O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MOJE OSMINOHÁ FOBIE PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 08 únor 2018
Přejít na obsah
MOJE OSMINOHÁ FOBIE
Strana 2
Související obrázekVymetala jsem bobky, horní polovinu těla vsunutou do králíkárny. Tak nějak nepatřičně se mi něco houpalo u levého oka. Asi bobek, řekla jsem si a otočila hlavu. Těsně u mého nosu seděl obrovský pavouk. Můj mozek, zaplavený stresovými hormony, vydal příkaz "útěk" (ještěže ne "útok", to by vzhledem k bezprostřední vzdálenosti od objektu znamenalo pavouka překousnout), díky čemuž jsem si rozrazila hlavu o kotec a zadělala si na celoživotní fobii.

 

 

 

 

 

 


Každý nějakou máme. Někdo se bojí myší, jiný nemůže jezdit výtahem, třetí nesnáší cizince. Ta moje má osm nohou. Říká se jí arachnofobie.

Fobie nemívají reálný základ. Já vlastně celkem nic proti pavoukům nemám. Jsou přeci vesměs užiteční a neškodní. Jen kdyby neměli tak chlupaté nohy! Ano, to je ono. Ty nohy! Ty mi vadí nejvíc. Čtyři páry dlouhých svalnatých nohou pokrytých chloupky, které by tak rychle mohly proběhnout po mé ruce až na obličej a tam se zastavit. Skoro cítím jemný dotyk koncových článků na mém nose. Brrrr....



      
Nephila sp.Netřesu se odporem pouze před malými exempláři tak do jednoho centimetru. Zato jejich větší kámoši, to je má noční můra. Jako dítě jsem nesnášela výpravy do sklepa pro kompoty. Osminohé stíny seděly v každém koutě a co bylo horší, schovávaly se za lahvemi se zavařenými chrupkami, pro které mě máma poslala. Slézala jsem po schodech opatrně, jako bych se plížila minovým polem.

 

Sledovaly mě desítky očí. Pomalu jsem si vybrala nejbezpečněji vyhlížející zavařovačku a počala do ní opatrně šťouchat. Dobrý, nic. Vzala jsem lahev za víčko a zvedla.

 

Černé nožky se neslyšně rozeběhly po skle, já zařvala, upustila třešně na zem a vyřítila se ze sklepa, jako by mě přepadl samotný Spiderman. Když ztráty na zavařeninách překročily únosnou míru, přestala mě máma raději do sklepa posílat.

 

 

 

O mnoho let později jsme s mužem odjeli do Austrálie. Nemohla jsem si vybrat kontinent pro mou fobii vhodnější. V Austrálii žije největší počet těch nejobrovitánštějších a nejjedovatějších pavouků na světě. Třeba takový funnelweb. Odporný, černý, velký chlupatý a jedovatý tvor. Po jeho kousnutí má člověk na záchranu čas od pěti minut do jedné hodiny. V době našeho pobytu vyhořela farma zaměřená na chov funnelwebů a produkci obranného séra. Ve sdělovacích prostředcích žádali amatérské lovce, aby pomohli obnovit chov a přinášeli pavouky na farmu. Doufala jsem, že si můj muž nebude chtít přivydělat.

 

Naštěstí nechtěl. Přesto jsem se soužití s pavouky nevyhnula. Na naší verandě se jednoho dne objevila ohromná pavučina. Uprostřed sedělo stvoření velikosti kávového podšálku se žlutým zadečkem a velmi dlouhýma nohama. Sice nebyly ani moc svalnaté, ani příliš chlupaté, ale i tak vzbuzovaly respekt. Pavouk v domě znamená štěstí, zabít ho naopak přináší smůlu. I přes mé protesty tedy Nephila, jak se tvor jmenoval, na verandě zůstala. Po čase jsem si na ni zvykla. Dokonce jsem byla schopná ji pozorovat ze vzdálenosti několika centimetrů. Párkrát jsem se i přemohla a prstem se dotkla jejího žlutě sametového zadečku. Nephila, jak je pro její druh zvykem, vždycky divoce rozkmitala svou pavučinu, aby odradila případného útočníka. Byla to skoro legrace...




 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]