O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

LÁSKA AŽ ZA HROB PDF Tisk E-mail
Úterý, 18 září 2018
Je jasné, že kluci mají jiné životní sny než děvčata, která už od mala svůj životní cíl vkládají do milovaných panenek, a tím se naprogramují na budoucí dobré mámy. My, kluci v dospívání, často preferujeme technickou a někdy i silovou představu o budoucím životě; a vyrůstají z nás chlapi, předurčení někoho nebo něco řídit, rozhodovat o někom a něčem, zkrátka uplatnit své ego v rámci schopností a možností. Samozřejmě, stejné vlastnosti mívají i ženy, ale myslím, že podstatně v menší míře.

 

 


Já jsem si prosadil své klukovské představy a stal jsem se strojvůdcem u ČSD. 

 

Vše začalo dvěma spolužáky z železničářských rodin, z naší obecné jednotřídní školy na malé vesnici. Tatínek Jirky byl fíra na jihočeské úzkorozchodce a denně z bafající mašinky mával na svou ženu, která coby závorářka stála se žlutým praporkem v ruce, u jejich strážního domku.

Tatínek druhého spolužáka, Štěpána, byl hradlařem na téže trati. Jejich maminka zas vařila príma chutné kompoty.

 

S klukama jsem někdy chodíval navečer po trati zapalovat petrolejové lampy na předvěstích, v lampách jsme měnili začouzené cylindry za vyčištěné a přitom přistřihovali, resp. nastavovali knoty lamp, a dolévali petrolej. Rozžaté návěstní lucerny jsem potom vytahoval řetízkem až nahoru návěstidla. Rád na ty doby, které mi vtiskly lásku ke kolejím, vzpomínám.

 

Ten skutečný pravý okamžik mé volby profese nastal až po maturitě na gymnáziu. Mí rodiče ze mne sice chtěli mít intelektuála, abych studoval vysokou, ale… Potkal jsem na ulici svého staršího kamaráda v nové modré uniformě ČSD, tehdy už studenta, a nechal si od něj poutavě vyprávět, jaké je to na železniční dvouleté nástavbě v České Třebové. Zapůsobil na mně tak, že jsem se okamžitě rozhodl.  Zjistil jsem si datum přijímacích zkoušek, koupil jízdenku do Třebové, přibalil maturitní vysvědčení a bez oznámení, resp. souhlasu rodičů, vyrazil. A byl přijat.

 

Otec mi moji volbu, stát se věčně ušpiněným mašinfírou, pak těžce zkritizoval. Poukazoval na turnusové služby, noční práce, svátky, soboty a neděle ve službě,  spaní po služebních nocležnách bůhví kde v tramtárii, že to vše mi bude velmi komplikovat budoucí rodinný život.

Tatínek měl samozřejmě jako vždy pravdu, tento „džob“ pro spořádanou rodinu rozhodně dobrý není …  

   

V průběhu dvanácti let aktivní služby u ČSD na různých typech motorových a elektrických lokomotiv jsem na posunu, nákladních vlacích, osobácích a rychlících najezdil odhadem přes půl miliónu kilometrů bez nehod, přičemž jsem ovšem stejně zažil řadu nepříjemných příhod, jako téměř každý starší strojvůdce. 

 

Láska ke kolejím mi zůstala. Rád navštěvuji železniční muzea, kde jsou deponovány vyřazené exponáty nádherných mašinek. Obrovskou radost jsem zažil v chomutovském depozitu, kde stála naleštěná motorová T 435 001, na níž jsem začínal samostatně jezdit.

 

 

 Výsledek obrázku pro motorová T 435 001

 

 

Další radostné překvapení bylo setkání s elektrickou lokomotivou řady E 499 101, stojící v depu Lužná u Rakovníka. S touhle stejnosměrnou univerzální Bobinou jsem vlastnoručně vezl možná tisíce cestujících po celé (tehdejší) republice. Řídit silnou lokomotivu, ovládat rychlost a brzdění vlaku, to chce cit a odhad, protože mnohatunová souprava není žádný dětský kočárek. Plynule zastavit vlak z plné rychlosti na předem určeném místě, je určité mistrovství. 

A v tom je to kouzlo být strojvůdcem.

