Proto volí politiky – Zemana a Babiše, kteří se chovají konzervativně, zachovat poměry slibují a aktivitu projevují pouze v nějakých materiálních slibech. Lid má spíše obavy ze změn, které přináší globalisté z migrace a globalizace.

Protože lidé jsou stále stejní a pro prosazování ideologií se vždy používají stejné metody, můžeme i dnes pozorovat sérii lží, manipulací, vytváření nepřítele apod.  V celém západním světě se projevuje aktivistická globalistická kampaň. Mocensky a finančně podporovaná, která buduje svoji vizi otevřené multikulturní společnosti, a Evropská unie je jakousi laboratoří. Cílem je vytvořit jakési admiture kultur, které spolu žijí. Takovou společnost vidíme třeba v Sýrii nebo Libanonu.

Aktivisté spoléhali na nějaký samozřejmý přirozený proces. Ten ovšem nepokračuje a objevily se konzervativní síly – Trump, Kaczyňski, Orbán včetně našich momentálně zvolených politiků (konzervativní mám na mysli ve smyslu situačního konzervatismu). Globalisté si stěžují, že lid je hloupý a demokracie je prý špatná, protože nebyli zvoleni oni. Proto je zapotřebí pouličních akcí.

Lži globalistických aktivistů shrnu asi takto:

1/ Lež o podstatě režimu

spočívá spíše v zatajování podstaty režimu. Jaké jsou cíle globalistů? Nikdo neví. Konečný cíl nějakého globálního světa bez hranic a multikulturní společnosti jsou spíše neuskutečnitelné nesmysly (velmi podobné nesmyslům o beztřídní společnosti). Přesto se vývoj tímto směrem ideologicky i politicky prosazuje.

2/ Lež o reálných cílech režimu:

Reálný cíl režimu, otevřená a multikulturní společnost, pro kterou je Evropská unie jakýsi pokusný králík, se nijak otevřeně o svých cílech nešíří. Zato ji pod různými záminkami uskutečňuje. Přijetí migrantů se nevykládá jako postupné uskutečňování multikulturní společnosti, ale jako humanitární pomoc. Přestože je to velmi průhledné, humanitární pomoc se přece nemusí vykonávat na našem území, spoléhají, stejně jako kdysi komunisté, na sílu svých sdělovacích prostředků a ovlivňování mladých snadno zmanipulovatelných lidí. Přirozené vlastenectví a vztah k domovu potřebují globalisté odstranit a tak jakýkoliv takový projev zařadí do kategorie nepřípustného nacionalismu, rasizmu, xenofobie a ne-li rovnou nacismu. Opět spoléhají na sílu propagandy, zvláště neustálého vyvolávání fobií ze stínů minulosti, kterou si samozřejmě pro své účely už dokázali předem upravit (k tomu měli třicet let).

3/ Vytváření nepřítele:

Starý režim už téměř třicet let neexistuje a jeho nebezpečí nehrozí. Hned po jeho pádu se projevila veliká tolerance ke komunistům, proti kterým se akce tenkrát neděly. Jediná politická strana KAN (jejíž jsem byl členem) chtěla vyrovnání s komunistickým režimem, měla ve volbách zanedbatelný úspěch, z čehož vyplývá, že lidé nějaké, byť symbolické, vyrovnání nechtěli. Komunisté se většinou zařadili do nového systému a obviňovat je po téměř třiceti letech zavání účelovostí.

Momentálně se vytváří jakýsi kombinovaný nepřítel – kvazikomunisté a Rusko. Prý je to jakési směřování k východu. To je doprovázeno propagandou, bez sebemenšího reálného základu, velmi se podobající někdejší komunistické propagandě proti „třídnímu nepříteli“ a „americkým imperialistům“. Trestají se komunisté, kteří byli ve strukturách celou dobu na vysokých funkcích a dnes se z nich vytváří nebezpečí nebo zástupné terče. Propagandistická kampaň má za záminku špatné chování ve volbách zvolených konzervativních politiků, což jsou vlastně nějaké okrajové jevy, které se zveličují.

Druhým nepřítelem je nacionalismus, jak bylo řečeno shora. Přesto, že náš útočný nacionalismus byl okrajový a doplatili jsme na nacionalismus německý, předstírá se jeho nebezpečnost. Dnešní projevy jsou slabé a extrémní projevy vypadají spíše jako provokace globalistů, aby svoji tezi dokazovali a nepřítelem strašili. Vnější, opravdu nebezpečný nepřítel, není (nechci říci, že nejsou nějaká potenciální nebezpečí).