O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


Z PAMĚTÍ JEDNÉ ŠESTNÁCTKY – 1. PDF Tisk E-mail
Úterý, 09 leden 2018

Můj otec byl voják z povolání. Už to neslo různé zážitky. Byl velmi autoritativní, hodně křičel, hodně poroučel, matka tiše přihlížela. Bydleli jsme na vesnici, nahoře nad vesnicí stála kasárna a otec to tam všechno vedl... Máma byla hodná, ale v totálním vleku mého otce. Kdyby byla barva sebevíc černá a on řekl bílá, dala mu matka za pravdu. A já? Byly i chvíle, kdy jsem se vzbouřila, i když ne moc.

 

 

 





 

Máma byla v domácnosti a její velikou zálibou byla zahrádka. Tam pěstovala snad všechno, co jen šlo a to všechno jsme museli konzumovat; a pokud to šlo, zavařovalo se. Kdyby šla zavařit i hlína ze záhonků, tak ji máme ve sklenicích.

 

 

A tak se blížil podzim, na zahrádce úroda hlávkového zelí. Táta vynesl ze sklepa sud, máma a já jsme ho musely rejžákem a horkou vodou pořádně vydrbat, a otec stál asi půl hodiny v horké vodě. On se totiž rozhodl, že to zelí ušlape sám a byl na to patřičně pyšný. S matkou jsme zelí strouhaly, nosily do škopku a otec v tom tancoval.

 

Najednou někdo zazvonil a otec mi vřele a nahlas zdůraznil, abych šla otevřít. No, za dveřma stáli vojáčci, byli vylekaní a byl na nich vidět takový malý strach. Ono navštěvovat velitele doma, to se jen tak nedělá. Já se na ně podívala pohledem 16tileté slečny, s dotazem, co jako potřebují. Prý mluvit s velitelem. Byla jsem slušná a vojáčky jsem pozvala dál... A to byla ta moje malá pomsta za to jeho komandování a křičení. Otec stál ve škopku, tepláky (červené vojenské) vykasané nad koleny a mezi dveřma na něj zírali čtyři vykulení kluci... Potřebovali podepsat vycházky.

 

       Co bylo dál, nemusím ani psát. Křičel, vztekal se, ale já si mnula ruce, že jsem se pomstila...

 

 

HANKA TULIPÁN

 

 

Komentáře (3)add feed
... : *deeres*
Musí to být radost mít za otce zupáka:

Pelíšky:
máma Krausová: „Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé?“
Jindřiška Krausová: „Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu.“
otec Kraus: „Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky?“
Jindřiška Krausová: „Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný.“
otec Kraus: „Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících?“
Jindřiška Krausová: „Mluvím o senzačních maminčiných nocích.“
otec Kraus: „O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat…
Jindřiška Krausová: „Noky.“
otec Kraus: „Knedlíky.
Mě vyslýchali nacisti, na mě si děvenko s nějakým nokem nepřijdeš!!! Udav se s tím nokem!
Kdo se ptal na tvůj názor. S kým si myslíš, že paseš krávy. Já ti dal život. To je tím, s kým se taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým bolševickým nokem!!!!"

leden 10, 2018 11:16
... : KaCilka
Já jsem taky měla podobného "tatínka". A do života jsem si odnesla takovou mizernou poslušnost, strach, strach se nějak moc protivit. A i moje máma byla životem s ním dost ubitá. Naštěstí moje děti už jsou jiné, ty by si něco podobného asi líbit nenechaly. I když, kdyby v tom žily jako já se sestrou, tak nevím...
leden 10, 2018 23:48
... : Bara
Mela jsem kamaradku a jeji otec byl taky dustojnik. Krom toho, ze nosil zelenou uniformu, spodni pradlo a ponozky, rikala, ze ma i zeleny mozek......
leden 11, 2018 13:15
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]