O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


BOJ O MOC PDF Tisk E-mail
Neděle, 17 červen 2018
Přejít na obsah
BOJ O MOC
Strana 2
Co jsou lidé lidmi, boj o moc v tlupě, kmeni, národu a státu vždy probíhal a probíhat bude i v budoucnu. Je to přírodní řád, který určuje, jaké místo si který jedinec ve společnosti vybojoval nebo vybojuje. Ne vysloužil, vysloužit se dají v lidské společnosti jen trafiky za zásluhy minulé, a to jen tím, že se zasloužilec vzdá pozice, kterou si v minulosti vybojoval a de facto opouští pozici moci.

 

 

 

 

 

 

Za odměnu je mu dovoleno dožít v nějaké funkci/trafice, kde sice už nemůže nic ovlivnit, ale neumře hlady a dožije celkem spokojeně. Tím se lišíme od zvířat, tam je odchod z aktivního boje o moc mnohem jednodušší. Prostě jseš z kola venku.

 

V každém řádu jde nejen o „pecking order“, tedy klofací řád, k němuž dali podnět kurové domácí a kde každá slepice si vyklofe své místo na hřadě, ale i o boj o přátelství. Zde začíná politika a je to vidět už na uspořádání pozic vlivu třeba v šimpanzích tlupách. Zde už nezáleží jenom na tom, jak kdo umí klofat, i když to pořád důležité je, ale koho má za přítele. Dva, tři slabší mohou uklofat i silnějšího. Šimpanzí politika se řídí i jinými aktivitami než tělesným bojem, třeba groomingem. Kdo umí druhému nejlépe vychytat blechy v kožichu, může to dotáhnout vysoko. Nejlepší groomer může být i druhým v tlupě, pokud groomuje vůdce. Ten už zajistí, aby si na něj nikdo nedovoloval.

 

V lidské společnosti to je podobné. Přátelství znamená mnohem více než schopnosti, ale protože jsme inteligenčně výše než šimpanzi, přátelství samo o sobě nestačí, musí být podmíněno stejným smýšlením, jakým přítel nebo především vůdce smýšlí. Do toho už patří ideologie, náboženství a i jiné vlivy jak si je lidská společnost vytvořila přes své kultury. A pak je tu něco navíc, co zvířata nemají. Lidská společnost pojedla se stromu vědění a byla infikována rozdílem mezi dobrem a zlem. Tím jsme objevili spravedlnost. Je to sice pojem v přírodě pofiderní, ale v lidské společnosti hraje dost význačnou úlohu. Na spravedlnosti je nejzajímavější, že to je v podstatě chudinka, která nemá žádnou moc, jak nás přinutit, abychom byli spravedliví. 

 

Přesto to je v našem podvědomí asi to nejsilnější, co ovládá naše povahy. My v podstatě víme, co je správné a co ne a jak se chovat, aby naše jednání bylo spravedlivé. Spravedlnost můžeme různě ošolíchat, přimhouřit oko zde i tuhle, přiklonit ji více k někomu, kdo si to méně zaslouží, ale je nám nějak sympatický. Příbuzenstvím, kamaráčoftem a v moderní době i penězi a korupcí - nebo i strachem. Třeba tam, kde vládne mafie. V hloubi duše však takové jednání nemůžeme uznat, i když si je omlouváme, jak chceme. A dobře víme i to, že si to jen omlouváme, i když si to mnozí nechtějí přiznat. 

 

Otázkou je, je-li nám ten cit pro spravedlnost dán do vínku při narození, nebo jsme se to jen naučili. Hádal bych, že to je půl na půl. Tak jako každé novorozeně má schopnost se naučit mluvit, ale naučí se to, jen když na něj mluvíme, tak i spravedlnost se musí učit. Tam, kde se nevyprávějí pohádky o dobru a zlu a jak dobro vítězí, nemůže vzniknout spravedlivá společnost dospělých. Pohádky, které se u nás dnes nejen vyprávějí, ale i tisknou(!) a kde se řeší, kdo se krtečkovi vykakal na hlavičku, v ničem nepomáhají tradici, která měla za úkol vyrůst nové generaci spravedlivých.

 

Ať už je společnost spravedlivá nebo si na takovou jen hraje, ti schopní se nakonec vždy dostanou nahoru k moci. Problém pro dobře fungující společnost je, aby nebyli schopní všeho. Tam, kde se v mládí neučí, jak dobro vyhrává nad zlem, je proporce těch všehoschopných vždy mnohem vyšší, než tam, kde se to učí. A tam, kde se nedobro trestá, kde zkrátka spravedlnost funguje, je šance, že se přizpůsobí i většina těch všehoschopných.

 

Ve slušné a dobře fungující společnosti to mají lumpové těžké. Mluvím zde o chytrých lumpech, kteří dokáží strhnout na stranu zla i ty spravedlivé, ale jen tehdy, když něco ve společnosti pokulhává. Hlavně ekonomika, ale i ta je ve výsledku jen článkem řetězce společenských aktivit, byť asi nejdůležitějším. Myslí si snad někdo, že by nacismus uspěl, kdyby ve dvacátých letech minulého století byl v Německu blahobyt? Všehoschopní využili příležitosti a vnutili společnosti své hodnoty. Tak se to dělá už od pradávna, ale stupeň zločinnosti může být různý. Však ani nacisté ve své zemi nedokázali to, co dokázal Pol Pot...

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]