Prijit kamkoliv vcas povazuji za absolutni zaklad. Vazim si casu svych znamych a kamaradu a nikdy bych je nenechala cekat. Ale jsem jiz take drive narozena generace, tudiz moje nazory jsou taaaak nemoderni. Pokud by me nekdo nechal bez omluvy cekat, jsem s nim velice rychle hotova. Ukoncuji kontakt. Vazim si sveho casu a neinvestuji ho do nespolehlivych lidi.

Jeste bych popsala velice rozsireny nesvar v cekarnach u doktoru. Objednaji si lidi na 8 a sami prijdou v 9. To mi prijde tak disrespectful. Primo rikaji, ze cas nas cervu nema zadnou hodnotu a je naprosto dovoleno jim plytvat. To samy pokud me kadernice vezme o pul hodiny pozdeji, protoze si nedokaze naplanovat praci. Nezorganizovane lidi proste nesnasim a snazim se je ze sve agendy vynechat.

Takze rada pro NC (ne ze by ji potreboval) - nespolehlive lidi vynechat z vlastnich planu a bude to bez stresu.

Nedochvilné lidi nesnáším a vím, že když na ně budu někde čekat,tak mne to vytočí a dotyčného určitě seřvu. 10 minut čekání je slušnost a mizím.
Vlastně s kýmkoliv, kdo je notoricky opožděný se raději nekamarádím.

Hmm, kdyby to všechno bylo tak jednoduché, jak si to představujete. Tak třeba z práce se při nejlepší vůli nedá odejít v přesně plánovaný čas. Zavolá klient, kterému je srdečně jedno, že vy někam spěcháte, on potřebuje vyřešit problém hned, a protože si nemůžete dovolit ho ztratit, tak řešíte, nebo vás zastaví šéf, který potřebuje zrovna teď něco probrat, taky mu nemůžete říct, ať si trhne nohou, ve školce vás zastaví učitelka a potřebuje si postěžovat na vašeho potomka, a taky ji nemůžete poslat tam, kam slunce nesvítí,... Prostě už není socialismus, kdy ve fabrice zahoukali o půl třetí konec směny a i těm v kanclu vypadla tužka z ruky a hnali se k píchačkám. Je jiná doba a zaplaťpánbu za mobily, že se dá informovat ten, s kým máte sjednanou schůzku a nemusí stát a vyhlížet vás jak pako, ale dobu, o kterou se zpozdíte, může třeba procourat po obchodech. A nebo vám může rovnou sdělit, že na vás čekat nebude a vy se nemusíte nikam hnát.

Řekl bych, že je dost rozdíl v tom jednom, určitém "opoždění" a chronickém "opožďování" všeobecně. U někoho je to prostě norma, a aťdělá-codělá, stejně se vždycky opozdí. Znám pár takových. Jestli ale někomu do toho rande něco vleze a je to pro něho důležité, tak se prostě nedá nic dělat. Od toho je pak dobrý ten mobil, aby ho dotyčný použil a omluvil se. Taky se ovšem může předem domluvit nějaká tolerance, třeba té půl hodiny, protože se právě může přihodit nějaká nepředvídaná situace. Vše je na předchozí domluvě. Pokud je ten člověk známý "zpožďovač", tak si s ním rande raději nedomlouvat, anebo se domuvit tak, že tu půl, či hodinku, strávím v nějakém příjemnějším prostředí a vlastně už s tím zpožděním tak trochu počítat. Říká se, že dochvilnost je výsadou králů, ale prosímvás, kolik těch "králů" dnes existuje?

Aha. Takže, jelikož jsem zastáncem slušnosti a schopnosti dodržet dohodnutý čas, jsem tím pádem zastáncem socializmu. A kdo ví, možná jsem i Putlerovec.
A zase mám důvod k zamyšlení se nad sebou ....

Není to ani tak jinou dobou jako jinou náturou.Někteří z nás jdou na domluvenou schůzku radši o půl hodiny dřív, protože nám je trapné přijít pozdě, někteří chodí pozdě pravidelně a nevadí jim, že se na ně musí čekat.

No já nevím, NČ, asi na tom něco bude, protože jinak by tě to nenapadlo.

