O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

OBNOVA ZTRACENÉHO STÁTU PDF Tisk E-mail
Středa, 19 září 2018
Přejít na obsah
OBNOVA ZTRACENÉHO STÁTU
Strana 2
Strana 3
Strana 4
28. říjen 1918 je příkladem obnovení státu - v trochu jiné podobě - který tu existoval už dříve a byl kdysi ztracen. Měli bychom se spíše ptát, proč musel být stát obnoven? Proč byl ztracen? To je pro dnešní dobu poučnější. Příklady z historie nejsou jen podpůrné argumenty politických tezí, jsou použitelné jako vzory opakujících se situací. Jakými je i nehájení svojí svébytnosti. Ano, nejprve je zapotřebí si uvědomit svoji někdejší svébytnost, kterou mnozí neuznávají tvrdíce, že jsme předtím ani svébytní nebyli.


 

 


 

Je nutno stále dokazovat, že svébytnost se neztrácí tím, že jsme členy nějakého nadnárodního sdružení, jako byla Římská říše - později s dovětkem – národa německého. Tato říše zasahovala vlastně jen na začátku českých dějin, kdy ona, stejně jako my, zápasila s pohanstvím. Jinak vnitřní poměry neřešila. Křesťanství bylo do Čech přineseno z Moravy a na Moravu se šířilo jak ze západu, tak z východu.

 

Úspěch byzantské mise spočíval především v prosazení slovanského spisovného jazyka a prvními knihami v tomto jazyce psanými; tento úspěch byl snadný především pro jeho podobnost s jazykem lidu. Svébytnost českých knížat i po pádu Velké Moravy dokazuje třeba to, že do r. 1096 byl slovanský spisovný jazyk používán a slovansky pronášená liturgie existovala i po rozkolu západní a východní církve v r. 1054.

 

Styky s Byzancí, Bulharskem a Kyjevskou Rusí byly časté, jak dokazuje skutečnost, že čeští svatí – sv. Václav a Ludmila - se dostali do souboru svatých těchto východních zemí a dodnes jsou tam uctíváni a děti po nich dostávají jména. Navíc zde pobývali mniši z východu – sv. Ivan český a sv. Prokop. Teprve vyvrácením Sázavského kláštera r. 1096 mizí používání slovanštiny pro liturgické účely. Tento vývoj dosvědčuje toleranci ze strany Říše k vnitřním záležitostem. Vyvrácení Sázavského kláštera nebyl požadavek Říše, ale výsledek rozkolu v církvi a postupným prosazováním latinské liturgie.

 

  Jistě nemusím připomínat Zlatou bulu Sicilskou a Karla IV., s jeho rozšířením Českého království o tzv. vedlejší země. Husitství byl autonomní projev v českém státě, cizina začala zasahovat až ve chvíli, kdy šlo o královský trůn, na který měl dosednout panovník, který měl na něj dědické právo. Česká šlechta převzala z původního státního uspořádání Českého knížectví institut voleného krále, který později už byl stavovským sněmem jen schvalován ze členů knížecího, později královského rodu.

 

Čeští stavové rozhodli o přijetí krále zcela nezávisle v případě Jana Lucemburského, Jiřího z Poděbrad, Jagellonců a Habsburků, tedy vždy, když vymřel předchozí královský rod, a bylo potřeba zodpovědně se rozhodnout pro novou dynastii. Zároveň je zapotřebí připomenout, že počínaje Karlem IV. vlastně už německé císařství ztratilo jakoukoliv moc nad Českým královstvím; Karel ji nepřipustil a po husitských válkách s námi nechtěl nikdo mít nic společného. Jagellonci vytvořili jakýsi Vyšegrád, kromě Českého království vládli Polsku a Uhersku. O nějaké moci císaře nebylo řeči, ani Jagellonský král neměl velkou moc a v zemi vládl stavovský sněm. Zvolením Habsburků už bylo německé císařství opravdu jen formální až do jejich konce.

 

Po husitských válkách byl český stát ovládán stavovským sněmem, na který si stěžovali všichni králové, jak Jagellonci, tak třeba i císař Rudolf, který sídlil v Praze. Tento stav mohl přetrvat až do devatenáctého století a plynule přejít v nějakou parlamentní monarchii a nikdy bychom si nestěžovali, že nejsme samostatní.

 

Nebýt Bílé Hory.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]