Po sedmdesáti letech od nástupu komunistického režimu je dobré si říci, jak je to především lež, která stojí na začátku totality. Lež stále stejná a ohrožující nás stále. Pravda je přirozený princip, je to popis reality, kdežto lež je výmysl nedokonalého lidského rozumu. V historickém procesu vždy vítězí pravda, protože má přirozený charakter.

Nemám na mysli lež neškodnou, ať už tzv. milosrdnou lež nebo fabulaci, tedy pohádky třeba pro děti. Pravda vítězí hlavně proto, že lidé chtějí znát realitu, touží po ní. To má čistě pragmatický důvod: chceme se správně orientovat v životě a lež považujeme za účelový podvod jiných lidí. Proto lidé za komunistického režimu poslouchali rádio Svobodná Evropa, protože věděli, že komunisté jim pravdu neříkají, ale chtěli se ji dozvědět.

Dnes hledají informace na internetu, protože vědí, že jim hlavní sdělovací prostředky mnoho věcí zatajují, jednostranně je informují, a proto chtějí slyšet i „hlas z druhé strany“, aby si mohli realitu z těchto informací sestavit.

Mylné přesvědčení a lež při nástupu komunistické totality

Člověk může vědomě lhát přímo z nějakých osobních důvodů nebo může být naveden druhými lidmi, manipulován ideologií a mít mylné přesvědčení. Tak jako kdysi „věřícím“ komunistům bylo možno vysvětlovat na ověřitelných faktech, že pravdu nemají, a oni stále „své pravdě“ věřili, tak dnes samozřejmě je taktéž velmi mnoho lidí s mylným přesvědčením shodně se chovajících. Navedení může být velmi různé, může to být vliv jiné osoby, osobní prospěch nebo mylné přesvědčení.

Mylné přesvědčení je právě takové, jaké navozují ideologie, různé aktivity, špatná výchova. Politické zájmy se snaží navodit mylná přesvědčení, která jsou vlastně lživé myšlení. K tomu přispívá paradigma doby: v r. 1948 byla poválečná doba a vděčnost SSSR za osvobození, lépe řečeno za záchranu národa před nacistickým vražedným režimem. Taktéž prožitek nezaměstnanosti ve třicátých letech byl přítomen a napomáhal komunistickému přesvědčení.

Shrnu tedy hlavní lži a manipulace s fakty komunistů v době převratu v r. 1948:

1/ Lež o podstatě režimu:

Komunisté zapírali, lhali o tom, že jejich režim v SSSR hospodářsky neuspěl, že úspěchy byly založeny na práci otroků v pracovních táborech, že tam trvale byla podvýživa, nedostatek všeho zboží a hodně neúnosné bytové poměry. Cílem měla být beztřídní společnost, vlastně jakýsi neuskutečnitelný sen, pohádka. Jediné, co nebyla lež, byla skutečnost válečného vítězství nad nacistickým Německem a schopnost režimu takové vítězství uskutečnit za každou cenu.

2/ Lež o reálných cílech režimu:

Komunisté lhali, že neznárodní malé podnikatele, živnostníky a že nebudou dělat kolektivizaci zemědělství. Přesto, že byly výpovědi ruských emigrantů, zprávy o gulazích byly také, přesto lidé nevěřili v násilí sovětského režimu. Komunisté je v tom udržovali sérií lží. Cíle dosahovali velmi snadno v dělnickém prostředí a u zmanipulované mládeže. Mladí lidé viděli svůj vzdor konzervativnímu prostředí v přijetí komunistických myšlenek („My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova“).