O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PRAVDA VÍTĚZÍ, JEN TO CHVÍLI TRVÁ (40 LET) PDF Tisk E-mail
Úterý, 13 březen 2018
Přejít na obsah
PRAVDA VÍTĚZÍ, JEN TO CHVÍLI TRVÁ (40 LET)
Strana 2
Strana 3
Strana 4

 

 

 

 

 

3/ Vytváření nepřítele:

 

Komunisté neustále připomínali nebezpečí Německa, jednak historického, ale i pro tu dobu současného, a naopak prohlašovali SSSR jako historickou záruku bezpečnosti českého a slovenského národa. Německo už v té době reálné nebezpečí nepředstavovalo, bundeswehr byla směšně malá armáda, kterou se jen strašilo.

 

Samozřejmě, že tu byli též západní imperialisté se svojí atomovou bombou, kteří se ovšem tenkrát spíše komunismu bránili a určitě nebyli ani schopni, ani ochotni proti SSSR nějaké válečné akce vést. Lhalo se o vývoji světa, o dekolonizaci, o sociálních pokrocích evropských států. Tyto lži zároveň s celým paradigmatem poválečné doby dovedly asi polovinu obyvatelstva na stranu komunistů.

 

Prezident Beneš nechtěl vzdorovat. Podrobil se stejně jako v r. 1938. Nechtěl připustit občanskou válku, která v té době probíhala v Řecku a způsobila mnohá neštěstí.

     


4/ Udržovací lži a postupné vítězství pravdy:

 

Režim ve lžích pokračoval až do svého „vítězného“ pádu. Musel v jednom kuse lhát o situaci v západních zemích, musel manipulovat s domácími informacemi, musel mnohé informace zatajovat, tím pádem zavést cenzuru a pronásledovat nekontrolované informace. To samozřejmě znamenalo pronásledovat i lidi, kteří tyto informace šířili a rušit cizí rozhlas. Vytvářel se i vnitřní nepřítel, pronásledovali se lidé, kteří se ničeho nedopustili, a trestali se lidé za opravdu zanedbatelné projevy kritiky; zastrašování bylo součástí režimu, který se stal opravdu odporným a nepřijatelným.

 

Postupně přitahoval Západ nejenom antikomunisty režimem pronásledované, ale i lidi, kterým režim nevyhovoval nesvobodou nebo lidi, kteří měli na Západě daleko lepší profesní existenci. Tak bylo zapotřebí vystavět na hranicích hlídaný plot, na kterém zahynulo mnoho lidí. Tak se postupně neschopný a nepřirozený komunistický systém (založený na lži o své reálné podstatě a o svém neblahém ekonomickém fungování) přijal totalitu jako jediný možný režim, ve kterém mohl existovat. Byl nereformovatelný, přesto, že mnoho komunistů v r. 1968 v možnost reformy věřilo a doplatilo na to.

 

Když se do komunistické země vrátil člověk z návštěvy na Západě a řekl, že tam jsou obchody plné zboží a dělnická třída se vozí v autech, což byla pravda, byl považován komunisty za třídního nepřítele a agenta imperialismu, a podle toho dopadl. Tomuto osočování dokonce někteří komunisté věřili, ale postupně pravda prosakovala a nakonec už ani komunisté své ideologii nevěřili a situace se sunula k r. 1968.

 

Pravda postupně vítězila.

 

 

 

V čem je dnes situace obdobná poválečnému období?

 

 

Dnes se velmi často mluví o tom, že současné paradigma je obdobné poválečnému období. Historie se nikdy zcela neopakuje, proto podobnost některých situací není podobnost paradigmatu. Mezinárodní situace byla v poválečném období jiná, tehdy tu byl silný Sovětský svaz, dnes na nás takovou sílu nikdo nevykonává, jedině snad EU, která má ovšem jiný charakter. Máme daleko svobodnější společnost, mnoho nezávislých médií, a internet. Komunistická ideologie ztratila přitažlivost a není podporována žádnou velmocí. Lid je přesvědčen spíše konzervativně. Chce tedy spíše setrvávat v režimu, ve kterém je, byť má k němu výhrady.

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]