schopné v tom udržet elementarní pořádek, jen to přendavají z místa na místo a ani si s tím nehrají. Jednou za čas to vytřídíme a vyhodíme. A tím jsme se zacyklili do stavu, kdy děti dostanou dárek-kouknou na to-pohodí to-někam to na mé naléhání zasunou a konec. V tomhle je pak opradu těžké ještě je nutit, aby děkovaly a hrály hru "jak jsou za věc šťastné". V sobě to hodně řeším, zda chci, aby se učily předstírat něco jiného, než opravdu cítí. Budou sice pak "navenek vypadat slušně a vychovaně" ale bude to z jejich strany jen předstírání a faleš. Je to opravdu to, co chceme?
Naše babička mi také vyčítá, jak jsou nevděčné a nevychované a sobecké..a jak já jsem špatná matka, co je to neučí děkovat. Protože já jako malá to uměla a narozdíl od svých dětí jsem byla správně vychovaná. Děkovala jsem, projevovala nadšení a radost - uvnitř jsem cítila něco jiného ale to nebylo důležité...

Jak vidíte, radu moc nemám...jen přináším pohled z druhé strany...






prosinec 03, 2018 15:03
... : magdalenka
Květuš, to je mi líto. Nějak si neumím představit, že něco někomu dám, třeba jen koláč nebo pastelky, a on ani nepoděkuje. To je myslím elementární slušnost i mezi cizími. Možná se opravdu vidíte tak často a ty jsi tak vstřícná, že tvou laskavost přestali všichni kolem vnímat... Je pravda, že my jsme taky museli děti vždy trochu popostrčit, aby jeli babičkám blahopřát nebo vůbec vzali telefon do ruky a řekli pár vět. Samy si na jejich narozeniny bohužel nevzpomněly. Některé babiččiny hlášky se u nás staly i trochu pověstné, bohužel. (například ta - Prožíváš nejlepší léta svého života.) ale musím říct, že naše babička si stěžovala občas na samotu a zvala nás stále k sobě, nicméně bez výčitek. Naopak, vždy nás vítala s otevřenou náručí. Dárků moc nebylo, spíš ovoce ze zahrádky a nějaká ta buchta. Nevím, zda jsme dost děkovali, možná jsme mohli i více.
Rozhodně se vnoučaty netrap. Prostě mládí je rychlé a sobecké. Ono se to časem srovná. V tom je život spravedlivý. Každý to jednou pozná na vlastní kůži sám.
To ovšem neznamená, že si máš nechat všechno líbit. Klidně se ozvi, řekni jim, co máš na srdci a co tě mrzí. Druhého těžko změníš bez jeho přičinění. I když by to byla třeba...
prosinec 03, 2018 20:20
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]