 Před několika lety jsem sem poslal svůj příběh a dostal jsem radu, která mi pomohla. Teď bych potřeboval totéž pro syna. Je mu dvaadvacet, má jedenapůl roku starou holčičku se svou přítelkyní. Té bylo před pár dny dvacet. Zatím se nevzali, ono to dnes není v módě a taky, když nejsou svoji, tak to je i finančně výhodnější. Předtím mi to vadilo, že se nevzali, teď si říkám, že to je snad lepší. Stalo se totiž následující: syn je kuchař, a jak to je teď všechno promořené chřipkou, tak ji taky dostal. A tak, aby zase nepřišli moc o peníze, tak když on zůstal doma, šla tam do kuchyně za něj pracovat jeho přítelkyně. Jako všude, v malém kolektivu, bylo to totiž hned znát, že "nejsou lidi", protože onemocněli dva, takže ji tam za něj nakrátko vzali. Byla tam necelé tři neděle. Ale, seznámila se tam s jedním číšníkem, svobodným. Napřed si toho syn ani nikdo jiný nevšiml, ale pak mu to už bylo jasné. Dokonce začala chodit i večer pryč, "navštěvovat kamarádku"". A prý podle toho, jak se připravovala (celá se myla, holila, dělala si vlasy, makeup), jak se oblékla, mu to začalo být divné. Napřed si říkal, že si chce po práci jít odpočinout, tak mu to nevadilo, ale za párkrát to bylo jasné. Nehledě na to, že se to ani v práci neutajilo. Ona se teď i s dítětem odstěhovala ke své matce, on je zoufalý. Už byl u právníka, na sociálce, debaty s ní k ničemu nevedou. Vím, že by nejraději, kdyby se ta jeho i s dceruškou vrátila zpátky k němu, ale to ona nechce, teď je prostě zamilovaná do toho číšníka. Mám vztek, rád bych synovi nějak pomohl. On je to takový velký dobrák, Sice se dovede taky rozčílit, ale asi ne na správném místě. Nechci mu zasahovat do života, jen poradit, pomoct. Není to asi nic nového, to jeho trápení, to vím, ale jak říkám, rád bych, aby se tolik netrápil. Máte pro něj nějakou radu? Návod, co a jak udělat?
EMIL
|
