O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DARMOŽROUTI - VI. PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 02 srpen 2018
Přejít na obsah
DARMOŽROUTI - VI.
Strana 2
Strana 3

6.  Svatební dáreček    „Měli bychom se vzít, než to na tobě bude vidět,“ prohlásil Michal nad smaženými tvarůžky, které zrovna večeřel. Takovou žádost o ruku bych si nedokázala představit ani v tom nejhorším snu. Brambora mi uvízla v krku a do očí se mi začaly tlačit slzy.  „Co brečíš?“ zeptal se tak nějak blahosklonně, protože si zřejmě myslel, že jsem celá dojatá štěstím. Dojatá jsem sice byla, ale hlavně z něj.

 

 

 

 

 

„Víš co, můj milý, když to vidíš takhle romanticky, tak raději nic. Žádná svatba nebude!“

 

Vykulil na mě oči a kroutil hlavou: „Nejsme na nějaké divadýlko už trochu velcí? Myslel jsem, Helenko, že se necháme oddat jen se svědky a rodiče pak pozveme třeba na slavnostní večeři.

 

„Vždyť je mi teprve šestadvacet a chci velkou svatbu na zámku a šaty s vlečkou a družičky …, a vůbec, jenže ty mi to říkáš, jako že bychom si měli vzít gumáky a jít na houby, dokud rostou,“ bulila jsem do tvarůžků.

 

Michalovi bylo jasné, že v tuhle chvíli nemá smysl v debatě pokračovat a mumlaje cosi o zblázněných těhotenských hormonech, uklidil se raděj do atelieru. Zavolala jsem kamarádce Natálii, protože jsem si potřebovala postěžovat někomu, kdo mě určitě polituje.

 

„Jasně, přijeď klidně hned, jsem sama doma a stejně bych s tebou taky potřebovala něco důležitého probrat,“ zvala mě Natka. V poslední době už jsme se nevídaly tak často, protože se Natálie nastěhovala ke svému novému příteli. Měl domek za Brnem a budovali si tam společnou veterinární ordinaci. Natálka konečně našla muže, se kterým si rozuměla a který oceňoval její přestarostlivou péči. Ono vlastně nebylo divu, protože Ota byl chudák tak ošklivý, že se dámy dosud v tom opečovávání asi příliš nepředháněly. Byl to tvarohovitý doktůrek s řídkými rezavými vlasy a silnými brýlemi. Štíhlá tmavovláska Natálie mi k němu zrovna moc neladila, ale jak sama říkala: „Nemusí být hezkej, hlavně když mě má rád.“ A to Ota měl, a my s Michalem jsme si ho také brzy oblíbili, protože co mu příroda ubrala na kráse, přidala na smyslu pro humor.

 

Když jsem přijížděla, Natka už čekala před domem a hned mě tlačila do dvora, aby mi předvedla, jak pokročili s budoucí ordinací.

 „Já už s sebou chtěla vzít první pacienty a tady ještě trčí nějaké trubky ze zdi, jak je to možné?“ divila jsem se naoko.

 

„Nech toho, nebo tě plácnu! Jaké pacienty?“ ohnala se po mně Natálie.

 „Přece Čendu s Matějem, potřebují naočkovat. Jiná zvířata momentálně nemáme, pokud nepočítám toho slona v porcelánu, který chce, abych se vdávala.“

 

„Jé, tak ty se budeš vdávat? Já taky, to je paráda!“ poskakovala Natálie nadšením, „proto jsem s tebou potřebovala mluvit.“

 

Nad šálkem čaje mi sdělila, že se chtějí s Otou co nejdříve vzít a byli by moc rádi, kdybychom jim já a Michal šli za svědky. Prý chtějí jen úplně nenápadnou svatbu a s rodiči to oslaví dodatečně. Myslela jsem, že omdlím. Oni se na mě snad domluvili.

 „Nebyl tady už náhodou Michal?“ zeptala jsem se.

 

„Proč myslíš?“

 „Protože tohle už jsem dneska jednou slyšela,“ usmála jsem se kysele a vysvětlila Natálii pravý důvod své návštěvy.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]