Václav Klaus prezidentské kandidáty (vyjma Topolánka a Zemana) nazval Marťany. Já bych z nich vyjmul ještě Hanniga a Hynka. Ostatní mi stále i po prohraných volbách připadají jako Marťané. Profesor Drahoš a ostatní neúspěšní kandidáti na prezidenta tvrdí, že svoji práci nekončí. Michal Horáček v DVtv zveřejnil svůj názor na vítězství Miloše Zemana.

Z tohoto rozhovoru vyplývá, že ani prohra jej nepřiměla opustit figuru Marťana, bytosti, která nežije zde v této zemi, přiletěla z vesmíru a pohybuje se přibližně v té bublině, kterou kdysi nazval prezident Zeman Pražská kavárna. Marťané nejsou ovšem jen jmenovaní neúspěšní kandidáti, je to mnoho dalších lidí. 

Myšlenkový svět Marťanů

Marťané se vyznačují chováním, jakoby o prostředí, do kterého vkročili, mnoho nevěděli. Zdá se, že opravdu neví, ale hlavně si některé okolnosti nechtějí připustit. Lidé takto označovaní jsou především kosmopolité, život běžného člověka neznají, jsou nějak navázáni na zahraničí, buď svými styky, myšlenkovým prostorem svého života, svými příjmy, nebo jsou izolováni v pražském kosmopolitním prostředí. K tomu se mnohdy přidává výchova v cizím jazyku, intelektuální a umělecká internacionální kariéra. Podnikatelská kariéra už není zcela určujícím parametrem tohoto prostoru.

Kosmopolita je především individualista. Je to přirozené, ve světovém prostoru se není čeho chytit, není nějaký světový kolektiv, ke kterému by byl možno cítit identitu. Proto tito lidé nemají sounáležitost s nikým, tedy ani s českým lidem. Český stát je jimi viděn jen jako součást světa, pouze v symbolické rovině, pokud český lid vyjádří nějaký odlišný postoj, je to pro ně jen nevzdělaný dav.

Proto je pojem českého státu jaksi vyprázdněn, je to jen schéma. Všimněme si typického klišé: „Byli jsme vždy součástí Západu a musíme zastavit směřování na Východ“. Rčení je marťanského charakteru. Vůbec se netýká reality. Součástí Západu jsme samozřejmě, a na Východ nesměřujeme. Možná je to jen signál donátorům na Západě, aby přisunuli peníze, dali zakázky a vůbec se příznivě tvářili k dalším darům, obchodům a stykům, nebo je to fabulace na základě ideologického smýšlení.

Rčení je jasně aktivistické, ideologické. Samo o sobě žádné směřování k Východu není, jde jen o obchody. Co když obchody na Západě jsou méně výhodné, než na Východě? Na Západě jsou trhy obsazené, hotové výrobky tam neprodáme, jsme jen dodavateli levných dílů a montovnou s třetinovými platy. Zatímco na Východě, v rozvíjejících se ekonomikách, máme příležitost uspět s hotovými výrobky s vysokou přidanou hodnotou a výhodnými investicemi, třeba traktory, letadly apod. (snaží se o to celé Evropa). Co udělá Marťan na významném místě, pokud bude myslet vážně svůj názor? On sám se má dobře, nepotřebuje obchody s Východem. Možná tak sobecký a zaprodaný není, možná je prostě jen Marťan.

Jakákoliv pochybnost o tom, že patříme na Západ, je zbytečná. Prozápadní smýšlení našich lidí je samozřejmé, přirozené. Pochybnosti jsou nejen zbytečné, ale i marné, přirozenost se nedá změnit. Ale proč ty pochybnosti? Proč obavy z Ruska? Proč štvavá propaganda proti Rusku? Proč neustálé hledání nepřítele v Rusku? Signály donátorům na Západě to nejsou, tam se totiž zdaleka tak moc proti Rusku nestaví. Co to tedy je?