Také nemám nedochvilnost ráda, ale i já se jí někdy přes všechnu snahu dopouštím. Ono to nejde vidět jen černobíle. Ano, dalo by se vyrážet na scůzku o hodinu dřív - aby se člověk pojistitl, že určitě dorazí včas, a pak tu hodinu někde proflákat než nastane čas schůzky, ale kdo má tolik času?

Odjakživa i tehdy, kdy jsem tak úplně nebyla pánem svého času, chodila jsem včas minimálně s pětiminutovým předstihem. Omluvou by pro mne byla jenom nějaká ta živelná událost. Asi patřím do té generace "králů", co považuje jakoukoliv dohodu za závaznou a to i dohodnutý čas spicha.
Mobily nebyly, domluva na dálku nulová a alespoň mně se okamžitě pak začaly v hlavě honit katastrofální scénáře, abych se pak dozvěděla o nějaké prkotině, proč nebyla možnost , aby dotyčný(á) se dostavil včas. A proč se stresovat, je mnohem jednodušší se na takové lidi vybodnout, když se neumí naučit slušnosti.

"ale kdo z nás má tolik času ....". Jo! A přesně votom to je! Ty čas nemáš, ale čekající ho mít musí.

Mne by jenom zajímalo, jestli na tyhle lidi počká vlak, šéf,letadlo, soud, lékař,svatba, třídní schůzka, dítě ve školce,zájezd ......?

A jéje, tady je to zase hnízdo vždydochvilných. Nejvíc nodochvilnost druhých kritizují důchodci, kteří mají času habaděj.

Ten kdo je nedochvilný, bude vždy nedochvilný a bude hájit stejné, protože nedokáže zhodnotit čas druhých......

Souhlas s deeres. Mj. nemam ani rada, kdyz treba trener pretahuje nasi hodinu a za dvermi cekaji dalsi lidi na svou.Je mi to neprijemne.Proste mam rada, kdyz je dodrzovan rezim.... Je to pro me mene stresujici.

Reagovat na ubohosti je pod mou úroveň. Všechny myši, když si nevěděj rady, uchýlej se k osvědčenýmu osočování ze stařeckejch socialistickejch manýrů. Jeden myš to už radši vzdal.
A Daní, pro mě to rozhodně prkotina není! Pokud jsou šéfovy manýry pro dámu přednější než já, tak u toho nemusim bejt. Sorry jako.

Ach jo, to se tady fakt nedokazeme shodnout ani na tom,ze nekdo chodi pozde a jiny ne?
Mysko, to bylo fakt zbytecny!

Přece se kvůli tomu nebudeme hádat. Já jsem k nedochvilnosti asi přecitlivělá, ale je to tím, že můj exmanžel chodil všude cca 20 minut pozdě s tím, že na něj se přece vyplatí čekat.. Takže ve mne vypěstoval k tomuto neduhu slušný odpor . V kombinací s tím, jak sama jsem úzkostlivě dochvilná to prostě muselo skončit, jak to skončilo.
Taky se mi občas stane, že kvůli něčemu nepřídvídatelnému - zácpa na D1 - přijedu těsně po termínu, to asi nelze vyloučit nikdy. Jednou jsem měla zpoždění 2 hodiny na cestě Praha - Jihlava, protože se v zúžení stala dopravní nehoda a nebylo už možné sjet..
Ale pak od toho máme mobily, abychom o svém zpoždění dali vědět a druhá strana věděla, co se děje.
Ale když budu používat tyhle mobilní omluvy nadměrně a tak nějak ze svého pohodlí, tak dávám najevo, že si druhé strany nevážím. Tak to cítím já.

