O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JAKPAK JE DNES U NÁS DOMA? - NORMALIZACE :-))) PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 06 září 2018
Nádhera - už se začínám probírat k životu. Spím v době, kdy je to na našich souřadnicích normální a běžné, jsem vzhůru tehdy, kdy jsou vzhůru i ostatní mí zdejší spoluobčané… Jen ten můj pes se buď ještě nepřizpůsobil, nebo spíš si mne víc zotročil – protože vyžaduje své „vycházky“ i několikrát za den… Ale budiž mu to prominuto, protože, jak jsem zjistila, měla bych pro zdraví našlapat ne kolem pěti tisícovek kroků, případně pěti kilometrů, ale kroků až patnáct tisíc!!! Kdo to jakživ viděl??? Tohle přeci nemám šanci zvládnout… 

 


 

Ovšem díky tomu, že mne tak často vyhazuje z kanape, a přeci jen zvykajícímu si mému tělu, začínám být zas v pohodě.

A taky jsem od rána do večera blažená. Protože mi dělají radost minimálně dvě věci:

 

-       - už pár lidí si všimlo, že jsem přeci jen v New Yorku zanechala pár svých sádelných kilogramů (a já se hned přímo dmu pýchou a současně se snažím ještě víc zatahovat pupek);

-      -  a taky že mi i pár zdejších kamarádek říkalo, jak se jim po mně stýskalo.

 

Jak víte, jsem „puncovaná vrba“, takže jak moje uši jsou každému ochotně k dispozici (tedy – ne aby mne za ně tahali, to snad neee), tak i má hlava a mysl a dobrá nálada. Snažím se některé smutňochy a smutňošky vyslechnout, dát jim najevo, že jejich problémy jsou sice obrovskými průsery a smutky a žaly, ale tím, že budou jen naříkat a nořit se do kalných tůní zoufalé deprese, tím se nic nespraví. Protože - vždycky máme dvě možnosti: buď se tomu poddat, naříkat a smutit si, dát dobrej kšeft všem psychiatrům a psychologům a koučům a zpovědníkům a šamanům a jiným a jiným dobrým i špatným radilům – a nebo to brát jako Pollyana… Vzpomínáte?

 

Je to dost dávno, kdy jsem o téhle knížce i o filmu o ní natočeném, tady psala -  a znovu vám všem vřele doporučuju její „metodu“.

No, a protože nemám schopnosti mých milovaných databázistek, tak vám přibližný obsah znovu napíšu:

 


Výsledek obrázku pro pollyannaNa počátku dvacátého století v Americe, v jedné misii, žil chudý farář John se svou malou dcerkou. Blížily se Vánoce a tak napsal na charitu pro dáreček pro holčičku Pollyannu. Když však pak zásilku rozbalili, Polly se rozplakala: místo vysněné panenky tam byly jen dvě dětské berličky... a ona se na panenku těšila téměř celý rok.

Tehdy jí otec vysvětlil, že na všem (i tom na první pohled smutném) se dá nalézt něco radostného: "Polly, uvědom si, jak je nádherné, že je nepotřebuješ! Jsi zdravá... A ta ubohá holčička, co je měla dostat, je teď naopak potěšená panenkou. Neboj, ty svou panenku také určitě dostaneš…"

Když pak po krátké době její tatínek najednou zemřel, poslala misie holčičku k její náladové a nevrlé tetě – sestře její zemřelé maminky, žijící v krásném zámeckém sídle. (Ona totiž její maminka „spáchala mesallianci – vzala si nešlechtice – a tak byla z domova vyloučena.)

Brzy Pollyanna zjišťuje, že spousta lidí v tetině městě (v Nové Anglii) je stejně mrzutých jako teta. Avšak dívčin nevyléčitelný optimismus (například v případě její "radostné hry", se kterou hledá světlou stránku na každé situaci), přináší mladistvou, veselou změnu do usedlého starého města. Stane se však něco, po čem i Pollyanna zesmutní a přestane se radovat…

 

 

(Ale nebojte, nakonec vše dopadne dobře. Nebudu to celé vypisovat, vřele vám deporučuji, najděte si tenhle film. a uvidíte, jak se vám bude líbit… Jen snad vám asi občas „upadne“ nějaká ta slza…)

Tenhle příběh ani není přímo pro děti, jako o dětech, o lidech a jejich trápení. O dobrém srdci, pozitivním přístupu k životu a chuti rozdávat radost těm, co na tenhle pocit už zapomněli.
Autorka, Harriet Porterová, svým příběhem potěšila už několik generací. Příběh milé holčičky byl také několikrát zfilmován. Mimo jiné - Pro Mary Pickfordovou, která byla první Pollyannou, patřil tento film k jejím nejslavnějším.

 

P.S. Jistě, tento příběh je naivní; kniha vznikla na počátku dvacátého století v zemi, která tehdy a vlastně dodnes je poznamenána pozitivistickým myšlením. Pro nás, kteří jsme založením více škarohlídi, je v mnoha směrech nepochopitelná a těžko akceptovatelná. Ale na Pollyanninu hru, kterou jsem už od prvního přečtení téhle knížky převzala za svou, nemohu nikdy zapomenout. Knížku jsem dostala jako malá od své milované babičky.

 

d@niela

 

 

P.S. P.S. Dnes bych měla tuplem důvod si smutit, však si přečtěte, co jsem to vyvedla:

šla jsem si koupit kafe. Jen kafe, nic víc!

 

Ale při té příležitosti... ano, koupila jsem si dvacet deka nějakého to příšerného salátku...

myslím, že to byl nějaký rumcajs, nebo tak něco, prostě komplet eklfaft složení, a navrch ještě jednu margotku...

 

Doma jsem si to pak večer, před spaním, neuvěřitelně vychutnala...

Jo.

Po mé zdravé večeři (brambory s dušeným zelím). 

Ale co, snad i kdybych zas pár deka přibrala, tak se svět nepřestane točit...

ach jooooo

......

 

A závěrem ještě jednu, poslední, fotku ze subwaye.

Jak vidět, láska květe v každém těle,

ať váží, co váží..

 

(ale to mne stejně neomlouvá.) 

 

 

Komentáře (2)add feed
... : *deeres*
Tak si to odpusť! Řekni si, že jsi si ty fujtajbly, které nám tak chutnají, koupila k svátku a ten máš jenom jednou ročně. Buď ráda, že ti nikdo nedá berličky.Byl to jenom takový malý předskokan k nedělním jmeninám. A máš to! Teď to vědí všichni.

Jenom tak mimochodem, dočetla jsem se, že už výpočet BMI neplatí.
Index tělesné hmotnosti označovaný zkratkou BMI je jedním z nejznámějších vzorečků na světě. Nepředpokládá velkou znalost matematiky a znají ho i lidé, kteří se o své zdraví až tak přehnaně nezajímají. Vědci ale nyní přiznali, že index je špatný a pro výpočet tělesné tloušťky absolutně nevhodný. Nahradili ho proto novým výpočtem RFM.

Moc mne nepotěšili, zatímco podle starého výpočtu, jsem na hranici hubenosti, podle nového jsem silně obézní,stejně jako Raquel Welch. U ní už to také není, co to bývalo. Podle tohoto výpočtu, když budu mít 120 kg, nohy, jako dvě sádelné konve, zadek jako pivovarský valach a vodnatelnou hlavu, tak mně stačí, nechat si odebrat dvě spodní žebra a jsem okamžitě hubená.
září 06, 2018 10:41
... : zuza
Všechno nejlepší k svátku, hodně zdraví a pohody!
září 09, 2018 19:25
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]