 Mám krátkej příspěveček k článku Všetečnice, k jejímu Hudebnímu okénku. Víte, ono to s tou líbivou a nelíbivou muzikou je krapet ošemetný. Jako se všim, co někam patří naprosto samozřejmě, a jinde to samý je přinejmenším nežádoucí. Takovej opečenej nebo grilovanej buřt na lavici kolem ohníčku, je absolutní pochoutka. Ale dost dobře si ho neumim představit třeba u Štědrovečerní večeře. Nebo u svatebního oběda. Zase ale by mě nenadchnuly svíčkový řezy s brusinkama a šlehačkou (nebo tak nějak) u letního večerního ohníčkovýho posezení.
Tímhle totiž narážím na postřeh Deeres, která tam v komentáři napsala, že dechovku nezkousne. Jenomže - ona taková fajn vesnická tancovačka bez živý dechovky, nebo aspoň jakýsi její náhražky jinejma nástrojema, a hlavně bez živejch muzikantů, je podle mě mrtvá tancovačka, i kdyby tam celej večer vyhrávala Česká filharmonie Dvořáka, Smetanu, Čajkovskýho.ä jiný elity. Něco uplně děsnýho je muzika reprodukovaná… Nešvar posledních dvaceti let, vedenej snahou o úspory nákladů za živý muzikanty. Jestliže mi na vesnický tancovačce hraje dechovka z gramofónu, pak dechovku přímo nesnášim!
Vlastně si ji reprodukovanou nepustím ani doma z televize. Ale na vesnický tancovačce klidně a dokonce rád snesu dokonce i Evu s Vaškem, ale – zase samozřejmě jedině živě! A živě bez plejbeku!!! Pak jo a rád. Fakt, nekecám. Ale běda, kdyby je tam chtěli pouštět z gramofónu!!!! PEPA - NČ
|
