Vláda podala návrh na zřízení institutu manželství pro homosexuální páry; tento návrh má svoje příznivce i odpůrce. Hlavním argumentem je mýtus, že menšina má stejná práva jako většina. Co je to ovšem menšina? Definuje antropologický znak menšinu? Podle mého názoru nikoliv. Pokud bychom postupovali podle relativistické ideologie do důsledku, museli by být menšinou například světlovlasé ženy, protože je jich méně než tmavovlasých.

Potom by je stát musel vzít pod ochranu a trestat muže, kteří dávají přednost tmavovláskám, protože by to byla diskriminace, dokonce rasismus nebo alespoň xenofobie. (Možná už některý ideologicky posedlý aktivista něco takového připravuje.)

Antropologický znak tedy menšinu nedefinuje, menšiny jsou definovány kulturně a svojí identitou. Když jsem Čech a cítím identitu k českému národu, je jedno jaké mám vlasy a jakou sexuální orientaci, dokonce jsou lhostejné rasové znaky.

Jak se začnou vytvářet skupiny, začnou se lidé hádat. To je proradný projekt, jak nás rozdělit a panovat nad námi. Na druhé straně, máme-li něčeho dosáhnout, musíme být jednotní. Jednota musí obsahovat v sobě toleranci k odlišnostem, ale pouze toleranci, nikoliv rovnost, protože snaha o rovnost skupin je čertovo kopýtko hádek a neshod. Všichni vědí, že rovnost neexistuje, to co je přirozeně nerovné, se narovnat nedá, snaha o rovnost je kontraproduktivní a vždy přináší jen pocity diskriminace a věčné neshody. Názorová desintegrace vzniká ze špatného myšlení, neznalosti hodnot, pošetilých požadavků na práva, která přirozeně neexistují, nebo je to snaha o výsady.

Každý národ má svoji kulturu a do ní zapadá určitý způsob chování, které ji doprovází. Každé společenstvo si vytvořilo svůj tradiční řád, který se osvědčil historicky a provedl společenstvo všemi nepříznivými okolnostmi dějin.

Zasahovat do tohoto řádu znamená nejistotu ohledně toho, zda zásahy jsou opravdu příznivější než původní řád. Čistě ideologické zásahy se většinou nevyplatily, žádný filozof nevymyslel nic tak dobrého jako je tradiční řád, nic tak vyzkoušeného a funkčního.

Známe případ komunistické ideologie. Víme, že jsme se nakonec museli vrátit alespoň částečně ke starým pravidlům řádu.

 Další a další nesmysly přichází...

Nebezpečnou myšlenkou je relativismus, který znamená srovnávání všeho do jedné roviny, všechno je si rovné, hodnotné se znehodnocuje, nehodnotné se vyzdvihuje. Řeknu rovnou: hodnotný útvar, jako je rodina, která plodí děti a vychovává je, se znehodnocuje a nehodnotný útvar, jako je neplodná homosexuální dvojice, se vyzdvihuje. To vše proto, aby bylo vše rovné, aby všichni měli stejná práva. Lidé si rovni jsou, ale jen jako jednotlivci, jsou si rovni před principy, tedy před zákony a mají startovací rovnost, tedy rovnost příležitostí. Tak je roven homosexuál heterosexuálovi a nikdo diskriminovaný není. Rovnost kolektivů neexistuje. Všechna lidská práva se vztahují k jednotlivci.