Dík, Deeres. Vystihla´s jednou větou uplně přesně, co jsem vlastně chtěl říct, ale neřekl: "počká vlak, šéf,letadlo, soud, lékař, svatba, třídní schůzka, dítě ve školce, zájezd ......?" Je to jen o prioritách.
A jestliže něco, s plným vědomím možných okolností, slíbím, tak to dodržím. A slibuju jen to, co vím, že dodržím. A slibuju popořadě, následující podle toho, co jsem slíbil dřív.
To už vůbec nemá nic společnýho s tím, že jsem penzista, pro kterýho je schůzka s bábou "význačnou změnou v životě, a jedinym životnim důvodem, aby vytáhl patu z vobejváku".
Činil jsem tak po celej život, i když jsem třeba celý dny vůbec neměl čas, spočinout s patama v obejváku, ani jsem obejvák neviděl, převlíkl jsem se v práci a letěl hrát do tanečních. Měl jsem na to takovej podlouhlej notýsek, dělenej po dnech a po hodinách.
Jestliže jsem byl třeba 10. ledna dotázanej, jestli budu moct 20. února od 20.00 zaskočit za nemocnýho muzikanta, v notýsku jsem měl místo a slíbil jsem, že jo, tak jsem místo ihned vyplnil a pak už neexistovala možnost, že bych 20. února v 19.30 v tom Radiopaláci nebyl, i kdybych se tam měl doplazit s chřipkou a teplotou 39°C. Nevolali jsme si už. Věděli jsme, že na slib je spolehnutí!
Nojo, ale to byly ty socialistický pořádky....

NČ, nemáš nějak pocuchané nervy?
Tohle může říct jen ten, kdo už šéfa nemá - "Pokud jsou šéfovy manýry pro dámu přednější než já, tak u toho nemusim bejt." Až budeš dámu živit, tak se může na šéfa vykašlat. Dokud se musí živit sama a vydělávat si na ten život někde v práci, nemůže poslat šéfa někam a hrdě odkráčet na rande. teda může, ale musí počítat s tím, že si bude hledat jinou práci.

Díky, Dani, že jsi to, co jsem chtěla svými příspěvky říct, jako jedna z mála pochopila.
Celý život patřím k těm, co jsou na srazu většinou dřív a čekají, k těm, co čekají až přijede vlak místo aby ho dobíhali, ale poslední roky jsou čím dál hektičtější a tak dobře chápu to nestíhání.

Už jsem napsal, že na na myší ubohosti nehodlám reagovat. O mý nervy se nestarej, starej se spíš o svý nervy, a o ubohý tuposti, kterejma si svý ubohosti zdůvodňiješ.
Protože právě dojíždím šestýho kozla, držím se svýho slibu a i všeho, co mi právě, ve vztahu k tobě, probíhá palicí, co bych ti chtěl napsat, ale nanapíču. Sorry jako.

NČ, všimni si, že i když s tebou nesouhlasím, tak na rozdíl od tebe tě neurážím, ani ti nekomolím tvůj nick. Buď tedy té dobroty a začni se kontrolovat.

In vino veritas. In pivo taky!

Rozdílně vidíme právě to, co je omluvitelný a co bezdůvodný.

Opozdilci stále důvěřují tomu, že nad jejich příchody na poslední chvíli ostatní jen mávnou rukou. Jenže se zjistilo, že USA každoročně přichází zhruba o 90 miliard amerických dolarů v důsledků pozdních příchodů.
Vědci se proto snaží vylepšovat strategie, které pomůžou zlepšit naši přesnost.
Lidem, kteří mají tendence podceňovat čas při plnění úkolů, může život usnadnit, když si práci začnou rozvrhovat do velmi detailních kroků. Vědecká studie z roku 2012 také zjistila, že mnohem lépe odhadneme svoje časové rezervy, když si splnění zadaného úkolu předem vizualizujeme.

Dobrým krokem ke změně je také uvědomění si, že nelze být na dvou místech najednou a cíleně si začít plánovat méně věcí, které mezi sebou mají věší rozestupy. Vědci však upozorňují, že v první řadě je potřeba si uvědomit, že nějaký problém mám. Bez tohoto kroku jsou všechny rady drahé.

To je jenom kousek z dnešního článku na National-geographic.

Skoro bych se vsadila, že i ti nedochvilní, když jim na něčem záleží, tak přijdou včas. Pokud nepřijdou načas na sraz se mnou, bez objektivní příčiny, tak pro ně nejsem důležitá.

To je, Deeres, nějakej Putlerovskej fejk, oslavující socializmus?