Národ je rozdělen. Prý nás rozdělují politici, nebo dokonce ruská subverze. Ve skutečnosti jsme rozděleni na lidi, kteří žijí každodenní život na základě řádu, který je naučili normální rodiče, a na aktivistické vizionáře bourající přirozené principy a řád. Ty první lze nazvat lidovými konzervativci, ty druhé ideologickými aktivisty. Kdyby žili moji rodiče a já bych jim vysvětlil třeba genderový feminismus nebo homosexualismus, tak by mne poslali do blázince. Dnes je toto bláznovství součástí Istanbulské dohody.

Zároveň se chystá tzv. Compact (Global Compact for safe, orderly and regular migration), což je dobře zabalená subverze jak legalizovat nelegální migraci. Odmítnutí přijetí 50 migrantů vládou neschvaluje třeba náměstek brněnského primátora, který poslal do Itálie dopis, že prý migranty přijmou. Rozdvojení je fatální. Ale kdo je aktérem?

Kdo jsou  ti ideologičtí aktivisté?

Občané demokratické země zvyklí, že za ně rozhodují zvolené orgány, se diví, že se proti jejich vůli etablují organizace a nátlakové skupiny, se kterými naprostá většina občanů nesouhlasí. Je to dáno tím, že zahraniční tlaky z EU jsou silné, většina je placena jednad z neprůhledných soukromých fondů, a také ze státního rozpočtu, kde o tom rozhodují zřejmě lidé, kteří nepracují v zájmu občanů, ale ustupují tlakům zvenčí.

To je to, co už třeba Orbán vyřešil.

Dále jsou to univerzity placené z různých zahraničních fondů a pracující v jejich zájmu. Taktéž sdělovací prostředky, z nichž ty veřejnoprávní mají ve vedení lidi, ustupující vlivu ideologických aktivistů.

Zatímco lidoví konzervativci jsou obyčejní lidé, kteří vedou pasivní odpor vyjádřený obvykle ve volbách a jsou zastoupeni zvolenými politiky, ideologičtí aktivisté jsou placeni za svůj boj donátory, mají k tomu dost času a peněz.

Národ byl vždy rozeštván ideologickými aktivisty. Vzpomínám na rok 1948. Komunistická „Mládež nová, mládež Gottwaldova“, se chovala shodně. Mladí lidé bez zkušeností, kteří se vymknou rodičům, nebo jim rodiče nedovedou říci nic moudrého, se snadno stanou takovými aktivisty. Nemají zkušenosti, které by postavili proti ideologii, i kdyby byla úplně nesmyslná a bláznivá; mají to za jakousi hru. Nejsou si vědomi odpovědnosti. Když vysvětlují multikulturalismus, musím se smát, jakému nesmyslu je možno věřit. Vždyť historická zkušenost je naprosto jiná.

Chování těchto zmanipulovaných lidí spočívá v šíření propagandy, jakési omílání manter a naučených frází. (Z komunistického režimu s tím máme zkušenosti. Nediskutují, jsou to vymyté mozky.) Internetové diskuse o tom podávají svědectví. Mají-li vysvětlit svůj postoj, obvykle to nedovedou. Možná se za něj stydí, protože už mnohokrát byli přesvědčováni o nesmyslnosti svých vidin. Obvykle uhýbají k jiným tématům, osočují protivníky jako xenofoby a ruské trolly, dehonestují a fabulují. Svoje oponenty konzervativního charakteru by nejraději poslali za mříže jako Putinovy agenty. Vysvětlit totiž nic nemohou, protože jejich ideály jsou nereálné nesmysly, které se příčí normálnímu životu a někdy i zdravému rozumu.

Protože svobodná diskuse ve svobodné společnosti je pro ně nepřijatelná, stejně jako kdysi pro komunisty - chtějí nastolit cenzuru a hledají k tomu záminky.