O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- PROCHÁZKA STROMOVKOU
- MATĚJSKÁ POUŤ - 1
- MATĚJSKÁ POUŤ - 2
- ÓDA NA JAPKO
- VELIKONOCE A JEDNA "PROSBA"
- I JINDE PTÁCI ZPÍVAJ´
- ZÁZRAČNÉ STUDÁNKY PRAŽSKÉ - 1
- ZATRACENÉ ZTRACENÉ KLÍČE - 1
- ZÁZRAČNÉ STUDÁNKY PRAŽSKÉ - 2
- ABNORMÁLNÍ HIC
- ZÁZRAČNÉ STUDÁNKY PRAŽSKÉ - 3
- VZPOMÍNÁNÍ NA PUNTÍKATOU ÁLU
- TATOBITSKÁ LÍPA
- TURISTICKÉ ZNAČKY
- NOMEN OMEN
- NEBEZPEČNÉ HRY
- VÁNOCE LET PADESÁTÝCH
- SAMOOBSLUŽNÁ POKLADNA
- SVATOJÁNKOVÉ
- MÁTE DOMA KOCOURA?
- SLÁVA NAZDAR VEJLETU!
- BLBŠŮLE TŘETÍHO VĚKU
- DŮM SMUTNÝCH PSŮ
- 100 LET OD POVSTÁNÍ V BOCE KOTORSKÉ
- PROČ TU ZŮSTANU?
- KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH!
- KVÍTEČKO?
- ACH TA MAMINKA, TA MÁ VŽDYCKY PRAVDU!!!
- VYPATLANŠTINA
- BACHA NA ŽÁBY!!!
- HLAVÁČKY, PSI A BOLAVÉ NOHY
- ZPRÁVY Z VIDLÁKOVA - 1.
- ZPRÁVY Z VIDLÁKOVA - 2.
- JSOU TADY A VŠUDE!
- ČESKÝ STONEHENGE?
- KAUZA "ŘEPA"
- DOBRÝ SKUTEK?
- NEMÁTE TAKY NĚKDO MALIŇÁKA?
- SVATOVÁCLAVSKÉ ZAJÍMAVOSTI A KLEVETY
- JAK ZAHRADNÍK OMYLEM K POMNÍKU PŘIŠEL
- DEJVICKÉ ZÁHADY
- LETADLO A LÍTÁNÍ VŮBEC ...
- NOVODOBÍ IKAROVÉ
- DUŠIČKOVÉ POVÍDÁNÍ
- SLIBY CHYBY - TENTOKRÁT TO ZASE NEVYŠLO...
- DLOUHÉ BABÍ LÉTO
- KONEC I. SVĚTOVÉ VÁLKY
- JSEM NAŠTVANÁ! A STRAŠNĚ!!!
- TAJEMNÁ ANIČKA DEGENOVÁ
- MIKULÁŠ, ZTRATIL PLÁŠŤ...
- HOME OFFICE
- POVÁNOČNÍ POKEC
- RÝGRÁK
- K + M + B
- VZPOMÍNKA NA EVU OLMEROVOU
- VELKÁ ŽÍŽALÍ KATASTROFA
- VTAČIE MLIEKO
- MAŠKARY
- BRAMBORY - T.Č. LUXUSNÍ JÍDLO
- HÁZEDLO PŘES BIDLO
- ŽELEZNÁ KORUNA
- MÁ JEŠTĚ ŘEMESLO ZLATÝ DNO?
- STARÝM NEPATŘÍ POČÍTAČE!
- KDYŽ JEŽÍŠEK LÉTAL NAD BRDY
- SLIBY - CHYBY!!!
- MÁME TU KAJÍNKA!
- KAMÍNKY
- UMÍTE SI NASBÍRAT?
- BALOŇÁK
- DNES JSEM BYLA FAKT SKVĚLÁ!
- KRABICE OD BOT
Přihlášení
Anketa
JAK JSEM NEZBOHATLA |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 23 září 2018 | |||||||
![]()
Dva roky školy, třetí rok praxe, kterou jsem absolvoval ve Velkých Losinách. Zahradníci byli saláti, zemědělci zase hnojaři. Okopávali jsme stromy, pěstovali zeleninu, vozili hnůj a podobně. To mě nebavilo, nadchl bych se pro nějaké bizarní rostliny, extrémní květiny, ale tohle zahradnictví mě ubíjelo. Tak jsem byl rád, že mě povolali na vojnu a po ní šup do Moravolenu, kde jsem dělal s textíliema až do roku 1980. Ale že by mě nějak tato práce bavila, to se také nedalo říct. Pracoval jsem deset let u stroje, dělal jsem nemačkavou úpravu tesilenu, české rifloviny Denim. Míval jsem noční a měl čas si dělat skicy, které jsem potom doma dopracovával."
„Jednou měl narozeniny kamarád Franta Korcina, co vedl Rabštejn. Dal jsem mu svůj obraz. Moc se mu líbil, ukázal ho ve Šternberku chlapovi, co dělal ředitele muzea v Olomouci. A ten mi nabídl místo zahradníka na šternberském hradě. Byl jsem ale víc než zahradník spíš takový poskok." Začátkem roku 1980 se Libor – ano,
asi jste to už uhodli, píšu o Liborovi, co se jmenoval Vojkůvka -
nastěhoval do podhradí šternberského hradu. Staral se o zahradu, ale
protože pár dnů nato zemřel hlídač zdejšího hradního objektu, začal dělat
práci i za něho a dostal velký byt, kam se pak přistěhovala i jeho žena
s dítětem. Při návštěvě Šternberského hradu jsem Libora Vojkůvku letmo zahlédla ještě jednou. Zrovna tam měl nějakou zahraniční návštěvu a tak jsem s ním ani nemluvila. To už byl dost známým malířem a začal se prosazovat i ve světě. Jeho díla plná vlastního pohádkového světa visí v mnoha světových galeriích a jejich cena se dnes počítá v milionech.
Fotograf, muzikant, cestovatel a jeden z nejvýraznějších českých malířů současnosti, Libor Vojkůvka, zemřel na nádor na mozku v 71 letech 21. 9. 2018.
deeres
|
< Předch. | Další > |
---|