MÁTE DOMA ŽIVÉHO PTÁČKA? Nějakou andulku, papoucha či cokoliv jiného, opeřeného? Na první aprílový den, kdy je v plném proudu pohyb tažných ptáků, byla roku 1906 podepsána Mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva. V naší zemi je však tradice těchto oslav ještě o něco delší. Nejdříve byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.
Mezi aktivity ochránců přírody patří odchov vybraných druhů dravců a sov a jejich následné vypouštění do přírody do míst, kde dříve hnízdily. Nicméně je potřeba v přírodě vytvořit takové podmínky, aby zde mohli živočichové bezstarostně žít, neboť i přes snahy ochránců přírody dochází v mnoha případech k likvidaci ploch vhodných pro hnízdění či pobyt vůbec.
Dřívější zemědělská politika byla směřována ve většině případů k intenzifikaci zemědělství, což v praxi znamenalo scelování polí, likvidace zemědělsky nevyužívaných ploch, mezí, remízků a vodních toků. Tyto změny měly za následek zánik původní krajiny a snížení biodiverzity. Nyní se snad již situace začíná pomalu zlepšovat.
Ale vracím se k té první otázce – protože o ptákologii vůbec nic nevím, otevřela jsem si nějaké stránky, které se této zálibě věnují – a hned jsem si uvědomila, proč ti, co jsou opravdu ptáko-milci, jim pořizují voliéry…
Než si pořídíme ptáčka, musíme řešit také otázku, zda ho chceme pouštět volně po bytě. Ochočeným ptákům můžeme většinou takové výlety bez obav dovolit, pokud budou pod dohledem a pokud jsme smířeni s tím, že budeme uklízet ptačí trus.
Protože je naprosto zbytečné snažit se ptáka naučit chodit na toaletu.
Je ovšem pravda, že pták si často sám zvolí nějaké oblíbené místo, kde rád sedí (a většinou i vyměšuje). Můžeme jen doufat, že to nebude právě nad památečním kusem nábytku nebo nad sušákem na nádobí.
Pouštíme-li ptáka na výlety z klece, je dobré umístit do bytu jedno nebo několik bidel, a to nad místa, kde nám bude ptačí trus nejméně vadit. Úspěch není zaručen, ale za pokus to rozhodně stojí.