O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DARMOŽROUTI - VI. PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 02 srpen 2018
Přejít na obsah
DARMOŽROUTI - VI.
Strana 2
Strana 3

 

 

 

 

„To se tedy povedlo, ale dovedeš si představit, Heleno, na kolik přijde taková velká svatba? My cpeme všechny peníze do ordinace a Michal zase musí vyřešit bydlení a atelier, tak se mu nediv. Mimochodem, už jste něco sehnali?“

 „Ano, ale ještě to není úplně jisté. Michal našel velký byt v podobném domě, v jakém bydlíme a dokonce jen přes ulici. Ovšem není v přízemí, ale ve čtvrtém patře a nad ním je půda. Vymyslel, že by propojil byt s půdou, udělal si nahoře atelier a vedle terasu s výhledem na Brno. Už má nakreslené plány, ale pořád se nějak nemůže dohodnout s úřadem na odkoupení té půdy.“

 

„Mezonetový byt, to bude nádhera! Je tam výtah? V takových domech bývají vysoké stropy a fůra schodů."

 „Devadesát šest. Budu mít nohy jako fotbalista.“

 

Už jsem se začala zvedat k odchodu, když mě něco napadlo.

 „Poslouchej, Natálko, co kdybychom zorganizovali společnou svatbu. O náklady se podělíme a pozveme aspoň nejbližší rodinu. Vždyť já si svatbu bez maminky ani neumím představit, víš, jak by jí to bylo líto?“

 

„Nesnaž se mě dojmout. Naší matce je to jedno, sama už se vdávala třikrát, tak s tím nedělá žádnou vědu,“ mávla rukou Natálie. „Ale společná svatba není tak špatný nápad. Když si půjdeme vzájemně za svědky, tak může starosta spláchnout třeba i ten proslov z jedné vody.“

 

„Jaký starosta, prosím tě? Já se chci vdávat v kostele!“

 „Jo, jo, neposkvrněná panna nevěstinka s pupkem, to je úroveň,“ posmívala se Natálie. Pak jsme se dohodly, že v klidu všechno promyslíme a o víkendu uděláme všichni čtyři válečnou, tedy vlastně svatební poradu.

 

Ale jak už to tak bývá, nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Michal prohlásil, že když chci být za princeznu, tak tedy budu, a že se o všechno postará. Za měsíc jsme se s Natálií obě vdávaly na zámku Belcredi, oblečené, tak jako všichni zúčastnění, v dobových divadelních kostýmech. Jedinou výjimkou byla Otova babička od Kyjova, která měla vlastní sváteční kroj. Pohoštění bylo připraveno v divadelním klubu, a řekla bych, že naši příbuzní měli největší zážitek z toho, že tam bylo i pár herců, které znali z televize. Společnost však paradoxně nejvíce pobavila Otova babička. Celou dobu u stolu klečela, protože v kroji se nedalo díky bezpočtu naškrobených spodniček sedět. V jednu chvíli se zeptala, kam si může odskočit na záchod a zmizela na dost dlouhou dobu. Vracela se téměř poklusem, oči navrch hlavy.

 

„Představte si, co se mi stalo,“ vykřikovala pisklavým hlasem, „vlezu do těch dveří a vidím tam „anciáše“ jakési. Držela jsem sukně a zkoušela se tam naštelovat nejdřív ze zadu, potom zepředu, ale nějak vám mi to pořád nešlo. Pak jsem si všimla, že je tam i kabinka. Udělala jsem tam, co bylo potřeba a když vyjdu ven, tak co nevidím – u toho „anciáša“ stojí chlap!“

 

Dlouho se pak v divadle pisoárům jinak neřeklo.

 

O parádní ostudu se postaral můj bratr Aleš, který to trošku přehnal s přípitky a odmítal odložit kostým mušketýra, ve kterém vypadal vskutku neodolatelně. V nestřežené chvíli se někam vytratil a už se neobjevil. Až druhý den jsme se dozvěděli, co vlastně vyváděl. Vypravil se na dobrodružnou cestu nočním Brnem a způsobil rozruch hned v několika lokálech. V tom posledním byl odzbrojen policejní hlídkou v momentě, kdy kličkoval mezi stoly a pokoušel se divadelním kordem napichovat řízky na talířích večeřících hostů.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]