 

No, aby to nebylo málo, tak než jsem odešel do důchodu, pracoval jsem též i v pražském metru a na pak i na tramvajích, jednoznačně - všechno to byly „ty moje milované koleje“.  Tak už věříte, že je to opravdu moje „Láska až za hrob“?


 

SLÁVEK

 

 

 

 

 

Komentáře (3)add feed
... : *deeres*
Když vidím tu čékáďáckou značku na lokomotivě, tak mám jenom vztek, jak Česká republika, respektive ještě Československá republika prošustrovala takový mohutný podnik, s téměř stoletou tradicí (založení v roce 1927).

Dodnes slyším, že ČKD kleklo, protože jsme tam nic neuměli. Jak je tedy možné, že naše šestinápravové motorové lokomotivy T669,0, pro těžké přesunovací práce, jezdí dodnes v extrémních podmínkách, na amurské magistrále při teplote -50ºC ,nebo v pouštích Turkmenistánu , Sýrii i Iráku při teplotách 45ºC. Posledních osm 714,3 zcela hotových, včetně drážních zkoušek a rozpracovaných dalších 18 lokomotiv, skončily v dražbě v roce 1997. A pak se to táhlo s konkurzním správcem, někdo z hotových lokomotiv ukradl elektronické regulátory , včetně uřezání přívodních kabelů, další různá elektronická zařízení a nakonec v roce 2001 shořel centrální mezisklad, kde byly vyrobené komponenty výzbrojí pro zbývající lokomotivy řady 714.3. (Lokomotiv původně mělo být čtyřicet.)
Lokomotiv ČME-3 bylo jenom pro Sověty vyrobeno v ČKD přes 5000 kusů.Dodnes tam jezdí všude. Požadavek z ruské strany vždy byl, aby Čmelák dokázal samostatně odtáhnout do nejbližší stanice vlak s porouchanou lokomotivou, včetně vozů s nákladem. A u každé série byly nasmlouvány desetileté servisní dodávky. Samozřejmostí při jakékoliv poruše byla naše Technická služba, jako servisní opravář.
Stejná situace byla u tramvají, také jsme nic neuměli a na vozy metra, které vyrobili čékáďáci se už podepsal Siemens. Ten nakonec zařízl celou výrobu u nás, jako konkurenci a dnes nově postavený obrovský výrobní areál na Zličíně i s celou zkušební tratí, zeje prázdnotou.
Praha si nakonec objednala tramvaje za 2miliardy v plzeňské Škodovce, která to neuměla a zmastila celou sérii T14 - 60 kousků, že se nemohly pustit na trať. 57 bylo repasovaných, tři už asi rovnou zahodili. DP uvažuje nyní podle nejnovějších zpráv o jejich prodeji, protože nemají otočný podvozek a ukrajují koleje, mohou jezdit pouze na rovných tratích.
Průser Škodovce nestačil, vyrábí se další série. Praha neví, co s prachama.
Legendární T3 i KT4 ještě stále jezdí po celém světě a dodnes se nasazují naše tramvaje KT8D5 v Praze, všude tam, kde není smyčka, většinou při výlukách, protože mají řídící pulty a dveře z obou stran.
září 19, 2018 09:45
... : mia I
je to moc fajn, když je někomu práce zároveň koníčkem.

Vzpomněla jsem si na film Železný dědek s panem Marvanem a jeho lokomotivu Lízu.
září 19, 2018 16:11
... : doktor
Slávku ,moc hezká zpověď a povídání o lásce až za hrob.Dnes už toto rčení nexestituje,tedy ne k práci.Proto děkuji.
Deeres,jako vždy musím ti dát za pravdu.Podobně je na tom i Škodovka,Jawa atd.Ještě v době kdy jsem byl v pracovním poměru a měl tu čest se seznámit s prací chlapů ve Škodovce při montáži naší chlouby - el. mašiny Bobina a na štítku kdo ji vyrobil byl o napsáno: " Sdělano v SSSR,psáno azbukou ) jsem dlouho s chlapy u mašiny diskutoval.Byli naštvaní,zahanmbení jako já,ale cesta k pravdě a svobodě trval ještě nějakou dobu.
září 20, 2018 12:19
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]