 Po poradě s vámi vyhrála buchta. Tím tříposchďákem, co jsem se vytahovala, byly nakonec „míša-řezy“ a „nebe v hubě“. Tak se to fakt jmenuje a rodina a známí to neustále vyžadují. Prostě jsem vystřihla to nejlepší, co umím. Večer jsem pekla, míchala krémy. V časných ranních hodinách mazala, polévala atd., okolo osmé jsem jela do práce. Vtom mi volala kolegyně, že má pro mne brambory z vlastní zahrádky. No, nekupte to...  Jenže široko daleko nebyl žádný chlap, musela jsem ty čtyři patnáctikilové pytle naložit sama do kufru. A jelikož můj tým obsahuje tři důchodkyně, z nichž já jsem nejmladší, musela jsem i vykládat. Což tím pádem odnesl můj kabát… Okolo poledne jsem tedy z placky udělala řezy a chystala jsem se k odjezdu. Ale jak zákon schválnosti funguje, přišlo na oběd 20 lidí. Musela jsem teda zůstat. A potom nastal fofr. Honem domů pro jinou bundu, proběhla jsem sprchou, abych nesmrděla kuchyní, a honem do Mejta. Cestou jsem se naučila děkovný proslov, vypilovala ho k dokonalosti. Do nemocnice jsem dorazila asi 10 minut před koncem doktorovy pracovní doby. 
S jazykem na vestě jsem dorazila k sesterně. A tam jsem se to dověděla… Doktor má týden dovolené, přijde až v neděli na denní. Ještě že jsem tam tu obálku nevrazila.... Jo, a ještě jsem vám nenapsala, že jsem teda buchty i kafe odevzdala sestřičkám s přáním dobré chuti a poděkováním za mamku. ALKA
|
Když jsem před deseti lety byla na ženské operaci tak jsem den před odchodem domů při velké vizitě poděkovala všem, jmenovitě i sestřičkám, operatérovi a panu primáři. Bylo vidět, že jim to udělalo radost, pak pan primář mi ještě jednou řekl , že děkuje za slova ocenění. Vrchní sestra mi pak také děkovala , že lékařům se většinou poděkuje, ale na sestry se zapomíná a že je dobře, že jsem je ocenila ne po straně, ale před primářem. Taky jsem si tu řeč, stejně jako Ty, sumírovala, abych na nic a nikoho nezapomněla 
ty druhé řezy neznám. Dívala jsem se na netu, ale je více variant.
